Natálie Pokorná

Óda na sníh, pozdní sníh

ó temný spánku, sekero
ó velký smutku našich srdcí
Vyšel jsem ven přes trávu.
Vyšel jsem vstříc tvým očím
 
Pozoruj oblaka
mrtvé s jejich zvláštními sny
Pozoruj ptáky, napětí kůže,
bití, hlasu, písně.
 
Tento pocit přezimuje,
v tvé rukavici, tiše oddechuje,
tak jako velká zvíře,
pod půdou háje.
 
Jednou jej ze sněhu vykopeš
a najdeš jeho kosti,
Vyšel jsem vstříc tvým očím,
vyšel jsem vstříc tvým očím
 
Zde leží mrtví vesmíru,
Zde letí práci písně

Věk: 18