Future Perfect
Nadšení pro roje

Včely jsou akutně ohroženy; ve venkovských monokulturách nenacházejí téměř žádnou potravu. Včelaři z velkoměsta sdružení v síti Berlín bzučí! (Berlin summt!) zajistili pro včely domov v městské přírodě.
 

Berlínská katedrála na ostrově uprostřed řeky Sprévy nabízí v každém podlaží královské zvláštnosti. V podzemní hrobce ctihodné ostatky královského rodu Hohenzollernů. O patro výše vzývají věřící v mohutné kostelní lodi nebeského krále. Ještě výše, na téměř 30 metrů vysoké střeše nad oltářem, dorůstá královské potomstvo. Amatérský včelař Uwe Marth vytahuje za asistence jednatele katedrály Larse-Gunnara Ziele pouhýma rukama rám s medovou pláství z nástavku. „Všechno v pořádku“, zjišťuje a vrací jej zpět do jednoho ze čtyř včelích úlů, v nichž se v každém prohání na 200 000 malých zvířat. Vždy uprostřed a označena barevnou tečkou: královna.  

Jeho včelám toto vyrušení nevadí, a proto nebodají. „Je to mírumilovné včelstvo“, říká Marth, který nepotřebuje ochranný včelařský klobouk. Dbá pouze na bílé nebo žluté oblečení. „Pokud je někdo oblečen do černého nebo má tmavé vlasy, spustí to ve včelím mozku po milión let zažité schéma medvěda – nepřítele“, vysvětluje. „Medvědi kradou med – a včely chrání med pomocí svých žihadel.“
 
Uwe Marth, povoláním učitel, patří k onomu tuctu amatérských včelařů, kteří v rámci iniciativy Berlín bzučí! upozorňují na prekérní situaci svých svěřenců. Opylovači rostlin jsou na jedné straně nesmírně důležití pro pokračování života na zemi – bez nich by nemohly početné druhy ovoce, zeleniny a ořechů nést žádné plody. Jejich službám, které pro přírodu a člověka poskytují zadarmo, se na druhé straně dostává tak málo podpory, že jsou včely silně ohroženy. Ročně umírá v Německu v průměru třetina včelí populace, v některých spolkových zemích a regionech dokonce ještě více. Za tento stav je zodpovědná kombinace různých příčin: paraziti, pesticidy, chemicky ošetřované osivo, elektrosmog, zastavění volných ploch, monokultury zemědělského průmyslu na venkově a s tím spojené vymírání druhů. Často vyhladoví hmyz uprostřed nejkrásnějšího léta: nenalezne žádnou novou potravu, když například odkvete řepková monokultura.
 

Starat se a pečovat o ohrožený druh

Proto se mezitím včelám – stejně jako mnoha jiným živočišným a rostlinným druhům – daří ve městech lépe než na venkově. Rozmanitost stromů a rostlin je v obydleném prostoru mnohem větší, rostliny jsou méně častěji chemicky ošetřovány. V Berlíně našlo azyl 298 z 560 druhů divokých včel, které se v Německu vyskytují. Přibližně 700 amatérských včelařů se stará o 3 200 včelstev ve městě. Na stromech v ulicích metropole – přibližně 154 000 lípách, 80 000 javorech, 21 000 kaštanech, 14 000 akátech – nacházejí včely více potravy než na monokulturách v Braniborsku. Aby nově příchozím prokázala úctu, zařídila jim iniciativa Berlín bzučí! ubytování na vynikajících místech: na parlamentu, planetáriu, kulturním centru Haus der Kulturen der Welt nebo právě ve výšce téměř 30 metrů na měděné střeše katedrály.

Uwe Marth ukazuje z kupole dolů na kvetoucí kaštany v sousedním parku: „Odsud je to tam jen několik stovek metrů, což není pro včely žádný problém. Za zdrojem potravy létají několik kilometrů, spotřebují však při tom dvě třetiny své sklizně pro vlastní potřebu. Tady, ochutnejte!“ Podává mi zlatožlutou kuličku velikosti špendlíkové hlavičky. „Tato hrudka pylů“, říká včelař, „se skládá z miliónů mikroskopicky malých pylů.“ Vzorek chutná tak rajsky, jako kdyby pocházel ze země, kde teče mléko a med.

Včelař se již těší na úrodu medu, která by měla dosáhnout 25 nebo více kilogramů na jedno včelstvo. V roce 2013 prodal jednatel katedrály Lars-Gunnar Ziel přibližně 200 sklenic „Medu z katedrály“ po 250 gramech. Z každé sklenice putuje jedno Euro do zastřešující iniciativy Berlín bzučí! Také Ziel se nechal nakazit a je nyní sám majitelem včelstva: „V létě mám až 50 000 domácích zvířat“, směje se a vážně doplňuje: „Med je vlastně druhotnou záležitostí. Včely jsou ohrožené, a proto se o ně musíme starat a pečovat o ně. Je prostě pěkné, když člověk může něco přírodě vrátit.“
 

Organismem je roj

Oba muži jsou zřetelně fascinováni jedinečnou inteligencí roje a chrlí ze sebe informace o hmyzu. Včelstvo s přibližně 20 000 létavkami, informuje Marth, navštíví od května do července denně 20 až 100 miliónů květů. Podle vzdálenosti zdroje potravy, o které informují slídilky buď pomocí kruhového, nebo natřásavého tance, nepotřebují létavky „nikdy déle než půl hodiny na to, aby sklidily kvetoucí strom“. Na výrobu jednoho jediného kilogramu medu musí uletět celkovou vzdálenost 40 000 až 140 000 kilometrů, „což odpovídá jednonásobku až třínásobku poloměru Země!“ To je drahocenný poklad.
Uwe Morth pokračuje: „Jedna jednotlivá včela nehraje vůbec žádnou roli. Opravdovým organismem je roj. Skutečně fascinující.“ Včelí kolektiv například určuje, kolik samců se má vylíhnout. Před nakladením vajíčka do plástve měří královna svým tykadlem, jak velká plástev je. Podle velikosti do ní vloží buď neoplodněné vajíčko, ze kterého se později stane trubec, nebo oplodněné vajíčko, ze kterého se později vylíhne dělnice. Královna produkuje až 3 300 vajíček denně, „to je skoro dvojnásobek její vlastní tělesné váhy“.
 

Každý může udělat něco pro ochranu včel

Změna místa. Uprostřed lesa, u stánku mladých včelařů v městské části Zehlendorf, kontroluje Wolfgang Friedrichowitz nástavek, jak se odborně říká této části úlu. Před odchodem do důchodu prodával technická zařízení, nyní se zde stará o čtyři včelstva a půl tuctu nezletilých fanoušků včel. Například o 14 letého Paula. Ten měl jako malé dítě prostě jen rád med a nyní zjišťuje, že život včel není jenom mlsání cukru. Paul se zde také učí, jak bojovat proti varroáze, jednomu z největších nepřátel včel, pomocí kyseliny mravenčí a šťavelové. Mladý včelař přináší nástavek, který na podzim umístí do úlu. Vypařování kyseliny zabije příživníky, ale včely přežijí, vysvětluje jeho mentor Friedrichowitz. Bez neustálé péče ze strany lidí, doplňuje důchodce, by včela medonosná od okamžiku invaze varroázy v 80. letech 20. století nejspíše již vymřela.

I když ne všichni mohou nebo chtějí být včelaři: Každý umělec, každá vědkyně, každý podnikatel může udělat něco pro ochranu včel, zdůrazňuje iniciativa Berlín bzučí! Majitelé zahrad a balkónů mohou pomoci tím, že připraví podmínky pro hnízdění divokých včel a budou se starat o semenné rostliny vhodné pro včely. Vedle podpory včelstev jde podle iniciátorů Corinny Hölzer a Cornelise Hemmera o „zachování nedotčené městské přírody“.