Bolérka, spodničky a malá přímluva – na návštěvě v retrosalonu

Podzimní vítr se zvedá, slunce mizí za střechy lipského jižního předměstí, venku začíná být pozvolna neútulno a chladno, dveře do jiného času jsou však dokořán. Manja Kohlová se usadila do úzkého, avšak útulného křesla, které slouží spolehlivě již 60 let. Čeká na klientelu, kterou zajímá retro.

Zatímco jemné swingové tóny Andrew Sisters si razí cestu skrze salon plný zboží, majitelka jezdí svými prsty zběsile po chytrém telefonu nejnovější generace. Tolik anachronismu budiž povoleno. Pracovní dny 21. století tráví koneckonců Manja Kohlová v roli týmové vedoucí v bance. Jak se vůbec žena jejího typu dostane k takovému salonu?

Vše začalo ručně vyráběnými elegantními klobouky pro vlastní potřebu. Tyto klobouky se v okruhu přátel a známých ujaly natolik dobře, že se je Kohlová rozhodla ve svém Kaufbaru nabídnout ke koupi. Protože není zrovna typ, který holduje prodeji po internetu, přišla s nápadem malého salonu, který na podzim roku 2012 oslaví své první narozeniny. Sortiment se rozšířil na jedné straně o pokrývky, na druhé o halenky, šaty a sukně. Brzy budou na řadě nohy: „Zanedlouho tu chceme také nabízet i boty.“

„Lindy Hop“ pro lajky

Když mluví o „my“, má Manja Kohlová na mysli sebe a Karstena Flemminga, s nímž společně salon provozuje. Třetí do party je návrhářka Anne Kämpfeová. Ta šije mnoho z nabízených šatů a sukní, a sice z jemných tkanin ve stylu časů dávno minulých. Společně také v Lipsku pořádají Sunday Tea Dance („Nedělní čaje“), kolektivní setkání příznivců, na němž se připomínají zlaté časy swingu z počátku třicátých let. Netřeba říkat, že v patřičném oblečení, s možností vyzkoušet si kurz lindy hop, původce swingového tance, a se závěrečnou módní přehlídkou.

Záliba Manji Kohlové v retru třicátých až padesátých let vznikla, jak sama říká, ze „záliby pro hezké věcí“. Tak prosté to je. Nerada nakupuje konfekční oblečení v běžných obchodech a módních řetězcích. Její vášní jsou bleší trhy a secondhandové zboží, ať už se jedná o oblečení nebo nábytek. „Můj byt je jako muzeum,“ říká a směje se od srdce, který prozrazuje mnoho hrdosti a trochu trapného dojetí. Přiznává, že se může i v zaměstnání objevit v extravagantním oblečení, díky toleranci svého šéfa. Avšak sama sobě přece jen klade určité meze: „Nikdy bych nechodila ve spodničce.“

Vášeň slečny Kohlové pro uplynulá desetiletí se odráží nejen v módním aspektu, ale má i hlubší jádro. To, co se jí na těch minulých letech (zejména na době těsně po druhé světové válce) tolik zamlouvá, je skutečnost, že se „žena prostě chovala jako žena“. Tímto poněkud záhadným prohlášením slečna Kohlová označuje „přesné oblečení“: ženské, postavu podtrhující, klasicky elegantní – avšak daleko víc jí jde také o vystupování žen na veřejnosti. Jejich postoj, chování, etiketa. Stručně řečeno: jde nejen o styl zevnější, ale také o ten vnitřní.

Zalíbení v roztomilém salonu

Podrobný výklad, majitelčina malá obhajoba ideálního obrazu žen, je náhle přerušen vstupem dvou zákaznic. Christiane a Lisa pátrají po vhodném oblečení pro fotografování ve stylu rockabilly. Christiane se již jednou před časem v salonu, kde se toho tolik dá nalézt, rozhlížela a připadal jí „roztomilý“. Přes rock’n‘roll se dostala k padesátým létům. Oblečení z této doby znamená pro tuto 28letou ženu něco výjimečného: „všechno působí tak vesele“.

Retro sice v latině znamená „zpět“, avšak ve skutečnosti se mu spíše věnují lidé, kteří jsou módně vždy na úrovni doby – a někdy i trochu napřed. Dva současné příklady nově oživených retrotrendů jsou podle slečny Kohlové tečkovaný vzor na šatech a klasický námořnický styl v modré, který bylo v létě možno znovu obdivovat na mnoha místech.

Pro Manju Kohlovou znamená její retromóda též návrat k hodnotám. Zde nemá nutně na mysli morální kategorie, ale především uznání a ocenění ručně vyrobeného oblečení. Namísto trika „Made in China“ za 4,99 eura tedy spíš raději pěkné šaty, retroúčes a k tomu možná ještě elegantní klobouk – „Memories are made of this“. Tak o tom zpíval již Dean Martin ve svém hitparádovém hitu. Tenkrát, v roce 1955.