Kráčeli našimi pevninskými ulicemi
a vyhledávali úkryty u vdov,
u kterých také zakotvili jako v zátokách,
vysocí a pyšní. A my, udržujíc si odstup,
jsme skepticky kroužili kolem nich, tvořící žalostné zákopy.
Duben, a v zahradách si třešně
odložily loďstva kvetoucích poupat:
oni zůstali, prohledávajíc palubu trávníku,
sunoucí bílé příďové vlny plnovousu před sebou.
Zamlklí muži s rybími jmény,
nemluvnými, stříbřitými,
pan okoun, pan treska, pan platýs -
lepili jsme se na dveře a okenice jako mořské slávky,
naslouchajíc Madagaskaru, Zanzibaru,
když si vyměňovali slova jako skleněnky,
utěsnit loď, dvojstěžník, plachta...
Klidní muži s hnědě opálenými
tvářemi ještě na podzim, kdy se ozývá šelest,
šelest utonulých pronikajíc skrze listí živých plotů
a zaniklý ve vlahých nocích -
když jsou některý ze svátečních dní přistiženi,
jak vrávorají ve větru o síle
dvě celé osm promile.
Stojí dál za záclonami
a nevidí mě, která je vidí
z tmavé zahrady, příliš nepatrné v jejich moři.
Věk: 25