Krusta z bahna
Jazzmetalová skupina „Der Ungeheuer sei Schwester“
Před třemi lety zazvonil u kontrabasisty Jense Petzolda telefon. Jednalo se o žádost z norimberského klubu MUZclub. Pořadatel naléhavě sháněl pro koncert ještě jednu předkapelu. Petzold, který žije v Norimberku a vystudoval tamější Vysokou školu múzických umění, dlouho neváhal a řekl, že to není žádný problém a že má kapelu. Byla to zřejmá lež. A začátek kapely Der Ungeheuer sei Schwester (Netvor je sestra).
Toto trio se zrodilo po dvou zkouškách bezprostředně před prvním koncertem. Petzold bleskově kvůli tomu svolal svého spolužáka, bubeníka Tobiase Birkeho a kamaráda, kytaristu a zpěváka Krabata, občanským jménem Sebastiana Müllera, který tehdy jezdil se svou one-man show. Od té doby tito tři kombinují hrubý metalový zpěv s franckým nářečím, složitými jazzovými rytmy a bizarními převleky. Takto vystupují tito hudebníci například ve wrestlingových maskách, ochranném latexovém oblečení, blikajících turbanech nebo astronautských kostýmech. Občas se navíc jeden z kamarádů kapely jako „zvláštní host“ postará se svou taneční vložkou a zpěvem o dodatečnou zábavu.
Spontánní duch prvních okamžiků přetrval i po třiceti vystoupeních – na svých posledních koncertech skupina nahradila své kostýmy blátem. „V poslední době pracujeme hodně s blátem,“ říká Petzold. „Buď se potřeme blátem, které najdeme na místě, nebo máme s sebou svou léčivou hlínu ze Smrčin. Po smíchání s vodou si takto můžeme vyrobit svou vlastní krustu.“
Projev pocty a parodie zároveň
K tomu metalová řežba a spousty řevu: Pro mnohé návštěvníky koncertu je zvuk této francké kapely poněkud drsný. „Lidé jsou většinou rozpačití, dívají se na nás s vykulenýma očima a nevědí co si s tím počít,“ říká Petzold. „Jasně že hrajeme i na místech, kde je publikum velice náročné. Avšak minulý rok jsme vystupovali na festivalu Umsonst in Draußen v Drážďanech a lidé s námi naprosto nepočítali. Nebyli schopní slova.“
Přitom cílem skupiny Der Ungeheuer sei Schwester není v žádném případě úmysl šokovat a provokovat. Skrz hlasité a divoké vystoupení problikává inteligentní a hudebně náročná variace metalových mýtů, které jsou poctou a parodií zároveň.
„Naším konceptem je propojení humoru s určitou vážností. Musí to být upřímné a nikoliv strojené,“ říká Petzold. „Rádi posloucháme metal, například Sepulturu a Panteru, ale co nás na metalové scéně vždy bavilo, byly ty neuvěřitelně vážné a přehnané postavy, které si myslí, že musejí šířit své poselství.“
Nepravidelné rytmy se „sedláckou baštou“
Der Ungeheuer sei Schwester se odlišuje od ostatních svými franckými texty, které jsou vším jen ne míněné smrtelně vážně a dogmaticky. Lze si všimnout radosti, kterou má zpěvák Krabat při skládání, jenž je ve „skutečném“ životě stavebním dělníkem. Jejich francké texty zčásti zabíhají i do dadaismu. Pro Nefranky jsou vzhledem k líné povaze tohoto dialektu těžké až nemožně srozumitelné. Stejně jako text k nejnovější skladbě „Kulln hulln", ve spisovné němčině: „Kohlen holen“ (Nanosit uhlí). Píseň pojednává o ďáblovi, který je naštvaný, protože se v pekle ochlazuje. Jeho babička totiž zapomněla nanosit uhlí.
Der Deifl macht a Gsichd - wos ´ner lous wos ´ner lous? |
Další hity kapely se nazývají „Schlachtschüssel“ (Zabíjačková mísa), francká verze hymny Black Sabbath War Pigs nebo Bismarck, v níž se přivolává apokalypsa slovy: „Erschd wenn der Bismarg den letzten Hering gfressn hod, dann werd mer sehng, dass die Krankenkassa leer ist!“ (Teprve až Bismarck sežere posledního slanečka, pak zjistíme, že je nemocenská pokladna prázdná!)
Na zvuku kapely je slyšet, že v ní hrají dva školení jazzmani. To se odráží také ve zkouškách: Der Ungeheuer sei Schwester zkoušejí efektivně a velmi potichu, což by člověk neočekával vzhledem k hlasitosti jejich živé produkce. „Sem pronikají naše jazzové základy, to se zkrátka naučíte,“ říká Petzold. A ty také slyšíte. „To, co děláme, je dost svérázné. Náš ideál je vlastně poměrně dost komplikovaný, liché rytmy, nesnadno hratelné věci, takže i hudebně velká výzva.“
K tomu se přidá pak to, co Petzold nazývá „sedláckou baštou“: Metallicou inspirované pasáže, prvky lidové hudby, těžkopádné a triviální obraty. Kapela přitom časem moc neplýtvá: většina písní je velmi krátkých. „Často bohatě stačí jedna, dvě minuty, aby jste se dostali k jádru věci. Pak je řečeno, co jste chtěli, a hned se pokračuje další skladbou.“
Der Ungeheuer sei Schwester zatím žádnou vlastní desku nemají. Na jejich profilové stránce na myspace (viz níže) se ale můžete dozvědět o jejich nejbližších vystoupeních.