Norimberská doporučení
Odborní vychovatelé a učitelé jazyků

Vychovatelkám a učitelům připadá v raném osvojování cizího jazyka klíčová funkce. Vedle rodičů jsou pro dítě nejdůležitějšími důvěrnými osobami a mají rozhodující vliv na atmosféru v místě výuky a na utváření prostředí, ve kterém děti žijí. Čím kvalifikovanější je vychovatelka resp. učitel ohledně rozmanitých a také velmi specifických požadavků, tím úspěšnější bude dětské učení. 

To vyžaduje odborné kompetence, zaměřené na příslušnou jazykovou výuku (jazykové znalosti, kulturní vědomosti, metodicko-didaktické kompetence). Svůj význam mají také určité znalosti a zkušenosti, které překračují rámec dané profese. K nim patří^[1]:

• radost z komunikace
• schopnost mezikulturní komunikace a touha po ní
• schopnost analytického myšlení, orientovaného na daný problém
• kompetence k rozpoznání, zprostředkování a použití učebních strategií
• povýšení celoživotního vzdělávání na princip pro sebe sama i pro všechny žáky
• rozvíjení vstřícnosti vůči novým přístupům v myšlení a učení
• schopnost harmonické a plodné spolupráce s kolegy i s dětmi
• neustálé zlepšování vlastní mediální kompetence (tj. schopnosti využívání médií a jejich obsahu podle vlastních cílů a potřeb)
• sebevědomé a cílené vnímání a reflektování vlastní profesní role a úkolu
• stálá ochota ke spolupráci se všemi, kteří se podílejí na výchovném a vzdělávacím procesu.

Vychovatelka a učitel jsou často jediné osoby, jejichž prostřednictvím přichází dítě do styku s cílovým jazykem. Jejich jazyk je proto nejdůležitějším modelem, podle kterého se děti učí. Vychovatelka nebo učitel by měli umět v cizím jazyce komunikovat tak dobře, aby celá výuka mohla probíhat v cizím jazyce. Jejich jazykové schopnosti musejí být vzorné z hlediska fonetiky, jazykového rytmu i intonace. 

Úkolem učitele je seznámit děti nejen s novým jazykem, ale obezřetně i s příslušnou novou kulturou. Roli zprostředkovatele kultury může učitel dobře zvládnout pouze tehdy, má-li sám odpovídající mezikulturní kompetenci a široký kulturní rozhled ohledně cílové země (např. znalosti o dětské literatuře apod.). Při koncipování výuky cizího jazyka pro děti mají v této souvislosti velký význam múzické a výtvarné kompetence vychovatelky nebo učitele. 

Zvláštní postavení zaujímají v raném osvojování cizího jazyka interpersonální kompetence učitele, to znamená jeho způsobilost postarat se o partnerskou a na vzájemném respektu založenou spolupráci v učebním prostředí a vytvořit při učení důvěrnou atmosféru, oproštěnou od strachu. Schopnost týmové spolupráce a talent ujímat se iniciativy ve skupině resp. vyvolávat takové iniciativy působí prospěšně při spolupráci dospělých (také vychovatelek a rodičů) a dětí ve školní i mimoškolní oblasti. 

Spolupráce mezi učiteli zahrnuje primárně výměnu zkušeností a společné plánování a koordinaci, ale také realizaci výuky nebo projektů, které přesahují rámec oboru. Taková výměna zkušeností by se měla konat i nad rámec jednotlivých institucí, a to mezi učiteli a vychovateli, např. při přechodu z mateřské školy do školy základní. To by přispělo k logickému strukturování učiva a minimalizovalo by to překrývání učiva v mateřské a základní škole.

Zdroje
^[1] Srov. také BIG (2007)
^[2] Srov. vysvětlení k metodě ko-konstruktivního učení, Fthenakis (2009)