Architektonická procházka Libercem
Pod dohledem Ještědu

Ve znamení dávné architektonické tradice se i dnes najdou v Liberci početné zastávky na procházce po stopách moderní architektury.

Liberec je město odjakživa spjaté s kvalitní architekturou. V 19. století zažil ohromný ekonomický a industriální rozvoj, který se zásadním způsobem promítl do jeho urbanismu. Na podobě mnoha staveb se podíleli významní architekti z Čech, Německa i Rakouska. Nesmazatelný vliv na charakter zástavby měl také ateliér Sial, který libereckou architekturu držel na špičkové evropské úrovni i přes nepřízeň komunistického režimu. V této době vznikl kromě jiného unikátní hotel s vysílačem na Ještědu, jenž se brzy stal místním symbolem.

Na dobrou stavitelskou tradici navázala nově vzniklá Fakulta architektury při Technické univerzitě. Od poloviny 90. let však Liberec trpí rozsáhlou privatizací veřejného prostoru a nekoncepčními zásahy politicko-ekonomické garnitury, což se negativně promítá do celého města.

Přesto lze nalézt několik světlých výjimek. Ty jsou však většinou menšího měřítka, a proto po nich člověk hledající kvalitní architekturu musí chvilku pátrat. Tento průvodce Vás navede na správnou cestu za současnými a veřejně přístupnými realizacemi, které stojí za návštěvu.

Polyfunkční dům v Pražské ulici

Pražská 17, Liberec
50°46'5.0"N, 15°3'25.9"E
Studio AM, 2008
  Prázdná proluka v Pražské ulici – jedné z nejživějších ulic vnitřního centra Liberce – přímo vyzývala k zástavbě. Polyfunkční dům je velmi zdařilým příkladem možného řešení zástavby souvislé domovní fronty v prostředí městské památkové zóny. Jednoduchými prostředky je dosaženo silného, a přitom neagresivního, elegantního výrazu. Dům díky svému měřítku dobře komunikuje s přilehlou památkově chráněnou funkcionalistickou stavbou od architekta Gillara i se secesním domem z druhé strany.

Budova nového magistrátu

Frýdlantská 183, náměstí Dr. Beneše 184 a 468, Liberec
50°46'12.806"N, 15°3'27.631"E
Jiří Janďourek, Jana Medlíková, Ladislav David, 2006
  Jedná se o tři sousedící parcely, spojené v jednu správní budovu Magistrátu města Liberec. Stavba se nachází v bezprostřední blízkosti radnice a divadla F. X. Šaldy, v jádru městské památkové zóny. Ačkoliv je rekonstrukce velkým zásahem do památkově chráněných objektů, je velmi citlivá a plně funkční.

Úkolem projektu byla na jedné straně koncentrace výkonu veřejné správy do moderního transparentního prostředí, na druhé straně záchrana cenných památek s dlouhou historií. Spojení objektů v jeden blok umožnilo realizovat návrh velkorysé dvorany. Výsledkem rekonstrukce je původní historický exteriér a moderní vzdušný interiér s velmi kvalitním materiálovým řešením. Realizace obdržela cenu „Stavba roku Libereckého kraje 2007“.

Autobusová zastávka Sokolská – U zdi

Sokolská a Rumjancevova ulice, Liberec
50°46'16.073"N, 15°3'32.995"E
David Černý, 2005
 
Tuto zastávku MHD lze považovat za cosi na pomezí městského mobiliáře a sochařského objektu. Každopádně se jedná o zajímavý a hravý architektonický prvek, umístěný u rušné křižovatky zaříznuté do okolního členitého terénu.

Objekt je koncipovaný jako „Hostina obrů“ – stůl, pod nějž se může cestující schovat a cítit se v bezpečí před okolním dravým provozem. Na bronzovém přístřešku v podobě stolu jsou liberecké párky, masožravá rostlina, propíchnutá lidská hlava, půllitr či žejdlík. Záměrná kýčovitost zastávky je jen další malou provokací známého umělce Davida Černého.

Krajská vědecká knihovna

Sokolská a Rumjancevova ulice, Liberec
50°46'16.073"N, 15°3'32.995"E
Radim Kousal, František Bielik (Sial architekti), 2000
  Stavbu Krajské vědecké knihovny – dříve Státní vědecké knihovny – zařazujeme do průvodce po současné architektuře, přestože od její realizace uplynulo již 11 let. Jedná se totiž o zásadní projekt pro celý Liberecký kraj.

Budova stojí na místě bývalé židovské synagogy, takže v sobě integruje malou modlitebnu a centrum pro místní židovskou komunitu. Univerzální otevřený prostor knihovny, který má schopnost integrovat fluktuaci programu bibliotéky a mediatéky, je umístěn na podnoži depozitářů a parkingu. Průčelí působí přiměřeně k městskému měřítku, rozsáhlá hmota depozitářů využívá svažujícího se terénu.

Kamenný blok zaříznutý do skleněné fasády knihovny je jedinou stavbou synagogy na území ČR od druhé světové války. Ne nadarmo je knihovna nazývána jako „stavba smíření“. Škoda, že se jednalo o zřejmě poslední zdařilý a nekomerční projekt architekta Radima Kousala.

Památník obětem komunismu

Jablonecká/Humpolecká ulice, Liberec
50°46'4.080"N, 15°4'0.394"E
Sporadical, 2006
  V roce 2003 byla v Liberci vypsána architektonická soutěž na Památník obětem komunistického režimu. Památník měl být původně umístěn v části zámeckého parku, jenže s politickou změnou na liberecké radnici přišla i změna lokality pro vítězný návrh mladého ateliéru Sporadical. Minimalistický projekt byl tedy přizpůsoben novému místu v blízkosti známé Liebiegovy vily.

Hlavním motivem objektu je zrcadlení: tíha rozhodování, kdo je obětí a kdo tyranem, je přenesena na každého návštěvníka. Památník tvoří dvě zrcadlové tabule vsazené do jednoduchého ocelového rámu. V dlažbě je pak zrcadlově převrácený nápis, čitelný v odrazu skla: „sám v sobě hledej, zda svobodu bráníš, ctíš nebo omezuješ.“

Kompozici objektu doplňují jednoduché hranolové lavice z lepeného dřeva. Architektům se podařilo redefinovat pomocí současných prostředků zaběhnutou typologii pomníků a veřejného prostoru.

Informační centrum a rektorát Technické univerzity

Studentská 2, Liberec
50°46'23.002"N, 15°4'27.889"E
Architektonická kancelář FUA TUL, Jiří Suchomel, Vladimír Balda, Marie Procházková, 2007
 
Stavba Informačního centra Technické univerzity Liberec byla jedním z prvních kroků k formování nové podoby hlavního kampusu univerzity. Osmipodlažní budova rektorátu je tvořena průnikem dvou základních nadzemních objemů – nízké vstupní části a vertikálního křídla s kancelářemi. Jednopodlažní vstupní část navazuje na půdorysně rozsáhlý suterén, tvořený zejména podzemní garáží.

Hmota vstupní části vyrůstá z náměstí táhlou rampou a stupňovitou dřevěnou terasou, která slouží k odpočinku. Vertikální křídlo kanceláří tvoří dominantu celého areálu, dolní část slouží hlavně studentům. V prvním patře je umístěna kavárna s terasou. Na stavbě byly uplatněny různé moderní technologie, které z rektorátu činí velmi unikátní stavbu.

Památník obětem holocaustu

Ruprechtická 101, Liberec
50°46'49.3"N, 15°3'48.0"E
Štěpán Gudev, Jan Stolín, Vojtěch Šrut, 2008
 
Židovská obec v Liberci otevřela u příležitosti 70. výročí tzv. křišťálové noci nový památník obětem šoa. Před válkou žilo v Liberci zhruba 1600 židů, jen zlomek z nich válku přežil. Památník se nachází v areálu libereckého židovského hřbitova, v budově obřadní síně. Na návrhu památníku pracovali studenti architektury zdejší Technické univerzity.

Ze čtyř projektů zvítězil nápad studenta Štěpána Gudeva. Unikátní památník tvoří sádrokartonová vestavba ve tvaru krychle. Od stropu vedou rýhy po stěnách dolů k podlaze, spojující názvy vyhlazovacích táborů se schránkami se jmény obětí zapsaných na svitek. Vnější vzhled bývalé kaple se nijak nezměnil.

Administrativní budova Ermeg

Žitavská 48, Liberec
50°46'11.373"N, 15°2'30.399"E
František Sedláček, Petr Stolín a tým, 2009
 
Malá administrativní budova je realizovaná jako volně stojící objekt v areálu firmy Ermeg. Z pohledu od Žitavské ulice je stavba téměř „ukrytá“ za skladovou halou. Vhodnou kompozicí hmot je dosaženo orientace všech pracovních místností bez výjimky směrem k řece. Je to výjimečná změna banální atmosféry průmyslových pracovišť v novou kvalitu: „pracoviště v zeleni“.

Stavba a s ní spojené úpravy okolí mají jednoznačně pozitivní vliv na životní prostředí. Spojení s přírodou se projevuje zejména na řešení dřevěné fasády a zelené střechy, která je koncipovaná jako odpočinková zahrada. Objekt byl vyhlášen „Stavbou roku Libereckého kraje 2010“.

Povodňový transbordér v Andělské Hoře

Chrastava – Andělská Hora (u vlakové zast. Machnín – hrad)
50°47'16.7"N, 14°58'12.1"E
Martin Rajniš a tým, 2010
  Transbordér je přepravní systém, který k dopravě přes překážku užívá gondolu (vozík), zavěšený na kladkách jedoucích po speciálně upraveném vazníku. Jedná se o určitou modifikaci kabinové lanovky. Česko-německý architekt Mirko Baum realizoval podobný projekt v Porůří na říčce Niers v roce 2003, čímž vrátil tento klasický systém znovu do povědomí současníků.

Touto realizací se inspiroval i Martin Rajniš, který navrhl transbordér jako náhradu za povodní zničenou pěší lávku přes Lužickou Nisu. Na rozdíl od kovového zařízení v Německu je český transbordér zkonstruován ze dřeva. Jedná se o ojedinělý experimentální projekt. Architekt se ho rozhodl věnovat zdarma pro lidi postižené povodní. Bohužel objekt trpí častými krádežemi kusů materiálu a ani jeho celková životnost nebude příliš dlouhá.

Vratislavice 10/10/10

Tanvaldská 50, Liberec – Vratislavice nad Nisou
50°44'37.463"N, 15°5'34.001"E
Petr Stolín a tým, 2010
  Jedná se o multifunkční zařízení určené pro kulturu, zábavu a vzdělávání. Jeho hlavní myšlenka je postavena na působení kontrastu stavebních materiálů a finálních interiérových prvků, které mají jako svůj podklad surovou obnaženou stavební konstrukci včetně přiznané technologie. Exteriér celého objektu je založen svým výrazem na jednoduchosti a čistotě tvarů. V interiéru se objevují prvky obložené keramickou mozaikou ve zlaté a stříbrné barvě, historizující velké lustry a moderní svítidla, velká zrcadla, obrazy ve zlatých rámech a kvalitní sedací nábytek.

Tím se vytváří jakási reminiscence na významné kulturní budovy liberecké historie. Každé patro má svoji charakteristickou barvu a vytváří v rámci jednoho domu různé světy s vlastní svébytnou atmosférou. Objekt byl vyhlášen „Stavbou roku Libereckého kraje 2011“.