Top Ten
NĚMEČTÍ ARCHITEKTI

Vysoká kvalita, dobrá užitná hodnota a trvalá udržitelnost: Němečtí architekti jsou v mezinárodním měřítku úspěšní. Kritik architektury Falk Jaeger představuje pomocí krátkých portrétů své favority mezi německými architekty.

Celosvětově známí hvězdní architekti pocházejí z USA nebo z Japonska, z evropských zemí jako je Anglie, Francie, Holandsko, Španělsko nebo Rakousko. Architekti z Německa se na mezinárodní scéně objevují zřídka. Jsou úspěšní, a to i v oblasti Perského zálivu nebo Dálného východu. Ale nepatří do okázalého systému hvězd, do globální architektonické smetánky.
 
To může mít zejména dva důvody. Architektonické vzdělání má v Německu vysokou úroveň kvality. Takže existuje málo podnětů odejít během studia do zahraničí. Proto chybí mnoha německým architektům rutina a samozřejmost při vystupování v anglicky mluvících oblastech. K tomu se přidává, že se vzdělání v Německu zaměřuje na spolehlivost, optimální plnění funkce, stavebně technickou dokonalost a trvalou udržitelnost. Tím pádem je umělecky výrazná tvorba výjimkou. Výstřední formy „bez motivace“ jsou přímo zapovězeny. Spektakulární signature buildings jako díla Zahy Hadid, Daniela Liebeskinda nebo Rema Koolhaase od německých architektů neuvidíte.
 
Německá architektura má jiné, tišší kvality. Například kontextuální kvality, pokud jde o to, začlenit do stávajících struktur nebo do historických situací novostavby, které nevyčnívají, nýbrž doplňují, opravují a vylepšují situaci v městské zástavbě. Nebo pokud jde o kvalitu pracovních míst s ohledem na světlo a vzduch, zeleň a komunikaci, o standardní vybavení zcela běžných bytů, o životnost staveb. Posledně jmenované lze dnes nalézt například v Číně: Tam stojí deset let staré výškové budovy německého původu, které zvenku i zevnitř vypadají jako nové, zatímco sousední stejně staré věže již vyžadují renovaci nebo musí být nahrazeny. Důvod tkví v tom, že architekti v Německu se nechápou jako poskytovatelé služeb, kteří považují svoji práci za vyřízenou v okamžiku odevzdání návrhu, nýbrž jsou zvyklí starat se o své návrhy také během fáze realizace a snaží se ponechat si kontrolu kvality až do okamžiku dokončení ve vlastních rukou.
 
Nejlepší architekty v Německu spojují tři kategorie architektury, které definoval již římský teoretik architektury Vitruvius: utilitas, firmitas a venustas (užitečnost, trvanlivost, krása). Slučují vysokou užitnou hodnotu s dobrým vzhledem a perfektními stavebními postupy, překvapivé, poetické, estetické stavební umění s ekonomickými, ekologickými a energetickými stavebními technologiemi. Tak vznikají elegantní kancelářské budovy s nulovou energetickou bilancí, moderní městské domy využívající inovativní stavební postupy, nejelegantnější vily s dlouhodobou zárukou, atraktivní školy se solidní, ekologickou stavební technologií z cihel. A muzea, která nejen jedinečně vypadají, ale dělají také radost kurátorům, jelikož si architektura nenárokuje primát, nýbrž jim ponechává otevřené všechny možnosti pro podobu výstavy.
 
Mezi desítkou nejlepších německých architektů jsou velké kanceláře i osamělí bojovníci, puntičkáři a umělci. Všichni se vyznačují se tím, že pro společnost staví s pocitem zodpovědnosti. Neplýtvají zdroji, aby na svět přivedli pozdvižení budící, ale nepoužitelná umělecká díla pro svou vlastní slávu. Na druhou stranu neprodukují ochotně a nesmyslně konfekční komerční architekturu. Mají různé zaměření a oblasti činnosti, ale sjednocuje je neutuchající vůle dostát bez kompromisů ve stejné míře všem třem kategoriím Vitruvia.

Barkow Leibinger, BerlÍn

První stavby Franka Barkowa a Reginy Leibinger stojí v Berlíně a byly výsledkem úspěšných účastí v soutěžích. Jedná se o denní jesle a centrum mládeže, které upoutá výrazným barevným řešením. Oba objekty se vyznačují onou strukturální přísností, která ovlivňuje veškeré jejich dílo, uspořádaným půdorysem a pečlivými detaily. Ukazují ale také již dovednost, se kterou pomocí změny materiálu, posunů rytmu v členění fasády a barevných variací téměř hravě získávají takové tvarové hodnoty, které takto přísně moderním budovám propůjčují individuální vzhled. Bez „zrady“ myšlenkových zásad moderny, tedy bez použití ozdob a dekoru, je architektura přesto nezaměnitelná a opětovně rozpoznatelná.

Kancelář Barkow Liebinger se stala známou také díky elegantním průmyslovým stavbám, které typologicky a svojí funkční specifikací zdaleka přesahují obvyklou modulovou výstavbu hal, například při prostorovém propojení výzkumu, vývoje a výroby v oblasti strojírenství.

Neustále zkoumají nové způsoby konstrukce a materiály se zaměřením na praxi, účastní se mezioborové diskuze s materiálovými specialisty a inženýry, kteří se zajímají o inovace. Využívají například možnosti laserové techniky k řezání a svařování nerezových plechů, aby vytvořili lehké ale mimořádně stabilní plástvové struktury. Nebo experimentálně zkoumají účinnost ohýbaných ploch z laminovaného dřeva, jako například u domu Serpentine Summerhouse 2016 v Londýně. Cestou výzkumu se ve stavitelství takto důsledně vydalo pouze několik málo architektů.

Behnisch Architekten, Stuttgart

Rozhodnou pozici v „demokratické architektuře“, jež v Německu zaujal Günter Behnisch mimo jiné jako odpůrce racionalistů Ungera a Kleihuese, zastává také jeho syn Stefan. Neztratit z dohledu uživatele v každodenním shonu po nákladech a termínech, po předpisech a přáních investorů, po plnění funkce a umělecké seberealizaci lidí, to je také starostí Stefana Behnische a jeho kolegů. Jejich stavby mají ambice být místy, kde se lidé mohou sami realizovat a cítit se dobře.

Kancelář Behnisch Architekten rozeznala znamení doby a dělá v každém jednotlivém projektu z ekologie zásadu. Pozoruhodné je, že se svojí architekturou jako jediní němečtí architekti slaví úspěch v Severní Americe. Tam vznikly především univerzitní budovy, transparentní, třpytivé laboratoře a instituty, které se výrazně liší od svých tradicionalisticky solidních sousedů. Jsou to přirozené světy oplývající lehkostí a veselou náladou, které vytvářejí místa pro komunikaci a tím pádem povzbuzují a sbližují lidi.
 
Že tímto způsobem lze stavět také byty, koupaliště, školy, dokonce i muzea a kancelářské budovy, ukazuje kancelář Behnisch Architekten hojně na projektech v Evropě. Také v Hamburku v části zvané Hafencity se stavby od Behnische zřetelně odlišují od všeobecných standardů forem. Dům Unilever a exkluzivní obytná věž Marco-Polo tvoří signifikantní soubor uprostřed jiných, zajisté ne anonymních, novostaveb a představují otevřenou, neformální variantu moderny.

Alexander Brenner, Stuttgart

„Umění je krásné, ale stojí příliš mnoho práce“, řekl bavorský komik Karl Valentin. Také architektura je umění a stojí obzvlášť mnoho práce, každopádně pokud ji člověk chápe jako Alexander Brenner. Jeho touha po dokonalosti začíná u neobvykle intenzivní debaty s investory a zjišťování jejich potřeb. Ovlivňuje individuální návrh, realizaci od promyšleného prováděcího plánu až po pečlivé stavební provedení, vybavení, volbu nábytku a úpravu zahrady, ale také následnou péči o objekt, který je již dávno obýván. Aby mohl pracovat na požadované úrovni, specializuje se Brenner již od roku 1990, kdy otevřel svoji kancelář, na vily ve vznešeném segmentu.

Jeho domy potvrzují nejen nejvyšší funkčnost, kvalitu materiálů a detailů, jsou to také umělecká díla, která lze prožívat všemi smysly, kompozice prostoru a těles jak z učebnice ruského funkcionalismu. Formálně se Brenner blíží klasické moderně a hnutí de Stijl, suverénně však zachází s jejich repertoárem, aniž by se nechal ovlivnit jejich dogmaty. Vedle světla, průhlednosti a otevřenosti vůči vnějšímu prostoru, existuje také stín, bezpečí a útulná atmosféra. Kancelář Brenner Architekten dbá také na často zarážející praktická řešení detailů pro nejrůznější požadavky na bydlení, díky kterým jsou jeho domy způsobilé pro každodenní život. Jeho domy jsou obojí: umělecký artefakt a individuálně přizpůsobený, pohodlný a také ochranný životní prostor.

gmp, von Gerkan, Marg und Partner, Hamburg

Meinhard von Gerkan a Volkwin Marg založili v roce 1965 v Hamburku architektonickou kancelář gmp s pobočkami v Aachenu a Berlíně. Kancelář se díky devíti dalším zahraničním lokalitám od Brazílie po Vietnam a Čínu etablovala jako národně a mezinárodně nejvýznamnější německá architektonická kancelář. Převážná většina staveb z dílny kanceláře gmp vzniká po vítězství v soutěžích. Jejich prvotinou bylo letiště Berlín Tegel, stavba, kterou pasažéři dodnes oceňují kvůli jejím funkčním i uměleckým kvalitám.

Od té doby se kancelář rychle vyvinula ve zkušený soutěžní tým, který konkurenci i přes umírněně moderní základní postoj často poráží díky elegantním návrhům a pragmaticky perfektním půdorysům. Letiště Tegel znamenalo začátek působivé řady významných velkých projektů nádraží (mimo jiné Berlín, Tchien-ťin), veletržních areálů (Lipsko, Hannover, Nan-nig, Šen-čen), stadionů (například Olympijský stadion v Berlíně, Kapské město, Brasília, Dillí, Šen-čen, Šanghaj), oper, divadel a koncertních sálů (ve městech jako Lübeck, Weimar, Berlín, Čchung-čching, Čching-tao) stejně jako nespočet jiných sociálních, dopravních, kancelářských a obytných budov.
 
Nápadný je průběžně vysoký kvalitativní standard, který se dodržuje i přes rutinní postup a částečně extrémně komerční zaměření investorů, a to za nejkomplexnějších podmínek v tuzemsku a zahraničí. Stadiony pro mistrovství světa a mistrovství Evropy ve fotbale od gmp patří k nejhezčím fotbalovým arénám postaveným od přelomu tisíciletí. Jejich kancelářské výškové budovy, sportovní zařízení a kulturní stavby nastavily na Dálném východě standardy pro technickou kvalitu, funkčnost a trvalou udržitelnost. Základem filozofie kanceláře gmp je však i nadále zakořenění v německé stavební kultuře.

kadawittfeldarchitektur, Aachen

Kancelář, kterou založili v roce 1999 v Aachenu architekti z Grazu Klaus Kada a Gerhard Wittfeld, momentálně vedou partneři Kilian Kada, Stefan Haass, Dirk Lange a Jasna Moritz. Ačkoliv architektonický jazyk kanceláře kadawittfeldarchitektur neopouští současnou modernou předepsaný rámec a expresivní, oblé nebo dynamické formy jsou vyhrazeny pro zvláštní případy, vyznačují se návrhy kanceláře individualitou a uměleckým výrazem. Předem definovaná řešení a individuální styl kanceláře neexistují, každý projekt vzniká nově promyšlený a utvořený.

Tak se daří relativně objemný kancelářský komplex pojišťovny pečlivě začlenit do struktury centra města Aachen a zároveň zvýšit hodnotu veřejného prostoru a systému cest. Tak vzniká značně spektakulární kancelářská budova v Herzogenaurachu, která může směle konkurovat celé řadě ikon architektury v areálu firmy Adidas. Keltské muzeum v Glauburgu získává archaický půvab. Svět bratří Grimmů je pohádkovým zámkem a centrem kulturní čtvrti v Kasselu. Hlavní nádraží v Salcburku je naopak futuristicky laděná nová interpretace tématu příjezdu a odjezdu. A zřídkakdy se podaří vyřešit úkol spočívající v navýšení stávající stavby formálně a proporčně tak citlivě a zároveň srozumitelně nově a aktuálně jako v případě neoklasicistního ředitelství drah v Kolíně nad Rýnem. Projekty z dílny kanceláře kadawittfeldarchitektur téměř vždy přitahují pohled, aniž by nepřiměřeně dominovaly a snažily se o krátkodobé okázalé efekty. Nuda a monotónnost se nedostavují.

Kaden + Lager, Berlín

Bezpochyby jsou obytné domy v centru města, kterými se proslavil Tom Kaden, prototypem architektury, která se snaží propojit byt a město, individualitu a veřejnost. Nabízí možnosti komunikace, orientaci všemi směry, vstupy do domů a schodiště určená k potkávání a plynulé přechody zevnitř ven. Domy, které vznikly v kanceláři Kaden Klingbeil Architekten a od roku 2015 v kanceláři Kaden + Lager, se bezpochyby zaměřují na bílou klasickou modernu, jsou elegantní a atraktivně navržené a nevypráví o nic méně příběhů než jejich štukem potažení sousedi ze zakladatelské doby. Mají však ještě třetí výhodu, která není vidět. Dalo by se říci, že se jedná o znak jedinečnosti: jsou ze dřeva.

Sedmipatrové obytné domy v centru města s dřevěnou konstrukcí dříve neexistovaly. Kaden je úspěšným průkopníkem v této oblasti a jedním z raných protagonistů stále více se prosazující ekologické stavební technologie. Společně s inženýry urychluje také optimalizaci konstrukčních postupů, vývoj dřevěných materiálů, spojovacích konstrukcí a novodobých uzlů. K tomu se přidávají nutné inovace v oblasti požární ochrany a zvukové izolace, které jsou u dřevostaveb vždy nezbytné. Proto musí být do nepoddajného stavebního práva zavedeny nové standardy. 
 
Kaden + Lager nesplňují očekávání kladená na stavební materiál dřevo jako záruku útulného bydlení a špatně pochopené lásky k přírodě. Zajímají se o pragmatické výhody stavebního materiálu, o precizní prefabrikaci a krátkou dobu stavby, zdravou klimatizaci a trvale udržitelné, ekologické stavební technologie. Jejich stavby splňují vysoké standardy také v estetické a ekonomické oblasti a mají v bytové výstavbě v centru města vysokou hodnotu také z hlediska trhu s nemovitostmi.

Lederer Ragnarsdóttir Oei (LRO), Stuttgart

Arno Lederer založil svoji kancelář v roce 1979 ve Stuttgartu, v roce 1985 přibyla Islanďanka Jórunn Ragnarsdóttir a v roce 1992 přišel Marc Oei. Ve svých prvních pracích, například u centra města Fellbach, se cítili zavázáni klasické bílé moderně. Později se lehce otřeli o postmodernu a brzy se pohybovali po bezpečném terénu. Jejich stavby jsou pevně ukotveny k zemi a vypadají, jako by z ní čerpaly sílu. Domy z kanceláře LRO pokrývají základní potřeby člověka na prostorový zážitek, orientaci, bezpečnost a domov. Mistrovsky pracují se surovinami architekta – světlem a materiálem. Neustále nalézají, ať už ve sklepě nebo pod střechou, překvapivé prostory. Prostory, jež jsou tvarovány a modelovány světlem, často s klenutými stropy, útulné nebo vznešené, záhadné nebo jasné.

Moderna pocházející od Louise Kahna, jenž dával přednost energickým, geometrickým objemům a těžkým materiálům, moderna, kterou zdá se zná také Alvar Aalto se svými vzletnými formami 60. let 20. století – a samozřejmě hrdina rané moderny Adolf Loos, který zavrhl veškerý dekor a přeci jen jej lstivě nahradil pečlivě kalkulovaným působením materiálu dýhy z kořenového dřeva a ohnivého přírodního kamene. Kancelář LRO chce překonat racionalistickou abstrakci, která zmrazuje stavební umění a odcizila ho běžnému člověku. Svými skulpturálně energickými, často cihlami nebo keramickými obklady tvořenými stavbami, vrací architektuře archaickou, smyslově uchopitelnou, zemitou tělesnost a dokáže nadchnout laika a zároveň si zajistí úctu kolegů z oboru.

Christoph Mäckler, FRANKFURT NAD MOHANEm

Christian Mäckler, jenž studoval v Darmstadtu a Aachenu, si v roce 1981 otevřel vlastní kancelář ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1987 se stal známým díky svému angažování pro „Frankfurt Projekt“, ve kterém kriticky analyzoval své rodné město a vytvořil návrhy na novou zástavbu. Na začátku odrážely jeho skulpturálně moderní stavby vlivy Gottfrieda Böhma a Oswalda Mathiase Ungera. Kromě toho hrály roli také formy expresionismu využívajícího pálené cihly, elegantní moderna Ericha Mendelsohna a abstrahované historické motivy až po charakteristické osové souměrnosti. Když navrhuje větší komplexy jako Torhaus ve frankfurtském přístavu Westhafen, mrakodrap Opernturm nebo Lindencorso a hotel Waldorf-Astoria u zoologické zahrady pro Berlín, jde mu o symbolické, na kontext zaměřené stavby, které místo povyšují a posilují jeho identitu. Nestydí se do debat o městské výstavbě opět vnést pojem „krása“ a zasazuje se o oživení tradic středoevropské městské výstavby také během studia.

Mäckler nazval svoje snahy o usmíření stavebně technicky zchátralé moderny v zájmu solidnosti a trvanlivosti opět s běžnými, řemeslnými kvalitami stavební výroby „rematerializací moderny“. Jeho domy s pečlivě vyzděnými fasádami z lícových cihel a přírodního kamene jsou dnes v kontextu města na stejné úrovni jako budovy z předmoderní doby. Představují živou, současnou architekturu a přesto vyzařují důvěrnost, dýchá z nich historické povědomí. Mäckler dokládá, že to nemusí být protiklad.

Sauerbruch Hutton, BerlÍn

Mathias Sauerbruch z Konstanzu a Louisa Hutton z anglického Norwiche vystudovali v Londýně školu Architects Association AA. V roce 1989 založili svou kancelář v Berlíně a pobočku v Londýně. V roce 1999 se k nim jako partner přidal Juan Lucas Young. Kancelář realizuje v tuzemsku a v zahraničí kulturní stavby, výzkumná centra, hotely a správní budovy většinou v důsledku vyhraných soutěží.

Kancelář Sauerbruch Hutton dokázala jako snad žádný jiný architektonický tým vyvinout pro svoji smyslnou, atraktivně vypadající architekturu opětovně rozpoznatelný individuální styl. Plynulé, dynamické formy charakterizují stavební objekty a mobiliář. Zcela ofenzivně zacházejí s barvou. Fasády často zobrazují barevné kombinace připomínající textilní dekor nebo také barevně intenzivní vnitřní prostory, jako například ve výzkumném centru „Experimentelle Fabrik“ v Magdeburku.
 
Mnoho dřeva bylo použito při stavbě Spolkového úřadu pro životní prostředí v Dessau. Jedná se o modelový záměr ekologického stavitelství správních budov vybavený všemi možnými technickými zařízeními, která šetří energii a chrání životní prostředí. Především v zahraničí si udělali svou tvůrčí přítomností jméno jako ekologicky zaměření architekti. Dříve než mnozí ostatní kladli zvláštní důraz na ekologii a standardy nízké spotřeby energie. To představuje například výškový dům GSW v Berlíně, Úřad pro městský rozvoj a životní prostředí v Hamburku nebo prestižní projekt muzea Sammlung Brandhorst v Mnichově, které je považováno za vzorový příklad klimatizovaného muzea s minimální spotřebou energií.

Staab ARCHITEKTEN, BerlÍn

Pokud v Německu existuje specialista na stavbu muzeí, pak je to Volker Staab. Ať už jde o novostavby jako Muzeum Georga Schäfera ve Schweinfurtu nebo muzeum umění Ahrenshoop, modernizace jako Muzeum Richarda Wagnera v Bayreuthu, rozšíření jako Muzeum LWL v Münsteru, přestavby jako Muzeum bavorských králů v Hohenschwangau nebo depozitář Albertina v Drážďanech a mnoho jiných projektů. Staabovo myšlenkové bohatství a variační šíře při organizaci výstavních prostor a úprava způsobů prezentace exponátů jakéhokoliv druhu se zdají být nevyčerpatelné. Jeho repertoár prostorových a světelných atmosfér je pozoruhodný. K tomu se přidává jemný cit pro stavění v historickém prostředí, pro nedogmatickou památkovou péči a nekonvenční doplňkové stavby.

 
Protože je otevřený také všem ostatním stavebním úkolům, vznikly tak různé stavby jako servisní centrum na Theresienwiese v Mnichově, ministerstvo ve Stuttgartu, plenární sál bavorského Zemského sněmu stejně jako kancelářské budovy a školky. V činnosti kanceláře se přeci jen rozvinulo ještě další těžiště – stavba budov pro výzkum a studium. Flexibilita kanceláře s ohledem na typologii staveb přispívá k těmto nikoliv běžným stavebním úkolům, ale také odpor k tomu, aby sáhla z důvodu jednoduchosti po něčem osvědčeném, již vyzkoušeném.
 
Možná se Volkerovi Staabovi daří také obzvláště dobře číst stavební, historický a kulturní kontext měst, kondenzovat funkční a ekonomické parametry úkolu do vnitřní logiky stavby a z toho generovat příležitost pro formu. Formu, která se nakonec zdá přijatelná, samozřejmá a smysluplná a proto u každé stavby vypadá nově a jinak.