Anna Zvoníčková

PALCOVÁ PURUŠA JE JAKO BEZDÝMNÉ SVĚTLO (D-UPANISHAD; 2, 13)

Bylo již jasné poledne,
když hoši ze záchrany zvířat přijeli,
a mě ze stromu sesbírali,
v nichž jsem se zatoulal.
 
Byl jsem radostný jako již dlouho ne,
ačkoliv moje situace docela bezvýchodná byla,
jak si taky můžete představit.
 
Přesto jsem si připadal 
nějak bystrý,  
jako svítící trpaslík, jemuž právě 
vešroubovali novou stowattovou žárovku.
 
(tak to někdy je:
vlastně se ti daří mizerně, ale pak …)
 
A hoši ze záchrany zvířat 
jeden okamžik nevěděli 
taky skutečně tak zcela přesně,
kde by mě měli zastrčit.
 

Kdo je vůbec volal?
Zdá se, že nemám majitele,
zapomněl jsem moje jméno,
subtilní kresba 
mé kůže a moje chytré, hnědé 
oči ukazovaly sice na 
opravdu jemné, slušné plémě
a civilizaci.  
 
Ale co mně to nyní pomůže,
v této špatné oboře,
s hlučnými hochy 
ze záchrany zvířat, jež se svojí 
dodávkou honí 
křížem – krážem 
celým městem, při hledání 
vhodného

příbytku?

Věk: 25