Konec využívání uhlí
Přelom a přeměna

Jak bude v budoucnosti vypadat zásobování energií? Německo by chtělo do roku 2038 kompletně ukončit těžbu uhlí. K dosažení tohoto ambiciózního cíle je však nutné překonat ještě mnoho překážek.

Od: Petra Schönhöfer

Po celá staletí patřilo hornictví a těžba uhlí k Německu stejně neodmyslitelně jako dnes automobilový průmysl. Spolková republika Německo je největším producentem hnědého uhlí na světě. Německá hornická tradice sahá až do 17. století. Uhlí jako palivo, jehož získávání je poměrně levné a zásoby téměř nezměřitelné, se dlouhou dobu zdálo být jistou zárukou pro zásobování elektřinou. Dnes už se ví, že zásoby hnědého uhlí nejsou ani zdaleka nekonečné a že těžba uhlí masivně poškozuje životní prostředí – nejen ničením krajiny, ale především enormními emisemi oxidu uhličitého.
V Německu jsou ještě tři regiony, kde se aktivně těží hnědé uhlí. | Foto: Infografik (upraveno): © dpa-infografik Nejpozději od doby, co je i jaderná energie pod vlivem havárie elektrárny Fukušima na červené listině nahraditelných zdrojů energie, je jasné, že energetická transformace bude nevyhnutelná. Zvláště když se Německo také zavázalo k tomu, že dosáhne cílů přijatých na Světové klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. V Plánu na ochranu klimatu do roku 2050, který byl přijat spolkovou vládou v roce 2016 a který mimo jiné počítá se snížením emisí skleníkových plynů oproti roku 1990 alespoň o 55 %, hraje proto odklon od těžby uhlí ústřední roli. Cíle jsou tedy jasné – cestu k nim je však nutné teprve ujít.

Konec využívání uhlí do roku 2038

Politicky už k tomu byly učiněny důležité kroky. Za účelem dosažení cílů v energetické oblasti založila spolková vláda v roce 2018 komisi s názvem Růst, strukturní proměna a zaměstnanost (Wachstum, Strukturwandel und Beschäftigung), stručně označovanou jako „uhelná komise“. Političtí, hospodářští, ekologičtí a odboroví činitelé a činitelky a zástupci a zástupkyně postižených zemí a regionů vypracovali plán na ukončení těžby uhlí v Německu a na strukturní proměnu, která s tím souvisí. Podle tohoto plánu má Německo nejpozději do roku 2038 kompletně ukončit výrobu elektrické energie z uhlí. 12,5 gigawattu z černouhelných a hnědouhelných elektráren – kolem 28 % dnešní výroby elektřiny z uhlí – má být odstaveno už do roku 2022; roční emise oxidu uhličitého v elektrárenském odvětví by se do roku 2030 měly zmenšit na polovinu.

V září 2019 vydala spolková vláda rozsáhlý soubor opatření k realizaci cílů komise – a tato opatření jsou ambiciózní. Spolková vláda sleduje cíl uhlíkové neutrality do roku 2050, praví se v předloze. Cestování vlakem by se mělo zlevnit, cestování letadlem zdražit, olejové vytápění by mělo z domů zmizet. Největší jednotlivou položkou v programu na ochranu klimatu do roku 2030 je však ukončení výroby elektřiny z uhlí – a druhou největší položkou je rozšíření obnovitelných energií na 65 % do roku 2030.


Desetitisíce lidí z celého území Spolkové republiky se zúčastnily protestních procházek za zachování Hambašského lesa (Hambacher Forst). | Foto: © picture alliance/chromorange

Jsou stromy důležitější než pracovní místa?

Navzdory jasným cílům však energetická transformace není snadná. Téma odklonu od uhlí je společensky velmi výbušné. Zatímco odpůrci a odpůrkyně hnědého uhlí naléhají na rychlé činy, roste v jiných částech společnosti velký odpor. Napětí se projevilo mimo jiné v roce 2018 v Hambašském lese (Hambacher Forst), který se nachází v sousedství hnědouhelného dolu v Etzweileru v Severním Porýní-Vestfálsku a který měl být kvůli rozšiřování těžby vymýcen. Les ohrožený vymýcením obsadily na několik týdnů stovky ochránců a ochránkyň životního prostředí a aktivistů a aktivistek. Na jejich podporu přijely desetitisíce demonstrantek a demonstrantů z celé republiky. Zároveň však odbory a zaměstnanci a zaměstnankyně z hnědouhelného průmyslu bojují za zachování svých pracovních míst. Ale i v jiných regionech naráží energetická transformace na odpor, například v těch oblastech, kde mají být vybudovány nové větrné parky. Obyvatelé a obyvatelky přilehlých oblastí podávají stížnosti kvůli obtěžování hlukem a ochraně přírody nebo památek, aby zabránili instalaci obřích rotorů v blízkosti svého bydliště. Schvalovací řízení stagnují a spolu s nimi stagnuje i naléhavě nutné využívání větrné energie.

Konec využívání kamenného uhlí jako vzor

Ve vzrušených diskusích se občas zapomíná na to, čeho už bylo dosaženo. Podíváme-li se na mix elektřiny v Německu v roce 2019, pak uhlí už dávno ztratilo svou pozici nejvýznamnějšího zdroje. V první polovině roku 2019 vyprodukovala fotovoltaika a větrná energie jako největší zdroje elektřiny dohromady více elektřiny než uhlí, jak uvádí analýza Fraunhoferova institutu pro solární energetické systémy ISE. Společně s vodou a biomasou zajistily obnovitelné zdroje energie téměř polovinu veřejné čisté výroby elektřiny. Zavřením posledního německého důlního závodu v Bottropu došlo v prosinci 2018 k odstavení kdysi největšího německého kamenouhelného revíru. V dobách jeho největšího rozkvětu tu mělo práci přes půl milionu lidí, kteří vytěžili přes 110 milionů tun černého uhlí ročně. Později přestala být těžba černého uhlí mezinárodně konkurenceschopná. Byla nutná více než miliarda subvencí ročně, aby se kompenzoval cenový rozdíl vůči světovému trhu. V roce 2007 proto Spolkový sněm přijal plán na odklon od deficitního kamenného uhlí. Ve stejném roce byla založena nadace RAG, která se starala o regulované ukončení těžby a následně o dlouhodobé náklady související s uzavíráním dolů. Ukončení těžby černého uhlí je považováno za vzor, protože bylo provedeno tak, aby bylo sociálně únosné, je hospodářsky zajištěné a také zohledňuje škody na životním prostředí.