Spotřeba energie
Internet jako požírač energie

Používání vlastního cestovního hrnku na „kávu s sebou“ nebo nepoužívání plastových sáčků v supermarketech – větší ekologické povědomí a vlastní odpovědnost jsou dnes už pevnou součástí běžného života mnoha Němců. Jen málokdo se ale (zatím) zabývá také otázkou, zda je opravdu nutné na internetu vyhledávat sebemenší drobnost nebo odeslat každou fotografii – a přitom i to může poškozovat životní prostředí.

Od: Arne Cypionka

Škodí používání internetu životnímu prostředí? Každopádně je přinejmenším energeticky náročné, a to daleko nad rámec spotřeby elektřiny u vlastního laptopu nebo smartphonu. I když na to při streamování seriálů nebo při surfování na internetu asi jen sotva pomyslíme, je přenos dat možný pouze díky komplexní infrastruktuře vysílacích stožárů, internetových uzlových bodů a datových center. Tato zařízení spotřebovávají zčásti velké množství energie a vzhledem k tomu, že množství přenášených dat na internetu stále stoupá – každý rok přibližně o 30 % –, roste také potřeba energie, která vzniká používáním internetu.

Jeden příklad: Jedno jediné vyhledávání na Googlu spotřebuje 0,3 watthodiny, jak uvedla společnost Google v roce 2009. To odpovídá 60wattové žárovce, která svítí 18 sekund. Podle odhadů bylo v roce 2018 zadáno do vyhledávače Google přibližně 50.000 dotazů – za sekundu. Když se k tomu připočte spotřeba jiných nabídek firmy Google, jako například 400 hodin videomateriálu, umisťovaného každou minutu na YouTube, vzniká z toho spotřeba 10,6 terawatthodiny elektřiny za rok 2018. Už teď to přibližně odpovídá spotřebě elektřiny města s více než milionem obyvatel, jako je například Hamburk (11,9 TWh v roce 2018).

A i když je Google jedním z největších IT koncernů na světě, nepokrývá ani zdaleka celý internet. Podle různých odhadů připadá na firmu Google jen jedno až pět procent celkové spotřeby elektřiny na internetu. Jaké jsou možnosti úpravy internetu, chceme-li, aby byl energeticky efektivnější?

ZELENĚJŠÍ DATOVÁ CENTRA

Vědci a vědkyně identifikují především tři oblasti používání internetu, z nichž všechny spotřebovávají přibližně stejné množství energie. Vedle síťové infrastruktury a koncových přístrojů, jako jsou laptopy a smartphony, pomocí kterých se připojujeme na internet, je to především provoz datových center. Servery seřazené ve velkých halách naplňují síť obsahem. Umožňují hledání na internetu, zálohování do cloudu, provoz sociálních sítí, streamování hudby a mnoho dalšího. Vedle samotného zásobování počítačů energií je nutné velké množství elektřiny také pro chlazení prostor, ve kterých jsou počítače umístěny, protože systémy produkují nesmírné množství odpadního tepla.

Právě zde se uplatňují technologie, které usilují o větší ekologičnost datových center. Využívání odpadního tepla je pokusem získat z odpadního tepla počítačů novou energii. Počítače jsou například chlazeny vodou, která se tak ohřívá a stává se sama nosičem energie. Lze tak z vlastních zdrojů buď pokrýt potřebu teplé vody v datovém centru nebo lze dokonce uspořit část chladicího výkonu. Pro úsporu chlazení se energie z teplé vody používá prostřednictvím adsorpčního chladicího zařízení ke generování chladicího výkonu. Ve Švédsku se odpadní teplo z datových center zčásti napouští do sítě pro dálkové vytápění a využívá se k vytápění obytných domů. Dálkového tepla využívají také plavecké bazény nebo skleníky.

Množství elektřiny, které je v Německu potenciálně nutné zachránit, je obrovské – 13 terawatthodin. To je množství, jež se v německých datových centrech přeměňuje na teplo, které téměř bez využití uniká do okolního prostředí. Odpovídá to roční spotřebě Berlína. Využívání odpadního tepla z datových center se však v Německu paradoxně šíří jen pozvolna, přestože německé podniky jsou v této technologii na světové špici. Podle různých studií spočívá důvod v tom, že chybějí zkušenosti, obsáhlé koncepty a podpůrné programy. Většina provozovatelů německých datových center však vidí ve využívání této technologie velký potenciál a dobrá čtvrtina provozovatelů má v plánu zahrnout využívání odpadního tepla do příští modernizace. Vedle tohoto zvyšování efektivity je důležitým tématem využívání regenerace energie v datových centrech. V tomto ohledu je situace v Německu podstatně lepší. Téměř 30 % provozovatelů datových center udává, že sázejí v plné míře na obnovitelné energie.

Politicky jsou ekologičtější datová centra naprosto žádoucí. Od roku 2015 existuje „Modrý anděl“, ekologická značka spolkové vlády, i pro datová centra. Je udělována těm datovým centrům, která pracují z energetického hlediska efektivně, využívají regeneraci energie a zajišťují vysokou míru využití. Doposud však získalo tento certifikát jen několik ojedinělých center.

ENERGETICKÁ EFEKTIVITA NEKOMPENZUJE STOUPAJÍCÍ SPOTŘEBU

Rostoucí užívání internetu vedlo i v Německu ke stavbě mnoha nových datových center. To se v blízké budoucnosti patrně nezmění. S větším propojením a novými, datově náročnými aplikacemi, jako jsou auta bez řidičů, bude objem dat a potřeba energie dále stoupat.

Navzdory všem snahám o ohleduplnost vůči životnímu prostředí v IT sektoru ukazují průzkumy dosud především jeden trend – navzdory tomu, že datová centra, počítače a smartphony pracují z hlediska energetické spotřeby stále efektivněji, nedokáže tato úspora zatím kompenzovat nadměrnou spotřebu elektřiny, způsobenou růstem internetu. O to je důležitější, aby se únosnost digitalizace pro životní prostředí stala u veřejnosti větším tématem. Jen možné zvyšování efektivity datových center, například využíváním odpadního tepla, by při důsledném používání mohlo způsobit významný rozdíl. A možná by si pak leckdo rozmyslel i takové nápady jako rozeslat fotku večeře všem svým kamarádům a kamarádkám.