Život

Opravíme kostel

studentskestredy

Studenti v Budějovicích v čele se spirituálem Josefem Prokešem oživují chrám zkonfiskovaný komunistickým režimem

Kostel Svaté rodiny v Český Budějovicích. Foto: © studentskestredy

Na českých středních školách za poslední roky obyčejně vznikají iniciativy proti podobě státních maturit nebo pro nákup nových florbalových hokejek do tělocvičny. Na Biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích se ale studenti i někteří vyučující spojili za jiným účelem. Chtějí opravit a znovu otevřít Kostel Svaté rodiny na Senovážném náměstí, který sousedí s areálem školy. Rádi by bývalý sklad Státního archivu přetvořili do podoby živého, architektonicky neotřelého místa pro setkávání i zklidnění. Opravu iniciátoři vyčíslili na 3,5 milionu korun. Od dárců z řad veřejnosti zatím vybrali částku 1,2 milionu korun, za kterou spustili takzvané opravnou fázi jedna. V čem spočívala? A čím je vůbec kostel originální a zajímavý?

S nápadem renovace i revitalizace novogotického chrámu z roku 1886 přišel třiatřicetiletý Josef Prokeš, který působí jako spirituál (poradce ve věcech víry, učitel náboženství, pozn. autora) právě na Biskupském gymnáziu . U zrodu projektu ale byli i studenti nebo zaměstnanci Státního oblastního archivu v Třeboni. Právě studentům prý v jihočeském krajském městě chybělo místo pro ztišení, zastavení v hektickém studijním týdnu nebo pro meditaci. „Proto jsme na jaře 2012 spustili obnovu kostela. Prostor, který sloužil i jako sirotčinec, zkonfiskoval komunistický režim. Do daného roku pak sloužil jako sklad Státního archivu, byl doslova zavalen stohy papíru v patrových regálech. A těsně před spuštěním našeho projektu byl zanedbaný, zašlý a špinavý. Rozhodli jsme se to změnit,“ vypráví Prokeš.

Kostel se podařilo s pomocí studentů gymnázia vyklidit, úspěšné bylo i převedení kostela ze strany státu na církev, respektive na budějovické Děkanství u svatého Mikuláše . To ale zdaleka nestačilo. Aby mohl chrám jakkoliv fungovat, potřeboval stavební úpravu a hlavně finanční prostředky. Rozjela se proto sbírka. A k projektu iniciátoři pozvali ceněného architekta Josefa Pleskota, který má za sebou rekonstrukce Vítkovických železáren, Lvího dvora na Pražském hradě nebo pivovaru v Litomyšli a platí za jednoho z nejlepších českých architektů.

Koncert v kostele pro BiGy 11.12.2012. Foto: © studentskestredy

„Pan Pleskot se rozhodl pro viditelnou a zdravě sebevědomou přeměnu kostela. Prostor by měl být neotřelý, neokázalý, minimalistický a zároveň ctící původní minulost novogotického prostoru. Kostel jsme teď propojili se školou, obnovili dveře a okna a místo lavic instalovali lehké přenosné designové židle do tvaru elipsy,“ přibližuje Prokeš s tím, že v takzvané opravné fázi dva přijde na řadu topení, obnova elektroinstalace i osvětlení.

Zatím se tak studenti scházejí v chrámě při svíčkách. Podle Prokeše jim to ale nevadí. „Studenti sem mohou chodit ve dne i v noci, relaxovat nebo přemýšlet. Atmosféru tu umocňuje interiér, který je skromný, nijak bohatý, na rozdíl od jiných monumentálních chrámů. Už se tu konal dobročinný koncert, každý pátek ráno tu je mše. Samozřejmě, že máme i negativní reakce. Většina lidí ale vítá prostor jako oázu, kde se mohou zastavit a urovnat si myšlenky,“ prohlašuje Prokeš a dodává, že v budoucnu se místo stane i dějištěm výstav, koncertů a dalších kulturních akcí.

Neotřelá sbírka

Ruku v ruce s neotřelostí prostoru jde i originální sbírka, ze které pro obnovu plynou peníze. Ve dvou budějovických kavárnách Horká Vana a Modrý dveře si mohou lidé koupit kávu za 500 korun ve prospěch projektu, zakoupit si lze i kalendář, hrnek nebo triko s logem kostela. Nápaditou formu sbírky představuje i obraz s číselně znázorněnými nadmořskými výškami známých hor. Lidé je symbolicky pokoří, když darují tolik peněz, kolik metrů je daná hora vysoká. I díky nápaditému fundraisingu se podařilo vybrat zmíněných 1,2 milionu korun.

Nešpory a adorace v Kostele Svaté rodiny 21.3.13. Foto: © studentskestredy

„Důležité pro mě je, že kostel žije. I samotný proces obnovy rozhodně není nutné zlo. Je to naopak výzva. Nemyslím si, že je prostor určený jen pro křesťanskou mládež. Vítán je každý, kdo se chce na chvíli zastavit a zorientovat se v duchovních věcech,“ líčí Prokeš, který v jihočeském krajském městě platí mezi mladými za autoritu. Pořádá pravidelné přednášky i sportovní akce.

S obnovou kostela pomáhají desítky studentů, zájem o něj mají ale i absolventi Biskupského gymnázia. „Škole takový prostor rozhodně chybí. Prostor k modlitbě i odpočinku,“ svěřil se absolvent Filip Baloušek. „Ohromné množství lidí do toho dalo velké množství času a energie. Je fajn, že se ještě mladí obyvatelé Budějovic dokážou pro něco nadchnout. Myslím, že z toho jednou bude skvělé místo. Už vlastně je,“ prohlašuje bývalá studentka Adéla Navrátilová.


Copyright: Goethe-Institut Praha
srpen 2013

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Další články k tématu

    O archipornu
    Ošklivé, špinavé, takže strhnout? Co si počít se socialistickým dědictvím ve formě brutalistických staveb? Dva příklady z Česka a Polska.

    Vzpomínka na brutalismus
    Nemizí přestavbami tradičních komunistických staveb nostalgie a autenticita? Případ OD Prior v Olomouci.  

    Město nemůže být jen krásné
    Stefan Rettich je odborník na prostor, komunikaci a architekturu. Při architektonické procházce Prahou se do hloubky zaměřil na tři místa v centru města.

    Opravíme kostel
    Studenti v Budějovicích v čele se spirituálem Josefem Prokešem oživují chrám zkonfiskovaný komunistickým režimem.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...