Mezi světy
Měšťan a umělec Thomas Mann
Thomas Mann v sobě celý svůj život nesl jistý rozpor: byl rozpolcený mezi svým měšťanským původem a touhou po uměleckém životě. Podívejme se blíže na tento vnitřní konflikt, který se napříč Mannovým dílem táhne tak důsledně, jako žádný jiný.
Od: Gina Arzdorf
„Jakmile se umělec stane člověkem, je s ním konec.“ Toto poznání, k němuž Thomas Mann nechal ve stejnojmenné novele dojít fiktivního Tonio Krögera, zní na první pohled paradoxně. A přesto zaznívá v rané tvorbě budoucího nositele Nobelovy ceny za literaturu stále znovu a znovu.
Předpoklad: Umění může tvořit jen ten, kdo stojí izolovaně od „obyčejných, spořádaných“ lidí na okraji společnosti a kdo proto na všechny, kteří nepoznali extázi ani znechucení sebou samým či životem, pohlíží s jistou směsí pohrdání a povýšenosti. Pohlíží tak na ty, kterým zůstávají dveře do vyšších sfér uzavřeny kvůli banalitě jejich přímočaře ubíhajícího života. V tomto směru muselo být pro osamělého, vyčerpáním na pokraji sil stojícího básníka Tonia Krögera vyloženě otřesné, když jeho přítelkyně Lisaweta Ivanovna jednoho dne pronesla: „Jste měšťák na scestí, Tonio Krögere – zbloudilý měšťák.“ Sice tedy zbloudilý, ale pořád „jen měšťák“, osoba ztělesňující tupý, ne-duchovní a pro umění nevhodný život.
Vnitřní konflikt
Paralely mezi literární postavou Tonio Krögera a jeho tvůrcem se přitom sotva dají přehlédnout. Thomas Mann se narodil roku 1875 do bohaté a vážené kupecké rodiny v Lübecku. Stejně jako Tonio Kröger, i on v mládí ze svého rodného hanzovního města odešel, aby v Itálii dal svému životu nový směr – a vydal se na dráhu literáta. I když se zde Mannovi sice podařilo vzdálit se od svého domova fyzicky, duchem se od svého měšťanského původu nikdy zcela neoprostil, resp. povedlo se mu to stejně tak málo, jako jeho literárnímu alter egu Tonio Krögerovi.Thomas Mann je tedy nevyhnutelně vydán napospas existenciálnímu rozporu mezi měšťanství a umělectvím – rozporu, který v sobě nese už jen proto, že jeho otec ze severního Německa ztělesňoval jeden životní ideál, zatímco jeho matka pocházející z Brazílie představovala ten druhý. Když tedy Mann nechá Tonia Krögera říci: „Stojím mezi dvěma světy, nepatřím do žádného z nich a mám to proto poněkud těžké,“ vychází tato slova z jeho vlastního pocitu nejednoznačné příslušnosti a jakéhosi metaforického „sezení na dvou židlích“, které zpracovává především ve svých raných povídkách.
Umělec versus měšťan
S napětím, které vyvolává tření uměleckého a měšťanského světa, se postavy vytvořené Thomasem Mannem potýkají různými způsoby. Kromě Tonio Krögera se to týká i Gustava von Aschenbacha – dalšího z těch, kteří v sobě nesou oba světy. Aschenbach, hlavní postava novely Smrt v Benátkách z roku 1911, je uznávaný spisovatel, měšťan povýšený díky svým významným literárním úspěchům do šlechtického stavu. Tedy spisovatel – umělec, který nežije v konfliktu se společností se nepohybuje na jejím okraji, ale naopak – Gustav von Aschenbach vede život ovládaný pruskými ctnostmi a disciplínou, své dny začíná „studenými sprchami na hrudi a zádech“ a jeho heslem je „vytrvat“. Přesto je však umělcem, estétem. A když stárnoucí von Aschenbach během pobytu v Benátkách narazí na čtrnáctiletého Tadzia, ztělesnění absolutní krásy, začíná jeho opojná cesta sebezničení, která nakonec vede ke smrti v Benátkách, jak titul napovídá.V novele Tristan, publikované roku 1903, se konflikt mezi spořádaným měšťanským životem a uměním nevyjevuje jen u jedné konkrétní postavy. Místo toho se v kulisách vysokohorského sanatoria střetávají hned dva muži, představitelé dvou protikladných životních konceptů: neúspěšný spisovatel Detlev Spinell a obchodník Klöterjahn. Spinell, jemuž kvůli jeho fyzické slabosti v sanatoriu přezdívají „tlející nemluvně“, netrpí žádnou skutečnou nemocí – v léčebně pobývá pouze proto, že věří, že nemoc a blízkost smrti člověka povznáší. Naproti tomu Klöterjahn, dobře živený a zámožný, ztělesňuje už svým výmluvným jménem samotný život a jeho pokračování. Mezi oběma muži symbolicky stojí Klöterjahnova manželka Gabriele – po porodu syna slabá, vyčerpaná a trpící vadou průdušnice. Kontakt se Spinellem, morbidním umělcem, který ji podněcuje k vášnivé hře na klavír, ji nakonec stojí život.