debata

„Přizpůsob se, pak přežiješ.“ Tuto radu dostane jedenáctiletý Arthur Goldau, když ho jeho matka na podzim 1963 odveze do klášterního internátu ve švýcarských horách, kde z něho mají udělat muže, jak si přeje chlapcův otec, plukovník. Na odlehlém místě, kde už v září napadne sníh a kam jednou za rok přijíždí na návštěvu poslední rakouská císařovna Zita Habsburská, se Arthur stane chovancem č. 230. Jenže mohutné zdi kláštera, kde se čas točí jakoby v kruhu, skrývají třeskuté tajemství. Prý je zde od doby, kdy se v roce 1918 zhroutila podunajská monarchie, uschován nesmírně cenný diamant z korunního pokladu Habsburků. Zatímco se Arthur se svými kamarády vydává po stopách diamantu, které ho zavádí do zdejších katakomb a hluboko do minulosti, za zdmi kláštera vane svobodný duch 60. let. Vesnická dívka Rézi zasvěcuje Arthura do tajů lásky a i do klášterních chodeb pronikne Dylanův song The Times They Are a-Changin’.

Knihu nominovanou na Švýcarskou knižní cenu lze s trochou nadsázky přirovnat ke Jménu růže Umberta Eca Fascinující klášterní krimi představí překladatel Michael Půček spolu s autorem historických románů Martinem Chadimou a hercem Janem Potměšilem. Rozhovor povedou nejen o osudech habsburských pokladů a o tom, jak napsat historický román.

Thomas Hürlimann je jeden z nejznámějších švýcarských spisovatelů, jehož knihy byly přeloženy do 21 jazyků. Nejprve pracoval jako asistent režie a dramaturg inscenace v Schillerově divadle v Berlíně. Od roku 1980 napsal řadu divadelních her, povídek a románů a je známý především díky kontroverzní novele Fräulein Stark (2001, Ammann Verlag). Jeho novela Der große Kater (1998) byla zfilmována s hercem Brunem Ganzem v hlavní roli. 

Kniha Rudý diamant vyjde před veletrhem Svět knihy Praha v českém překladu v nakladatelství Argo.

Ukázka:

„Ve vesnici, kde lidé lemovali po obou stranách hlavní silnici, se zvedla vlna nadšení a v tom už se v oblouku průjezdu ukázal chladič s císařskou standartou a stříbrným dvouhlavým orlem. Za volantem seděl rovně jako svíčka hrabě Erdödy, poslední vrchní šofér podunajské monarchie, a navzdory vysokému věku se mu po několika manévrech včetně brzdění, popojíždění vpřed a vzad, při nichž se hlavy pasažérů sklápěly společně dozadu a společně dopředu, podařilo přistát u schodů k portálu opatství. Klakson zazněl jako kvičení podsvinčete a Její Veličenstvo ho spustilo osobně – ze zadního sedadla, tlačítkem a krouceným elektrickým kabelem. Kvičení doznělo. Rozhostilo se ticho. Páter ceremoniář se zlomil v předklonu, aby trhnutím otevřel zadní dveře, načež tři stovky hrdel, ta nejstarší hluboce jako kozáci, ta nejmladší jasně jako andělé, uvítaly císařovnu pozdravem: ‚Hurá! Hurá! Hurá!‘

A zase: ticho. Dokonce i havrani, kteří kroužili vysoko nad dvorem opatství, ztichli. Jen pochodně naplňovaly vzduch tichým klokotáním, a potom – hůl! Ze zadní části císařského automobilu se šátravě vysunula hůl, za ní následovala drobná bota a tápavě našlapovala, zahalená černými hedvábnými lemy, na poslední kousek půdy, který Habsburkům z jejich tisícileté vlády zbyl. Ze střech zahlaholily trubky, víření bubnů zahnalo havrany, vlajky se sklonily na pozdrav a bratr Frieder, zástupce prefekta Maria Servilius, jakož i subprefekt Walafried se k císařovně plazili po břiše – benediktini líbali apoštolskému Veličenstvu nohy.“

Ocenění a mediální ohlasy:

- Nominace na Švýcarskou knižní cenu 2022