60 let od uzavření náborové dohody s Tureckem
Umění a kultura lidí tureckého původu v Německu

Od uzavření dohody o náboru pracovních sil v roce 1961 se Německo stalo druhým domovem pro mnoho lidí tureckého původu. Nejenže jsou dnes důležitou součástí německé společnosti, ale také významnou měrou formují a utvářejí německou kulturní scénu. Ohlédněme se společně do minulosti.

Od: Ceyda Nurtsch

Jen krátce poté, co Spolková republika Německo uzavřela 30. října 1961 s Tureckem tzv. náborovou dohodu, dorazily do Německa první skupiny lidí tureckého původu. Zatímco německá ekonomika intenzivně rostla, firmy naléhavě potřebovaly zahraniční pracovníky. Až do ukončení náboru v roce 1973 zareagovalo na tuto výzvu 800 000 lidí migrujících za prací. Tito dělníci, pro něž se vžilo označení „gastarbeitři“ (hostující dělníci), přicházeli pracovat do dolů a továren. Hosté však zůstali: V průběhu let se Německo stalo jejich domovem. Přivezli si své rodiny a vybudovali si život v neznámé zemi. Zároveň řada z nich zpracovala své zkušenosti umělecky.

Nová vlast: německo

Svými písněmi, obrazy, knihami a filmy vybudovali most ke staré vlasti a vyjádřili svůj vztah k novému domovu. Výsledkem byly písně v turečtině o životě v „gurbetu“, cizině, o stesku po domově a touze. Bez povšimnutí německé veřejnosti vznikla paralelní hudební scéna. Teprve koncem 70. let se hudebníci jako Ozan Ata Canani ve své písni Deutsche Freunde (Němečtí přátelé) obrátili na většinovou společnost také v němčině.

Druhá vlna přistěhovalců dorazila do Německa v 80. letech, kdy politicky pronásledovaní a intelektuálové, mezi nimi písničkář Cem Karaca, uprchli do exilu v reakci na vojenský převrat v roce 1980. „Pojď sem a pivo si dej, pak budeš náš, ty kluku tureckej“, komentoval Karaca debatu o integraci ve své sarkastické baladě Vítejte. V 90. letech se v souvislosti s rasistickými útoky ve městech Mölln a Solingen přihlásili o slovo synové přistěhovalců. Hip-hopová skupina Cartel oslovila mladé lidi svou písní Cartel a zpopularizovala rap v turečtině i v Turecku.

2. Spisovatel Feridun Zaimoğlu přišel do Německa společně se svými rodiči v roce 1965 v rámci náborové dohody. Stal se mluvčím celé generace německo-turecké velkoměstské mládeže. | Foto (Detail): © Arne List, Wikipedia / CC BY-SA 3.0

„přistěhovalecká literatura“ vystupuje ze stínu

I tzv. „přistěhovalecká literatura“ unikala až do 80. let téměř zcela pozornosti veřejnosti. Autoři jako Yüksel Pazarkaya a Aras Ören se považovali za prostředníky mezi kulturami, jejich tématem byla absence slov, identita a cizí země. Věnovali se také problémům v německé společnosti, která se jen neochotně otevírala. Ještě v červenci roku 1973 otiskl časopis Der Spiegel titulek: „Turci přicházejí, zachraň se, kdo můžeš“.

Teprve v 90. letech vystoupila „přistěhovalecká literatura“ ze stínu a vepsala se intenzivněji do povědomí německé veřejnosti pod označením „literatura gastarbeitrů“. Autoři jako Emine Sevgi Özdamar, Renan Demirkan a Doğan Akhanlı setrvávali zčásti u svého jazyka původu, zčásti psali německy a ve svých dílech řešili dialektiku domova a ciziny. Díky knize Kanak Sprak se hamburský spisovatel Feridun Zaimoğlu stal roku 1995 mluvčím celé generace německo-turecké velkoměstské mládeže. Od té doby píšou autoři druhé a třetí generace, jako je např. Fatma Aydemir, o životě mezi dvěma identitami, zkušenostech s diskriminací a rasismu v němčině. Rozmanitostí svého autorského stylu na pomezí kultur zásadním způsobem formují současnou německojazyčnou literaturu.
3. Novinářka a cenami ověnčená spisovatelka druhé generace: Fatma Aydemir. | Foto (Detail): © Feski22, Wikipedia / CC BY-SA 4.0

s Fatihem Akınem do Cannes

Rovněž herecká a filmová scéna se pod vlivem herců a filmařů tureckého původu výrazně proměnila. Zatímco film 40 qm Deutschland (40 m² Německa) Tevfika Başera z roku 1986 je považován za výchozí bod německo-turecké kinematografie, těší se hamburský režisér a držitel Zlatého glóbu Fatih Akın i mezinárodnímu uznání. Od roku 2000 vznikla v podobě seriálů a filmů jako Türkisch für Anfänger (Turečtina pro začátečníky) a Almanya. Willkommen in Deutschland (Almanya. Vítejte v Německu) řada komedií založených na střetu kultur, v nichž filmaři tureckého původu ve třetí generaci zpracovávali téma identity, integrace a domova s lehkostí a humorem. Berlínská divadla Ballhaus Naunynstrasse a Gorki se svým post-migračním přístupem se zase snaží reflektovat společnost v její rozmanitosti.

mezi emancipací a uznáním

Nakonec do Německa s další přistěhovaleckou vlnou po pokusu o převrat v Turecku v roce 2016 přišla vedle akademiků a novinářů i řada umělců a spisovatelů, jako jsou Aslı Erdoğan a Barbaros Şansal. I oni zpracovávají své zkušenosti z exilu literární formou. Dnes, zhruba 60 let po uzavření náborové dohody, jsou více než tři miliony lidí tureckého původu přirozenou součástí společnosti: Německo se v průběhu let proměnilo v přistěhovaleckou zemi. Migrace, integrace a společenská rozmanitost, diskriminace a strukturální rasismus patří mezi často diskutovaná témata.
4. V německém exilu: Spisovatelka, aktivistka za lidská práva a bývalá politická vězeňkyně Aslı Erdoğan přišla do Německa v roce 2017 poté, co se o její propuštění zasadil mimo jiné Burzovní spolek německého knižního obchodu. | Foto (Detail): © Carole Parodi, Wikipedia / CC BY-SA 4.0 Životním příběhům první generace se však stále ještě nedostalo dost pozornosti. Zpěváci jako Eko Fresh, který rapuje o přistěhovalecké historii své rodiny a soužití v Německu, stejně jako hudební kompilace typu Songs of Gastarbeiter, se tomu snaží čelit. Úspěch zpěvačky Zeynepy Avcı v televizním pořadu „Voice of Germany“ zároveň dokazuje, že turecká pop music již pronikla do hlavního proudu. Bez nich všech není možné si německou kulturní scénu představit.