Future Perfect
Kino proti střelám
V kolumbijské Bogotě, v nechvalně proslulé městské části Ciudad Bolívar, vzniká komunitní projekt, který spojuje kino, architekturu a vzdělání – a propůjčuje této čtvrti novou image.
Čtvrť Ciudad Bolívar je v myslích mnoha obyvatel Bogoty spojena především s chudobou, vyčleněním ze společnosti, ilegálním obsazováním pozemků, násilím a nebezpečím. V této hornaté jihozápadní části kolumbijského hlavního města se střetává mnoho různých problémů. Jejich spouštěčem je nerovnost uvnitř kolumbijské společnosti a už přes 50 let trvající ozbrojený konflikt v zemi. Ve čtvrti Ciudad Bolívar žijí příslušníci guerill a polovojenských skupin a překupníci drog; když kriminální bandy prodávají na ulici drogy, dívají se úplatní policisté stranou. V horách existují ilegální doly; tam bydlí lidé z venkovských oblastí, kteří byli vyhnáni ze své domoviny. Přesto i zde, přesně na tomto místě, žijí mladí lidé, kteří se snaží vymanit ze sociálního vyčlenění a bojovat proti stigmatizaci. Váží si hor, mezi kterými žijí, a věří tomu, že i ve čtvrti Ciudad Bolívar se dá dobře žít.
„Chtěl bych se stát filmařem a být jako Stefan Kaspar, který v naší čtvrti založil kino,“ říká Joel Chavarro, kterému je teprve dvanáct let, ale o svém plánu už je pevně přesvědčený. O uplynulých čtyřech víkendech vstával vždycky brzy a s velkým odhodláním – ne proto, aby si hrál, ale aby pomáhal na stavbě prvního kinosálu v Ciudadu Bolívar – na stavbě jeho života, jak tomu Joel říká.
VELMI BDĚLÉ POHLEDY
V roce 2005 byl zahájen obecně prospěšný projekt Sueños Films Colombia. Skupina mladých lidí ze zdejší komunity založila tehdy Escuela Popular de Cine y Video Comunitario – školu, která je otevřená pro všechny zájemce o komunitní filmové projekty a videoprojekty. Carolina Dorado, jedna z koordinátorek tohoto vzdělávacího zařízení, říká, že by se zde mohli mladí i dospělí učit zacházet s kamerou. Cílem školy však prý je „rozvíjení životních projektů“. Takový je i projekt dvanáctiletého Joela, který na školu přišel před pěti lety a dnes má dnes už nejen sen, ale i jistotu, že bude na Kubě studovat filmovou režii. Potom chce Joel řídit školu a lokální filmový festival Ojo al Sancocho (což v překladu zhruba znamená: „pohled do míchanice“).
Mladým filmařům v Ciudadu Bolívar totiž nestačilo jen založit školu. Po tříletém natáčení filmů chtěli svou práci převést z pevných disků kamer na filmové plátno a seznámit tak s filmy veřejnost. Založili proto festival. Jak už název „Sancocho“ („míchanice“, „blaf“ apod.) naznačuje, je pozornost zaměřena na to, co je pro Ciudad Bolívar charakteristické – tedy směsice „extrémně chudého obyvatelstva a velkých boháčů, ale také intelektuálů, básníků a umělců,“ prohlašují zakladatelé. Iniciativa z bogotské čtvrti Ciudad Bolívar vešla mezitím ve známost jako příklad kolumbijského i mezinárodního komunitního kina.
SPOLEČNÉ BUDOVÁNÍ KINA
Po založení festivalu má být ještě vybudováno vlastní kino. Zakladatelé festivalu totiž už více než tři roky sní o vlastním prostoru k promítání krátkých filmů. Prostřednictvím kolumbijské organizace Arquitectura Expandida, která staví prostory pro sociální projekty, obdrželi potřebné finanční prostředky. Podle Felipeho Gonzáleze, jednoho z členů, je tento kolektiv „projektem, jenž vyplňuje mezeru, kterou stát nechal vzniknout, protože neexistovala infrastruktura pro sociální a vzdělávací potřeby“. organizaci Arquitectura Expandida založili v roce 2010 tři mladí lidé – Belgičan, Španělka a Kolumbijec González. Využili přitom svých vědomostí z oblasti architektury a urbanismu. V roce 2016 zaměřili svou pozornost na podporu výstavby kina ve čtvrti Ciudad Bolívar.
Pro Gonzáleze to však neznamená, že někdo z venku přijde do čtvrti Ciudad Bolívar a tam takovou budovu prostě postaví. Právě naopak: Má to být společný akt síly vzešlý ze zdejší komunity a sloužící této komunitě. Kinosál, který se staví z bambusu rodu guadua, může být využíván nejen pro promítání filmů, ale také pro nejrůznější akce. Také stavební pozemek vybírali lidé z místní komunity společně, tak aby dané místo mělo symbolickou hodnotu. Ve Vereda Potosí se nachází Colegio Ices – škola otevřených dveří a alternativní a všem přístupné vzdělávací zařízení. Škola je také místem odporu v Ciudadu Bolívar. Navzdory tomu, že jeden z jejích zakladatelů byl zavražděn a bogotská městská správa školu už finančně nepodporuje, funguje toto vzdělávací zařízení i nadále. Přesně tam vzniká v jednopodlažním domku kinosál. „Toto zde je epicentrum naší čtvrti, zde je umístěna filmová škola a zde také začal příběh naší školy. Připomínáme tím celou historii a to, že se zde členové komunity dokázali prosadit,“ vysvětluje Hernando Gutiérrez, jeden z ředitelů školy Colegio Ices.
Na stavbě kina se už podílí několik místních obyvatel. Stavební práce se konají o víkendech, aby se na nich mohlo podílet více lidí. Na začátku bylo mnoho věcí obtížných, ale čím více stavba postupuje, tím více lidí se na ní chce podílet. Od druhého víkendu se k nim přidal i stavební dělník José Arcángel. „Viděl jsem, že je tu k dispozici nářadí, se kterým umím pracovat. I když je to náročné, tak to dělám, protože se mi líbí myšlenka, že druzí mají něco, co jsem já neměl,“ říká bělovlasý muž, který navzdory svému vyššímu věku přichází každý víkend do práce vždycky jako jeden z prvních.
FILMY NAMÍSTO BOJE
Tak jako dvanáctiletý Joel, který se chce stát režisérem, nebo stavební dělník José přichází na staveniště každý víkend stále více lidí a všichni pilně vyměřují, řežou a stloukají.
Až se v říjnu 2016 bude festival Ojo al Sancocho konat podeváté, bude se v kinosále poprvé promítat společně vyprodukovaný filmový projekt místních obyvatel. Obyvatelé tak mohou mluvit sami za sebe a nepotřebují už žádné prostředníky, když se chtějí kriticky vyjádřit. Podle Angie Santiago, která je mluvčí komunity, se otevřením kina potvrdilo, že každý záběr kamery zabrání výstřelu ze zbraně. „Kamera nám umožňuje ukázat věci v naší městské části z našeho pohledu,“ dodává Santiago. „Můžeme říkat pravdu – a především můžeme tímto způsobem zprostředkovat ostatním, co se na tomto místě skutečně odehrává.“