Kultura

Akne auf der Stirn

Akne auf der Stirn

Akne auf der Stirn © Akne auf der Stirn

Akne auf der Stirn je kapela z Olomouce. Oni sami říkají, že jsou „německá kapela z Hané“. Zpívají totiž německy. Pokud se jich zeptáte na českou verzi názvu, odpoví, že „přesný moravský překlad je jebák na čele“. A stejně jako se nenechá vyrovnaný člověk rozhodit nějakou tou vyrážkou, jde i tahle skupina s převzatými písněmi a nástrojovým obsazením violoncello, kytara a xylofon bezstarostně za svým. Výtky k původnosti tvorby a divácky hůře přijímané němčině jsou především nepochopením záměru skupiny.

Dohromady se dali poměrně obvyklým způsobem: potkali se jako hudební doprovod u několika divadelních představení. Jenže to není to samé jako mít vlastní kapelu. Potom přišla nabídka připravit vystoupení pro ples divadla, a protože se po prvním koncertu nikomu končit nechtělo, vznikla tady někde jejich skupina. Jistě, podobný příběh mají i jiné formace. Ovšem jen málo z nich se rozhodlo pro němčinu.

Cover jako cesta k porozumění

„Kdysi mě bavilo předstírat, že tenhle jazyk miluju, ale po letech jsem ho začala mít opravdu ráda. Pořád si z něj sice dělám legraci, ale nesouhlasím s názorem, že je tvrdý a málo zvukomalebný,“ říká Dominika alias Schatzi Arsch, hlas Akne. Prohlašuje o sobě, že nezpívá, ale spíš si vychutnává výslovnost. Dalšími členy jsou Honza s (Ma)Kačkou, na pódiu Pulli Kariert a Harte Arbeit. Všechny doplňuje pohyblivými obrazy VJ Tuppi Uder, který jinak sbírá zkušenosti s Narcotic Fields a znovuobnoveným Oceánem. Stylizace je u Akne auf der Stirn veliká, proto i ona „umělecká“ jména.

Akne auf der Stirn

Akne auf der Stirn © Akne auf der Stirn

Zastavme se ještě u němčiny. „Dřív u nás mluvil německy skoro každý a teď máme k tomuto jazyku až iracionální nechuť,“ myslí si Dominika, absolventka germanistiky, která by se chtěla tématu ještě více věnovat. Vzhledem k tomu, že je v současné době v České republice cizí řečí číslo jedna angličtina, musela se kapela situaci přizpůsobit. Věnuje se proto hudebním předělávkám a mashupům, na vystoupeních pouští projekce a nosí různé kostýmy. „Kdybychom skládali vlastní německé písně, nebude to nikoho zajímat,“ dodává Schatzi s tím, že angličtinu přenechávají jiným. V jejich případě jde hlavně o zábavu.

Landa vedle Mládka

Na facebookovém profilu kapely stojí, že mezi své vzory řadí Ivana Mládka, Michaela Jacksona, Ein Kessel Buntes nebo Hornbach. Pro konkrétnější představu citujme z koncertního playlistu: Mein Mädchen (Nirvana), Kriminacht (Jackson), Kein Limit (2 Unlimited) a skladba Britney S. podaná jako německá hymna. Od Mládka si vzali píseň Schlemihl Emil, což je jeho vlastní překlad. Jelikož Akne auf der Stirn hrávají pro různé publikum a nikoli na germanistických večírcích, staví koncerty na mezinárodně známých slovíčkách či melodiích. Pro snazší porozumění pak někdy uvolní i gramatiku. Pozná to ale jen málokdo.

Byť kapela cílí především na humor, dostává se občas až k sarkasmu. Například když se na plátně objeví tvář Daniela Landy s černým proužkem přes oči. Neznalý divák by vlastně netušil, o koho jde. Napovědět mu ale můžou přeložené úryvky z rozhovoru s Landou upravené do třetí osoby: „Jeho život je jako karavana, kolem níž krouží lehká jízda a střílí po ní šípy…“ Že k obdivování tohoto hudebníka, kterému se přisuzuje blízkost k ultrapravici, má kapela daleko, není těžké pochopit. Ne tak při vystoupení Akne v Hradci Králové. „Změnili nám scénu a my hráli po kapele pro pivní omladinu podobné Kabátům. Řvali na nás, že jsme fašisti a hajlovali. Nejhorší koncert,“ vykresluje zpěvačka Schatzi omyl dramaturgů.

Kam dál?

Pokud se české publikum občas tváří nezasaženě, lze přemýšlet o tom, jak by teprve reagovali německy mluvící posluchači. Věděli by, kdo je Landa nebo Mládek? První šanci si něco takového vyzkoušet měla skupina nedávno, když dostala pozvání na vystoupení v Českém centru ve Vídni. Hozenou rukavici však stále nezvedla. „Vídeň je dost konzervativní město,“ tvrdí za Akne Schatzi, která tam strávila několik měsíců, a není si jistá, zda by místní jejich šantán přijali. Lepší by byl prý Berlín.

Akne auf der Stirn

Akne auf der Stirn © Akne auf der Stirn

Na jinou než živou prezentaci jim však chybí nahrávka. Zatím mají pouze hrubý záznam a několik nápadů. Nyní přemítají, zda raději koncepčně pročistit seznam písní pro album nebo rovnou komentovaně doprovázet němý film. Uvidíme. Mezitím budou dál hrát koncerty a ukazovat němčinu jinak, než jaká se zdá těm, kteří ji neovládají.

Ondřej Zuntych

Copyright: Goethe-Institut Praha
duben 2012

    Další články k tématu

    Štěstí, to je každýho povinnost
    Biomasha, královna české slam poetry, člověk se srdcem na dlani. Má obrovskou touhu něco sdělit a má to štěstí, že většinou má co sdělit.

    Brno není New York
    Brněnské zpěvačky Adéla a Zuzana, které si říkají Čokovoko, to se svým „mluveným slovem“ umí pořádně rozjet. Jako svoji přednost uvádí to, že nejsou hudebně talentované.

    Každá řeč je naší vlastní
    Alternativní kapela DVA je pozoruhodná nejen hudebně, ale také jazykově: používají totiž vymyšlená slova. Videoreportáž o tom, jak DVA přichází na vlastní řeč a jak znějí naživo.

    Akne auf der Stirn
    Akne auf der Stirn je kapela z Olomouce. Stejně jako se nenechá vyrovnaný člověk rozhodit nějakou tou vyrážkou, jde i tahle skupina s převzatými písněmi a nástrojovým obsazením violoncello, kytara a xylofon bezstarostně za svým.

    Krusta z bahna
    Norimberská skupina Der Ungeheuer sei Schwester kombinuje hrubý metalový zpěv s franckým nářečím, složitýmí jazzovými rytmy a bizarními převleky.

    Koifest
    Koifest je festival špatných kapel a oslava všeho špatného vůbec. Přihlásit se a vystoupit může kdokoliv. Stačí mít dostatek odvahy, smyslu pro humor a kreativního ducha.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...