Job

Jak vznikl nápad otevřít šatotéku v Brně? Kde jste se inspirovaly?

Inspirovaly jsme se již existujícími šatotékami ve Skandinávii a Německu. Pokud vím, tak první šatotéku otevřeli ve Švédsku, už tam mají asi čtyři, v Norsku jich je taky pár, víme taky o jedné v Hamburku. Zajímám se o ekologii v módě a jiné přístupy k tomu, jak žít a co dělat, takže ten švédský model mi připadal jako skvělý nápad. Říkala jsem si, jaká je škoda, že u nás nic takového zatím není. Bavila jsem se o tom s kamarádkou Markétou a řekly jsme si, že když to nezaloží nikdo jiný, tak proč bychom to neudělaly my.

Kolik lidí na šatotéce pracuje?

Já a Markéta. A vypomáhají nám naši blízcí a lidé, kterým se náš projekt líbí a chtějí se do něj zapojit a podpořit ho. Ani jedna z nás módu nestudovala, ale zajímáme se o ni. Já jsem studovala práva a taky sociologii, a zrovna ta sociologie mě v tomhle určitě ovlivnila. Baví mě ale i marketing, focení, móda a navrhování... Šatotéku jsme braly jako zajímavou zkušenost, jak využít naše studia v praxi a rozvíjet naše koníčky. Reparáda je takový náš podnikatelský inkubátor.

Takže Reparáda je jenom vaším koníčkem?

Velkým koníčkem, kterým trávíme spoustu času a strašně nás baví. Obě ale máme práci na plný úvazek někde jinde. Já jsem právnička, ale teď pracuju v exportu. Markéta pracovala v námořní logistice, teď má čerstvě malé miminko. Takže práce nad hlavu. Naštěstí jsme obklopení skvělými lidmi, kteří nám rádi pomáhají.

Jak je na tom podle vás móda v českých ulicích ve srovnání se zahraničím?

Jde hlavně o tu odvahu vytvořit si svůj vlastní styl, která je na Západě markantnější. Například ve Španělsku jsou lidi v otázce módy kreativnější a baví je se pěkně a nápaditě oblékat. Tolik nepřemýšlí o tom, co si o nich řeknou ostatní. V Barceloně je takových lidí spousta, je to zajímavá směsice lidí, takže atmosféra je tam živelnější a to se projevovalo i na stylu. Elegantní móda se tam mísí s nespoutaností. Tady jen málokdy vidíte někoho, kdo je opravdu originálně nebo zajímavě oblečený.

Můžeš nějak popsat vaše zákazníky?

Na začátku jsme v šatotéce chtěly mít zastoupené různé styly, aby Reparáda fungovala jako knihovna, kde si člověk může půjčit různé knihy (rozuměj: šaty) podle nálady, podle toho, jaký styl by chtěl v oblékání nezávazně vyzkoušet, aniž by si ty věci kupoval. Nemáme tu ale tolik místa, a tak přirozeně začíná převládat hlavně náš vlastní styl. Máme tu hodně šatů, momentálně docela posunuté do vintage a retra, myslíme si, že se ve starých věcech dá najít spousta inspirace i moudrosti. A taky to dělá hezkou postavu, je to slušivé. Ale najdete tu i naprosto bláznivé kousky nebo office modely.

Móda v naší šatotéce se vyvíjí s tím, jací lidé sem chodí. Jedna skupina zákaznic sem určitě chodí kvůli tomu, že má ráda retro styl. Retro je oblíbené, šaty inspirované 40., 50. nebo 60. lety poslední roky letí. Pak sem chodí zákaznice, kterým se líbí myšlenka půjčování oblečení, které si nemusí kupovat, protože je to ekologičtější. Další skupina zákaznic tu hledá změnu. Sice mají doma plnou skříň, ale chtějí si půjčit něco nového, třeba do práce. Chodí sem taky lidé, kteří tančí swing a lindy hop.

V poslední době sem začalo chodit hodně těhotných žen, protože pro ně je půjčování oblečení hodně praktické. Určitě bychom pro ně chtěly nabídku rozšiřovat, ale hezkou módu pro těhotné je těžké sehnat. No a hodně se nás teď zákaznice ptají na svatební šaty, protože nabídka v klasických půjčovnách jim moc nevyhovuje. Retro svatebních šatů máme zatím jen pár, asi čtvery nebo patery. Ty nejkrásnější jsou vintage svatební šaty, ty nejvzácnější, co tu máme, jsou z Mexika. Jsou po předcích Markétina manžela, jejich rodinný poklad.

Reparáda propaguje ekologickou myšlenku v odívání. Zajímá vás i etický rozměr výroby a distribuce oděvů?

Samozřejmě, i proto jsem Re: Parádu založily! Snažíme se přispět k tomu, aby si lidé uvědomili, že „fast foodová“ móda (vyrobit, levně prodat a po pár nošení vyhodit) může mít fatální následky, a to jak pro lidi, kteří v ní jako otroci pracují, tak i pro nás všechny. Nejen masovou produkcí odpadů, ale i psychologicky – tím, že nás učí, že je normální si kupovat věci takřka na jedno použití a pod cenou a pak je vyhazovat. I když je daný kus oblečení třeba ještě úplně v pořádku nebo potřebuje jen lehce opravit, tak mnohdy končí v popelnici. Chceme udělat ekologičtější právě i ty už vyrobené kousky z konfekce, a to tím, že jim prodloužíme život. Dále podporujeme lokální návrháře, materiály. Nakupujeme i na blešácích, ty nejlepší kousky samozřejmě. Máme jeden oblíbený v Barceloně, kde prodávají i tamní začínající návrháři.

Taky se stává, že nám někdo něco donese, často to bývají nové kousky, ještě s visačkami, které byly zakoupeny ve spěchu a pak už nenošeny. Pokud jde o vintage, tam je to složitější, protože v ČR je těžké najít něco, co nebylo vyrobeno z hrozného syntetického materiálu. Proto se snažíme lovit hlavně v zahraničí. Občas to bývají i kousky ze starých kolekcí zajímavých značek, máme třeba pár kousků od Guy Laroche nebo Burberry. Snažíme se také oblečení kreativně recyklovat, takže je různě přešíváme. Je to takový živelný mix, snažíme se vybudovat místo, kam lidé budou moct chodit „naparádit se“ s čistým svědomím.

Ale za klasický second hand se nepovažujete?

Jsme i nejsme. V části našeho obchodu, kde je šatotéka, second hand jsme, protože tím, že se věci půjčují, tak jsou z druhé, třetí i čtvrté ruky. A tak to má být. V druhé části prostoru pak máme ale na prodej nové oblečení (začínající návrháři a vlastní tvorba), vše šité českými švadlenami. Dále je u nás možné si šaty nechat spravit ušít na míru. Vymýšlíme další novinky, teď třeba pracujeme na našem eshopu. Dál chceme rozvíjet projekt Reparada Bikes, kde můj kolumbijský manžel repasuje stará kola a dává jim novou tvář. Taky tu má dílnu skupina mladých módních návrhářek.

No a kromě toho jsme tu z jedné místnosti vytvořily coworkingovou místnost, kde pronajímáme pracovní stoly.

Obecně chceme lidi povzbudit k tomu, aby se nebáli dělat občas věci, které nejsou takzvaně normální, ale můžou změnit svět k lepšímu. Zní to tak trochu pateticky, ale je to prostě fajn žít ve městech, kde je víc „bláznů“, co se rádi hezky oblékají, jezdí na kole a potkávají se. A častěji se usmívají.