Knihovny sloužily odpradávna k bezprostřední výměně vědomostí a věcí. Jsou součástí sdílené ekonomiky, byť mnohým tento fakt uniká. Trend sdílení však knihovny staví před nové výzvy.
Ať už jde o knihy, auta či potraviny – sdílení je novou formou vlastnictví. Popularita sdílené ekonomiky neustále roste. Lidé poskytují druhým věci, prostory a plochy a sdílejí navzájem informace a vědomosti. Knihovny jsou již dlouho součástí sdílené ekonomiky, jen zřídkakdy se o nich však v této souvislosti mluví na prvním místě.
„Na knihovny pohlíží mnozí jako na cosi samozřejmého, co tu bylo odjakživa“, říká Andrea Krieg, vedoucí Městské knihovny v Karlsruhe, „myšlenka, z níž vycházíme, přitom není v žádném ohledu staromódní. Možná, že bychom nové označení mohli využít k tomu, abychom na tuto skutečnost znovu upozornili.“
Knihovny jako tržiště
Knihovny poskytují za nevysoký poplatek přístup ke kulturním hodnotám a zdrojům informací. Jakožto veřejné instituce nabízejí uživatelům své služby v oblasti sdílení a zasazují problematiku sdílení do institucionálního rámce. Na nekomerčním základu dávají k dispozici knihy, DVD či CD. Elektronická výpůjčka kromě toho umožňuje využívat řadu médií nezávisle na místě a čase. Jako třetí prostor vedle pracoviště a bydliště nabízejí knihovny uživatelům možnost bezplatně se účastnit skupinových aktivit, např. kurzu zaměřeného na počítačové aplikace. Organizačními formami typu coworkingu chtějí zejména velké veřejné knihovny oslovit nové cílové skupiny a získat je pro své služby.
Rozmanité formy sdílení
Spektrum služeb v oblasti sdílení a výměny, které německé knihovny nabízí, je velmi široké. Sdílená ekonomika, to je i přístup ke streamovacím službám. Knihovna získává v tomto případě licenci k hudebním a filmovým titulům. Hradí ale rovněž otevřený přístup k databázím a časopisům, které jsou přístupné online. Myšlenka sdílení však zahrnuje i osobní kontakt mezi uživateli – Městská knihovna v Mnichově tak kupříkladu nabízí jazykové tandemy, které dané dvojici umožní prohloubit si příslušné jazykové znalosti. V otevřených dílnách (makerspace workshops) organizovaných Městskou knihovnou v Kolíně nad Rýnem se účastníci zase mohou navzájem naučit, jak si vyrobit robota či ptačí budku.
V městských knihovnách ve Stuttgartu a Brémách si uživatelé mohou zdarma zapůjčit umělecká díla a odnést si je domů. A „Živá knihovna“ v mnichovské Městské knihovně Am Gasteig pak dokonce nabízí možnost „vypůjčit si“ na půl hodiny nějakého člověka a popovídat si s ním o jeho neobvyklém povolání či zemi, z níž pochází.
Obzvláště intenzivní je výměna knih z domácích knihoven – ať už v nejrůznějších knihovničkách, přebudovaných telefonních budkách a malých vitrínách umístěných ve veřejném prostoru. Knihy zde, často pod záštitou soukromých iniciativ, mění svého majitele zcela bez čtenářského průkazu. Knihovny kromě toho nabízejí virtuální i osobní setkání čtenářských kroužků a klubů. V Lipsku například představuje porota hodnotící literaturu pro mládež složená z dvacítky mladých lidí svým vrstevníkům na půdě knihovny vybrané románové tituly.
Konkurenceschopnost díky nabídce orientované na budoucnost
Knihovny jsou tedy již dlouhou dobu součástí sdílené ekonomiky. Stále více však i ony musí reagovat na konkurenci soukromých poskytovatelů z prostředí, jež jim není vlastní. Služby typu Free Little Library, Bookelo a řada jiných nabízí na elektronických platformách výměnu a sdílení knih. Avšak právě obecně-prospěšný charakter knihoven jakožto neziskových organizací je důvodem jejich výjimečného postavení, umožňujícího jim vymezit se vůči komercializaci jiných služeb. Budou-li knihovny kromě toho pozorně sledovat vývoj v prostředí sdílené ekonomiky, mohou získat inspiraci v podobě nových myšlenek a přizpůsobit svou tradiční roli aktuálním trendům. Díky novým formátům akcí, atraktivním prostorám a kvalifikovanému poradenství vzniká trvalá přidaná hodnota oproti komerčním směnným uskupením působícím na internetu.
