H. H. Ewers
FundVogel a znovuobjevený klasik německého hororu

Příběh o chirurgické operaci, inspirovaný experimenty na klinikách v Berlíně a Drážďanech, byl ve své době vysoce kontroverzní. Nacisté se knihu snažili zničit, dnes je však nadčasový román Fundvogel (česky Nalezené ptáče FundVogel) z roku 1928 vnímáno jako stěžejní dílo Hannse Heinze Ewerse, jednoho z nejpodivuhodnějších géniů předválečné éry 20. století. V roce 2023 konečně vyšlo i česky.
 

Od: Martin Jiroušek

Gwinnie se právě pokusila o sebevraždu, neboť žena, do níž se zamilovala, její lásku odmítá. Gwinnin otec Parker Briscoe, finanční magnát z Wall Street, zuří. Vyhledá dotyčnou dívku a přiměje jí k nevídané věci: k uzavření smlouvy o operaci svého pohlaví. Takový je začátek románu, jenž byl v době svého vzniku uměleckou rozbuškou a poštval proti sobě nejen sexuální menšiny. Sto let od vydání můžeme Nalezené ptáče FundVogel německého skandalisty H. H. Ewerse (1871—1943) vnímat jako průkopnické dílo, které směle tematizovalo otázku genderu a chirurgické změny pohlavních orgánů.

Neslýchaný návrh

Jde o jeden z nejdráždivějších uměleckých příběhů 20. století: žena se musí proměnit v muže, aby směla milovat bytost stejného pohlaví. Zdánlivě absurdní zápletka líčí osudy Andrey Woylandové, řečené FundVogel, nebo-li Nalezánek, která může získat až jeden milion dolarů. Jenže Briscoe má podmínku: operaci! Andrea je k ní odhodlána, neboť věří, že její dosavadní život ztroskotal. Odchází do Evropy: jedině tam se totiž nachází ti, kteří za peníze udělají vše. Opravdu ale po své proměně touží? Gwinnie přece nemiluje, přesto je tady ještě jiný důvod, proč se nechat operovat.

Po návratu do Evropy, konkrétně do Německa, se přihlásí dávné fóbie i láska z dětství - bratranec Olieslagers a temné vzpomínky na pobyt v jeho společnosti. Bylo to už během dospívání, kdy příhody na panství panovačné babičky rozpoutaly v Andree dosud nepoznanou touhu. Není pochyb, že od útlého mládí pátrá jen a jen po své identitě. Najde ji?

Horor opřený o vědu

Ewersovo dílo zdařile balancuje na hraně mezi iniciačním románem a triviální senzací. K vysoké literatuře sice Hanns Heinz Ewers (1871—1943) nikdy počítán nebyl, přesto dokázal provázat a stupňovat pozoruhodné napětí mezi vysokým a nízkým, mezi krajně děsuplným i psychologicky atmosférickým. Jeho tvorbu ovlivnila díla klasických romantiků, jako byli Goethe, Schiller, Poe, E. T. A. Hoffmann, Villiers de L´Isle Adam, ale také Oscar Wilde. On sám však dokáže být velmi věcný, drsný a chladný. Možná právě díky tomuto odstupu, ale také schopnosti proniknout na dřeň, dosahuje překvapivých výsledků. I dnešní čtenář se tak noří do Nalezeného ptáčete FundVogel se zatajeným dechem, s pocitem naléhavé výpovědi.

K tématu Andreiny proměny přistupuje autor bez obalu, náročně a zodpovědně. Ewers pracuje v duchu psychologického hororu a otevírá před námi příběh hodný novodobého Frankensteina. Využívá poznatky moderní vědy a neváhá ani sáhnout k šokujícím detailům z transgenderových operací, které v jeho době probíhaly na klinikách v Berlíně a v Drážďanech. Nejvíce čerpá z osobních kontaktů s proslulým sexuologem Magnusem Hirschfeldem, přezdívaným „sexuální Einstein“.

Programový skandalista Ewers dovedl svůj kontroverzní styl k dokonalosti. Už jeho nejznámější román Alrúna. Příhody živoucí bytosti. (Alraune. Die Geschichte eines lebenden Wesens, 1911), variace na starogermánskou legendu, pracuje s odvážnou genetickou modifikací tvora, zrozeného ze svazku prostitutky a popraveného zločince. Pro Ewerse přitom typicky ustupuje fantastika do pozadí před sebebizarnějšími fakty. Ewersova hrůza je efektivnější a skutečně děsivá, mrazivě nepříjemná, neboť vychází z konkrétně ověřených skutečností.

Fascinující i zatracovaný

V Nalezném ptáčeti se k nám dostává dílo mimořádných kvalit. Anebo přinejmenším téma, k jehož zpracování by se takto odvážil jen málokdo. V češtině vyšla kniha až nyní, a to díky péči nakladatelství Protimluv a v překladu germanistky Ingeborg Fialové-Fürstové. Dlouhých 80 let po Ewersově skonu, kdy se k jeho dílu mezitím přihlásili jiní popkulturní tvůrci jako H. P. Lovecraft nebo Aleister Crowley.   

Ewersův život překypuje temnými momenty, podobně, jako je tomu u jeho postav. Jeho snoubenka spáchala sebevraždu, jeho přítel, Gustav Klimt, umírá při malbě jejího portrétu. V touze po nalezení duševního klidu se Ewers krátce před první světovou válkou plaví do Spojených států. Působí zde jako německý špion, je však odhalen a zajat. Po návratu do Německa (je propuštěn až v roce 1920) se neúspěšně snaží získat své dřívější postavení skandální superstar. Ve Výmarské republice postupně opouští kosmopolitismus a stává se z něj nacionalista. Pronikne do úzkého okruhu kolem Adolfa Hitlera, nakonec ovšem Joseph Goebbels zakazuje jeho film o Horstu Wesselovi. Po neúspěšném pokusu Ewerse během Noci dlouhých nožů zavraždit zabavují nacisté jeho majetek. Ewersovy knihy, včetně transgenderového manifestu Nalezeného ptáčete, jsou páleny na hranicích společně s díly Heinricha Manna, Bertolta Brechta, Ericha Kästnera a mnoha dalších.

Na Ewersovi, jenž zemřel v roce 1943 ve věku nedožitých 72 let v Berlíně, dodnes ulpívá stigma pronacistického autora. Zčásti neprávem; nikdy například nebyl antisemitou, naopak řadu svých židovských přátel ochránil. Svým dílem ale i kontroverzními názory nicméně patří programově k nonkonformním tvůrcům, kteří se nezastaví před nikým a ničím. Nelze zpochybnit, že se trvale zapsal do dějin multimediálního umění počátku 20. století a mílovými kroky předběhl dobu. Byl a je považován za klasika moderního německého hororu. Vlivem komunistické totality, kdy jeho dílo rovněž nesmělo vycházet, se jej daří znovuobjevovat jen pozvolna. Řada Ewersových děl stále ještě čeká na znovuobjevení. Nalezené ptáče je v tomto případě první vlaštovkou.