Trollování v internetu
Platí jen nenávist

Julia Ebner se tajně vetřela mezi organizované trolly na internetu a zkoumala jejich strategie. Jsou jednoduché – a fatální.
 

Marlene Halser: „Trollí fabriky“ či „továrny trollů“ – to připomíná nějakou fantasy hru nebo Pána prstenů. Co je to vůbec „troll“ na internetu?
 
Julia Ebner: To je uživatel, který se prostřednictvím své komunikace na internetu úmyslně pokouší působit problémy. Jakýsi narušitel klidu, často na úkor jiných. Většinou chce vyvolávat konflikty a ovlivňovat mínění.

V kampaních před prezidentskými volbami v USA v roce 2016 bylo možné pozorovat, že trollové stále více sledují politické cíle.
 
Předtím si trollové skutečně často „jen“ hráli. Zvolení Trumpa se stalo bodem zvratu. Od té doby se trollové intenzivněji pokoušejí ovlivňovat názorové klima na sociálních sítích určitým směrem. Reconquista Germanica, tedy největší trollí fabrika v Německu, a také mnohé další, především pravicově extremistické trollí komunity, které jsou v Evropě aktivní, to odkoukaly od amerických trollů během protrumpovské kampaně v letech 2015/2016. Teď používají toto know-how v příslušných zemích.

Jak pracuje trollí fabrika Reconquista Germanica?
 
Je to pravicově extremistická armáda trollů, která se pokouší ovlivňovat politický diskurz v Německu. K tomu cíleně spouští zastrašovací a dezinformační kampaně, aby na Facebooku a na Twitteru dosáhla co největšího efektu. Krátce před volbami do Spolkového sněmu v roce 2017 měla Reconquista Germanica 7.000 členů, před posledním zablokováním serveru v červnu 2018 to bylo přes 10.000 členů. Skupina je členěna přísně hierarchicky a podle vojenských hodností, které zčásti odkazují k národnímu socialismu. Ale to není jediná skupina, která existuje. #Infokrieg (Informační válka) je podstatně menší a patří k síti takzvaného Identitárního hnutí (Identitäre Bewegung), pravicově extremistického uskupení, které se domnívá, že evropská identita je ohrožena muslimy a migranty. Členové obou skupin komunikují přes server chatovací aplikace Discord.
 
Před volbami do Spolkového sněmu v roce 2017 jste chování obou těchto kontroverzních skupin analyzovala a vyhodnocovala. K tomuto účelu jste se na několik týdnů tajně vetřela do jejich sociálních sítí. Co jste zjistila?
 
Nejpřekvapivějším výsledkem, který zároveň vzbuzuje největší obavy, pro mě bylo to, jak silně jsou akce těchto trollích armád koordinované a jak masivní efekt mají tyto akce na sociálních sítích. To jsem nečekala.
 
Jaký efekt ty akce mají?
 
To, co trollové plánují na tajných platformách, se skutečně manifestuje v mainstreamových kanálech. Dokáží „trendovat“ předem domluvené hashtagy nebo prostřednictvím nenávistných komentářů a zastrašujících postů cíleně zdiskreditovat určité politiky, novináře a aktivisty, takzvaně je „sejmout“, jak by to označili sami trollové. Na konci našeho vyhodnocování jsme dospěli k výsledku, že přes 50 % lajků u nenávistných komentářů pochází od pouhých 5 % uživatelů. To je bohužel velice efektivní, a proto dost děsivé. V podstatě je k tomu nutné vyřadit algoritmus sociálních sítí. Jak to funguje? 
 
Existují různé možnosti – podle toho, čeho chcete dosáhnout. Jednou z nich je manipulativní internetová kampaň aneb – jak by řekli trollové – „raid“, česky „útok“.
 
„Útok“ – to zní hodně vojensky.
 
Ano, jazyk trollů má jednak vojenský ráz, jednak se orientuje podle oline her. „Raid“ představuje velký nájezd. Cílem je buď takzvaně trendovat vlastní hashtag, anebo hijackovat nějaký cizí hashtag, který je používán spíše levicovým táborem a který už je v trendech na Twitteru hodně vysoko. Aby se to podařilo, domluví si trollové ve svých skupinách přesný čas  a zveřejní ve stejný okamžik velmi mnoho tweetů nebo postů pod stejným hashtagem.
 
Není to nápadné, když je nenávist na síti šířena opakovaně z nemnoha stejných účtů?
 
Trollové často používají falešné účty – ty byly zčásti budovány celé měsíce prostřednictvím tweetů a followerů. Vzniká dojem, jako by pod tímto hashtagem postovalo nebo tweetovalo velmi mnoho lidí, přestože se ve skutečnosti jedná jen o nevelký počet lidí, kteří jsou technicky zdatní. Někdy bývají i cíleně budovány účty, které se orientují na jiný, tedy spíše levicový tábor. Osoba, která účet provozuje, nejdříve postuje nebo tweetuje spíše nepolitický obsah, aby pak později mohla pod smluvenými hashtagy zaútočit také na protivníkovu bublinu. To se označuje jako „red pilling“.
 
Je v tom odkaz na film Matrix?
 
Přesně tak. Kdo spolkne červenou pilulku, ten bude moct spatřit skutečný svět. Kdo si vezme modrou pilulku, bude dál spát. “Red pilling” je eufemismus pro proces radikalizace, který chtějí trollové vyvolat u ostatních lidí. Jde jim také o rozdělení lidí do dvou táborů – vlastního a nepřátelského. Nikdo nesmí zůstat v politickém středu. Co je se samotnými platformami? Ty nic nepodnikají?
 
V současné době už Facebook a Twitter často rozpoznají, že jeden uživatel používá současně příliš mnoho účtů nebo že je během krátké doby zveřejněno příliš mnoho tweetů. Takový účet pak bývá v podstatě nenápadně zablokován – v trollím žargonu se tomu říká, že „chytí shadow ban“. Proto se na fórech opakovaně objevují rady, aby uživatel po dvou až třech tweetech změnil účet – aby se tím vyhnul zablokování.
 
V lednu 2018 začal v Německu v plném rozsahu platit tzv. Netzwerkdurchsetzungsgesetz (zkratka NetzDG) neboli zákon ke zlepšení prosazování práva na sociálních sítích, který sociální sítě zavazuje k důslednému odstraňování nenávistných projevů. Je to užitečné?
 
Zákon ke zlepšení prosazování práva na sociálních sítích (NetzDG) odvádí pozornost od vlastní problematiky. Součástí řešení je samozřejmě i odstraňování jasných výzev k násilí, nebezpečného nebo trestně právně relevantního obsahu a jednoznačně nenávistných projevů, ale právě pojem „nenávistný projev“ (německy „Hassrede“) není bohužel příliš dobře definován. A je tedy na samotných sociálních sítích a jejich pracovnících, aby rozhodli o tom, co spadá pod tento pojem a co ne. Uplynulé měsíce ukázaly, že zmíněný zákon zčásti způsobuje zmatek a že na základě tohoto zákona byl nezřídka smazán i satirický obsah. Zákon ke zlepšení prosazování práva na sociálních sítích je politické řešení, které však nesmí vést k tomu, že se pohodlně uvelebíme v křesle a řekneme si: Tak, to byl teď náš přínos k potírání nenávisti a extremismu na internetu. To by bylo opravdu fatální.