Život

Nádraží Bílý potok, © negativ

Obraz, z něhož dýchá studená samota. Malé, sešlé nádraží zahalené tmou přicházející podzimní noci. Lampy vrhají matný, mihotavý svit na zchátralou budovu a koleje, které vedou do prázdnoty. Špičaté jedle, jež se chvě pod náporem chladného větru. Ani malíř Edvard Hopper by nedokázal tuto neutěšenost světla a stínu lépe zachytit. Zde, na tomto místě v Bílém Potoku, v nehostinných Jeseníkách, žije a pracuje výpravčí Alois Nebel. A když tohoto padesátníka obchází strach, vždy sahá k jízdnímu řádu a čte... Jeseník 9:20, Lipová lázně – zastávka 9:24, Lipová lázně 9:30, Bílý Potok 9:38....

„My jsme tenkrát přestali pít pivo, přesedlali na nealko a pak se to rozjelo,“ vypráví český spisovatel Jaroslav Rudiš o spolupráci se svým přítelem, hudebníkem a kreslířem komiksů Jaromírem 99 alias Jaromírem Švejdíkem. Z hospodského dýmu hostince „U vystřelenýho oka“ na pražském Žižkově vzešel tenkrát nový hrdina, komiksová postava Alois Nebel. Aloisovi Nebelovi je mezitím o deset let víc. Za tu dobu se stihl vypracovat z komiksového miniseriálu na zadní straně týdeníku, přes tři komiksové knihy až na plátna kina. Napůl komiks a napůl film baví české návštěvníky kin příběhem málomluvného, zamyšleného a jaksi podivínského výpravčího. Už před oficiální premiérou snímku, která proběhla koncem září 2011, bodoval příběh o Nebelovi na filmových festivalech v Benátkách a Torontu, a teď má dokonce zastupovat českou kinematografii také na „Oscarech“.

Přízraky dějin

Úspěch tohoto příběhu nebyl v Čechách předvídatelný. Alois Nebel má česko-německo kořeny a žije v Bohem opuštěném, takřka vylidněném kraji na severovýchodě země, který byl až do vysídlení v roce 1945 celý obydlený Němci. Když tuto kopcovitou krajinu zahalí mlha, výpravčí začíná spatřovat přízraky: vlaky z časů dávno minulých, které se rachotící a hrozivě supící proženou kolem něho – realita se mísí s halucinací. „Alois je týpek, který jakoby z toho zešílí, z vlaků ženoucích se skrz jeho malou stanici, plně naložených dějinami dvacátého století. A on to musí ještě jednou všechno prožít, to, na co my bychom možná nejraději zapomněli: druhou světovou válku, vysídlení Němců, sovětskou okupaci, šedou dobu normalizace, až do převratu,“ popisuje Jaroslav Rudiš osudy svého tichého hrdiny.

Je podzim 1989 – nočním lesem se žene pes sledující pach stopy. Noční oblohu na několik okamžiků osvětlují světlice. Oči pohraničníků hořečnatě zkoumají krajinu. Neznámý muž, který je ozbrojený sekyrou, se probíjí přes zelenou hranici do ještě komunistického Československa. Jediné, co má u sebe, je zažloutlá fotografie v náprsní kapse. Tak vpadává do osamělého světa Aloise Nebela. Oba spojuje, aniž by to tušili, hrůzný zážitek z dětských let. Němý cizinec hledá vraha a je zároveň připraven se vrahem stát. A Alois? Jeho život se důkladně obrátí vzhůru nohama. Do toho všeho ještě udeří Sametová revoluce, která nenechává věci takové, jaké byly dřív – ani výpravčí už není tím, čím býval. Alois Nebel je ztvárněn minimalistou Miroslavem Krobotem. Ne, Miroslav Krobot je Alois Nebel. Žádný český herec by svou roli o několika slovech nedokázal lépe ztvárnit. Režiséru Tomáši Luňákovi, producentu Pavlu Strnadovi a otcům komiksu se tímto „Rail-Movie“ podařil výjimečný snímek. Avšak cesta z komiksu až na plátno byla dost kamenitá.

Černá díra

Jak dostat 340 stran a tři kilogramy černobílého kresleného románu na filmové plátno? „Složité bylo především technické převedení,“ říká kreslíř komiksů Jaromír Švejdík. Přenesení atmosféry a ostrých kontur černobílého komiksu do filmu nebylo prý vůbec jednoduché. „Přemýšleli jsme o normálním hraném a čistě kresleném filmu. Nejlépe však funguje střední cesta,“ domnívá se Švejdík. Touto střední cestou byla rotoskopie: všechny filmové scény natočili skuteční živí herci.

Na 30 počítačových grafiků z Čech a Německa se dalo do práce a proměnili tvář za tváří, scénu za scénou v pohyblivé komiksové obrázky, filmovou šedou zónu, do které neustále problikává reálný svět. „Kdybychom ukázali skutečný obyčejný les, tak by zdaleka nebyl tak romantický, tak tvrdý a hrozivý, jak se nakonec jeví ve filmu,“ vypráví kreslíř Švejdík. A skutečně, ta černobílá barva diváka hned na začátku pohltí a teprve se závěrečnými titulky opět vyplivne ven.

Mimochodem: předpremiéru měl film ve městě Jeseník, v kraji, ve kterém nežije jen Alois Nebel, ale ze kterého též pocházejí i kreslíř Jaromír Švejdík a herec Miroslav Krobot. Diváci z celé republiky hlasovali, kde má být předpremiéra. A protože nejvíc dostalo město Jeseník, konala se právě tam. Obyvatelé Jeseníku tedy vzdali svému Aloisi Nebelovi čest a ještě před oficiální premiérou si ho přivezli do svého malého kina. Radost na tváři Jaromíra Švejdíka je stále patrná: „Alois Nebel se pomalu stává čestným občanem Jeseníku. Vedle slavného doktora Priessnitze, vodoléčitele, se stává druhou nejdůležitější osobností Jeseníku.“