Divadlo
Kafkovské ozvěny v české kultuře

„Leže v posteli, budu mít podobu velkého brouka, řekl bych roháče nebo chrousta (…) Ano, velké tělo brouka. Dělal bych potom, že jde o zimní spánek, a tiskl bych nožičky na své břichaté tělo …“ Franz Kafka, Svatební přípravy na venkově (1907/08)
 

Od: Lucie Pantazopoulou Drahoňovská

Brouk nejen v hlavě

Když se v neděli 17. listopadu 1912 Franz Kafka probudí, má špatnou náladu. Snoubenka Felice Bauerová mu neodpověděla na dopis. Zůstane v posteli a na mysli mu vytane brouk. Není to poprvé. Stejný se mu před pěti lety objevil v nedokončené povídce Svatební přípravy na venkově. Metafora vlastní existence? Ví, že by měl pokračovat v psaní. Ale Nezvěstný musí počkat. Brouk mu nejde celý den z hlavy. Když večer všechno kolem ztichne, usedá k psacímu stolu. Proměna ho pohltí na celé tři nadcházející týdny. Úzkostná novela, kterou na podzim roku 1915 zveřejní časopis Die weissen Blätter, se stane inspirací pro příští čtenáře. Na jejím počátku je Zpětná proměna Řehoře Samsy (Die Rückverwandlung von Gregor Samsa), uveřejněná v červnu 1916 v deníku Prager Tagblatt. Autorem je Karl Brand, což je pseudonym Kafkova souputníka, mladého, předčasně zemřelého expresionistického básníka Karla Müllera. Jaké emoce asi tehdy v Kafkovi vyvolal příběh o Řehořovi, kterého Brand poslal ze smetiště zpátky mezi lidi?

Virtuální Kafka

Jisté je, že světoznámý literární velikán zaměstnává vědce i umělce napříč všemi žánry i dnes. „Zájem o Kafku v jakékoliv podobě, ať už jsou to části Kafkova souborného díla, povídky, romány, deníky, dopisy, anebo komiksy, populárně naučné knihy, životopisy, dětské či humorné knihy, pomalu, ale stále stoupá. Jako by se už nakladatelé a autoři zbavili jakési bázně sáhnout na Kafku jinak,“ potvrzuje ředitelka Společnosti Franze Kafky, Markéta Mališová s tím, že teprve nedávno tu křtili nejnovější přírůstek kafkovských publikací: česko-německo-anglickou knihu „kafkorismů“ Můj šálek Kafky s karikaturami soudobého českého výtvarníka Jiřího Slívy. V Knihovně Franze Kafky si podávají dveře osobnosti z domova i ze světa – literáti, herci, režiséři a studenti, kterým Kafka dodnes nedá spát. „Naposledy k nám přišel profesor literatury z Hanoje. Přivezl nám Proces, Zámek i Ameriku ve vietnamštině s tím, že Kafka u nich patří k nejpopulárnějším zahraničním autorům“, dodává ředitelka Mališová. Právě Společnost Franze Kafky, pečující mj. i prostřednictvím repliky knihovny Franze Kafky o jedinečný soubor titulů knih a periodik, jež Kafka vlastnil, četl či studoval, napomohla při detailní rekonstrukci knižních titulů, které najdeme v unikátním modelu pokoje Řehoře Samsy, aktuálně vystaveném v pražském Goethe-Institutu. V rámci ojedinělého projektu VRwandlung  tu mohou obdivovatelé Franze Kafky vstoupit prostřednictvím virtuální reality do Řehořova světa, přičemž si projdou i „ohmatají“ jeho pokoj. A co víc: Sami se na pár minut stanou broukem a mohou při troše štěstí objevit i schovaný klíč.

Kafkovo dílo je přirozenou součástí německojazyčné kultury, tedy i pražského Goethe-Institutu, který mimo jiné podpořil překlad obsáhlé trilogie o Kafkovi německého literárního historika Reinera Stacha. V roce 2014, kdy jsme si připomněli sté výročí vydání Kafkova Procesu, proběhla na Staroměstské radnici velká výstava Kafka: Proces 2014, originál a proměna. O čtyři roky později se Goethe-Institut ke Kafkovi vrátil. Ve spolupráci s americkým režisérem, uměleckým vedoucím Prague Film School Mikem Johnsonem se úvodní část Kafkovy Proměny, v níž se Řehoř probudí coby odpudivý tvor, přenesla do virtuálního světa. „Řehořův pokoj, ve kterém se náhle ocitneme, je kopií místnosti, kterou Kafka detailně popsal ve svém textu, včetně nábytku, knih, kolekce látek, rozpisu jízdních řádů, dopisů Roberta Musila, obrazu dámy s kožešinovým kloboukem, nebo bedny s novinovými výstřižky o Americe. Když přijde někdo, kdo nemá Kafku načteného, bude to pro něho jistě působivý zážitek. Ale pokud Kafkovo dílo znáte, najdete zde mnoho odkazů, které vás posunou dál. A to je jakási přidaná hodnota této jedinečné virtuální exkurze,“ dodává Tomáš Moravec. Jedinečný prožitek ve virtuálním prostoru doplňují i troje virtuální brýle. S jejich pomocí se milovníci Franze Kafky setkají s dnes zřejmě nejfundovanějším autorovým životopiscem, zmíněným Reinerem Stachem, který je provází Goethe-Institutem a osvětluje přitom stěžejní milníky Kafkova života. Proměnu považuje za jedno z nejniternějších spisovatelových děl, jež nelze vnímat bez návaznosti na spisovatelův život. Čím ho Kafka přitahuje? „Tento autor je nevyčerpatelný. Zabývám se jím už desetiletí a nikdy jsem neměl pocit, že bych byl u konce. Neustále se otevírají nové dimenze, Kafkova rozsáhlá pozůstalost vydává stále nová překvapení. Právě to je na něm fascinující. Je to literární kosmos, kterým můžete cestovat křížem krážem, aniž byste dospěli k jeho hranicím“, říká Stach. Důvod, proč Kafkovy texty oslovují i současné čtenáře, vidí zejména v jejich modernosti a aktuálnosti. I v tom, že nejsou na rozdíl od textů Kafkových současníků, jako Thomas Mann, Arthur Schnitzler či Hugo von Hoffmansthal, zatíženy dobovou patinou.“ Podle germanisty Michaela Brauna se v Kafkových textech odráží nervozita doby, která souvisí s tehdejším nástupem modernizace. Týž neklid pociťují i dnešní lidé. I proto je nám prý Kafka tak blízký.
 

Kafka na jevišti

S uměleckými rezonancemi na literární i lidský fenomén Franz Kafka se setkáváme na každém kroku, ať už se jedná o divadlo, balet, literaturu, hudbu či výtvarné umění. Od roku 2014 se Kafkova Proměna drží v repertoáru Švandova divadla v Praze, kde ji režisér Dodo Gombár pojal jako černou komedii o mužské vzpouře proti očekávání, v práci i ve vlastní hlavě. „Kafka je autor mnoha interpretací. Proto mě nepřekvapuje, že svými texty oslovuje jak tvůrce, tak i diváky. Je zajímavé, že v každém životním období je vnímání jeho díla zcela odlišné,“ říká Gombár. „To, co mě zaujalo právě na tomto textu, je pátrání po Kafkově vykloubeném systému, který obsahuje vtip a humor.  Je až s podivem, kolik humoru se v něm skrývá. Kafka je ryze existenciální autor a sevření jednotlivce vnějšími okolnostmi nebo snad i životem samotným z jeho textů přímo křičí. Stejně i tíseň a nepochopení. Takovou životní fází prochází zákonitě každý mladý člověk,“ uzavírá Dodo Gombár.
 
Svérázná Proměna aneb Řehoř už toho má dost se hraje také ve Studiu Ypsilon. Režisér Arnošt Goldflam ji poctivě vyložil coby podobenství o člověku, kterého zmáhá každodenní pracovní dřina, společnost i jeho nejbližší. Výsledkem je laskavá komedie s prvky absurdního divadla se spoustou písniček a pohybových kreací, v níž Goldflam ztvárnil metamorfózu po svém: Na začátku představení dorazí Řehoř domů z maškarního bálu v kostýmu brouka.
 
Komorní inscenace Kafka24 pražského Dejvického divadla akcentuje spisovatelův problematický vztah k ženám a částečně boří zjednodušující a často zkreslené představy o Kafkově osobnosti. Autor hry, Karel František Tomášek, o ní říká: „Jako výchozí materiál jsme si zvolili poslední rok Kafkova života, tedy rok 1924, kdy Kafka ztratil svou lidskou podobu. Stal se z něho mýtus, objekt filozofických spekulací a ikona turistického ruchu. Pokusili jsme se objevit živého člověka. Neusilovali jsme o vnější shodu s dochovanými fakty, ale o to, co se za nimi skrývá. Už proto, že životní příběh jednoho z literárně nejvlivnějších spisovatelů 20. století má univerzálnější vyznění“.
 
Mezi nejmladší jevištní adaptace Kafkových próz patří Zpráva pro Akademii, kterou pro Studio Hrdinů v Praze připravila divadelní režisérka a dramatička Katharina Schmitt. Proč právě tuto povídku? „Souvisí to s Kafkovým textem, protože základní situace příběhu je divadelní. Popisuje opici, která má před vědeckou obcí přednášku o tom, jak se stala člověkem. Druhý důvod je téma identity a zvířeckosti v lidech, rozpor mezi zdánlivou civilizovaností a pudovostí je pro mě extrémně inspirující a zábavný bod pro práci s herci. Během představení, které je koncipováno jako prostorová inscenace, publikum prochází Studiem Hrdinů. Vizuálně nás inspirovala doba vzniku povídky, kdy se lékařství a varieté částečně prolínaly. Vědecké přednášky měly ráz představení a veřejné operace byly lidovou zábavou,“ vysvětluje Katharina Schmitt. Aktuálnost Kafkových próz vidí v brutálním humoru a jasnozřivosti, s níž autor popisuje stále aktuální rozpory.
 

Kafka za mikrofónem

Na jedno ze stěžejních Kafkových děl, mnohovrstevnatý Proces, si troufla pražská  RockOpera. Svoje svébytné metalové pojetí, které by mělo navnadit mladší publikum na dílo Franze Kafky, představila na konci roku 2016 s podtitulem „Život je kafkárna!“. „Proces pojímáme jako zábavu. Většina zpracování byla smutná, byť Kafka se u svých děl smál. Psal na přeskáčku, k některým kapitolám se opakovaně vracel, v textu reflektoval to, čím procházel v každodenním životě. Psaní byl způsob, jak se postavit lidem, kteří ho například uzurpovali v zaměstnání. A také odpočinkem," popisuje režisér Roman Štolpa svůj přístup k původnímu textu.

To, že spojení hudby, literárního textu a výtvarna může úspěšně fungovat, dokládá Kafka Band, který vznikl náhodně před čtyřmi lety během vernisáže zmíněné Kafkovy výstavy na Staroměstské radnici. Skupina muzikantů vedená spisovatelem, dramatikem, scénáristou a publicistou (a nově i nositelem prestižní německé Ceny literárních domů 2018) Jaroslavem Rudišem a výtvarníkem a skladatelem Jaromírem 99, navazuje na komiksovou adaptaci slavného Kafkova Procesu vytvořenou Davidem Z. Mairowitzem a Jaromírem 99. Kapela, která publiku představila hudebně-divadelní projekty, Zámek a Ameriku, oceňuje Kafkův specifický smysl pro humor:  „Především v Česku považují Kafku za temného existenciálního autora. Zapomíná se na to, že se Proměna nebo i Zámek dají číst také s humorem. Že obsahují momenty, u kterých se musíte smát. A právě tohle jsme chtěli vyzdvihnout. Proto také v Zámku hrajeme například českou polku v okamžiku, kdy K. dorazí na místo,“ vysvětluje Jaroslav Rudiš.   

Roztančený Kafka

Zatímco s adaptacemi Kafky se na divadelních jevištích setkáváme často, ztvárnění spisovatelových textů prostřednictvím tance a hudby je mnohem složitější, a tím i vzácnější. Ke zvlášť zdařilým představením patřil před několika lety balet Kauza Kafka v podání Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Choreograf Attila Egerházy v něm zachytil spisovatelův neobyčejný pohled na svět, jeho vztah k společnosti a názor na moc. Neotřelou „baletní proměnu Kafkovy Proměny“ přineslo Divadlo J. K. Tyla v Plzni v podání nejmladší taneční generace známé jako Dekkadancers. „Potom, co se rozehraje absurdita situace brouka, promění se nejen dění na jevišti, ale i způsob, jakým tuto proměnu vnímá publikum. Absurdní situace přechází v ryze komediální a zpátky do realistické. Všechny tyto změny nálad se dějí přirozeně,“ objasňuje režisér baletu Štěpán Benyovszký s tím, že Kafkova závažná témata lze nejlépe vystihnout formou grotesky, která je souboru Dekkadancers velmi blízká.

Kafka na cestách

Pokud chcete poznat Kafku jako zvídavého výletníka a cestovatele, vydejte se do Galerie Kafka v Siřemi na Žatecku. Fotograf Jan Jindra a publicistka Judita Matyášová v ní boří mýtus o depresivním spisovateli, který se trápí nad svými texty a neopouští svoje rodné město. „Řadu let u nás bylo jeho dílo zakázané, po roce 1989 se dostal na seznam povinné četby a objevuje se jako maskot na suvenýrech pro turisty. V našem projektu návštěvníkům ukazujeme fotografie z míst, která Kafka navštívil na dovolené, nebo na služební cestě, kde si pochutnával na vegetariánském obědě, kudy jezdil na motorce, kam chodil do kina a proč obdivoval metro v Paříži,“ přibližuje siřemský projekt Cesty Franze Kafky Judita Matyášová. Na zdejším statku v tehdy německé obci zůstal Kafka osm měsíců. Právě Siřem měla být předlohou jeho Zámku.

Kafka v obrazech i na veletrhu

Na Franze Kafku lze v Praze aktuálně narazit také jen pár kroků od Goethe-Institutu, v legendárním divadle Viola na Národní třídě. Její foyer zdobí působivý soubor velkoformátových kreseb cyklu „er“K  Jany Kremanové. Umělkyně se Kafkou zabývá od konce 80. let, kdy vytvořila obrazy Proměna, Proces a Přímluvce. „Jejich kultivovanost a vnitřní bohatství napovídají, že malířka objevila v Kafkovi zjitřenou citlivost, zoufalství, ale to vše vyvážené neočekávaným smyslem pro humor, často okořeněným ironií či sarkasmem. A to jí ideální vyhovuje, protože vnímá svět podobně“, charakterizovala díla Kremanové historička umění, Jana Orlíková – Brabcová.

Kafkovy stopy vedou i na Lipský knižní veletrh 2018, kde se představí čeští spisovatelé, jejichž texty se zabývají osobností Franze Kafky i výjimečným geniem loci Kafkova rodiště: Kromě zmíněného Jaroslava Rudiše tu bude číst také Michal Ajvaz. V jeho románu Druhé město se ústřední hrdina podobně jako Řehoř zmítá mezi snem a realitou. Řehoře jako objekt filozofických úvah přiblíží Sylva Fischerová. V jejím románu Bizom aneb Služba a mise totiž najdete úryvek s názvem Krafe Kafka v café Kafka, kde o Řehořovi filozofují dva protagonisté v hostinci nad půllitry piva. K jakým překvapivým závěrům asi dospějí?