Kultura

Jaromíre, jak jste se ke komiksovému zpracování Zámku dostal?

Oslovilo mě britské nakladatelství Self Made Hero, jestli bych do toho nešel. Samozřejmě jsem o tom přemýšlel, ale v podstatě ani moc ne. Mám ambici, aby český komiks byl mezinárodní, a tohle byla ta cesta. Dokončili jsme film, nějaké muzikantské projekty, měl jsem najednou volno, takže to přišlo vhod. A když jsem si zjistil, co je nakladatelstvíem Self Made Hero zač, tak jsem si říkal, že to bude dobrý. David Mairowitz [americký spisovatel, který mimo jiné vydal knihu „Introducing Kafka“ (1993), již ilustroval známý komiksový kreslíř Robert Crumb. Pozn. redakce] mi pak vysvětloval, že žije v Německu a ve Francii – v Německu si koupil komiks Aloise Nebela a ve Francii viděl stejnojmenný film. Upozornil na mě majitelku nakladatelství Emmu Hayley, a ta mi napsala. Takže to bylo docela jednoduché.

Dá se říct, že Vám „Alois Nebel“ v tomto směru pomohl?

Co se týče komerčních nabídek, tak ani ne, to v Čechách moc nefunguje. Spíš si všichni myslí, že jsem tak drahý, že už mě nezaplatí. Možná i nějaké nabídky byly, ale já když něco dělám, většinou ostatní odmítám. Je pravda, že Alois Nebel otevírá cestu dál, protože je mezinárodně úspěšný – ať už kniha nebo film. A Kafka? To je úplně globální trh. Navíc je celý v angličtině, což byl pro mě trochu problém, protože já jsem na jazyky hrozný dřevo.

Jak jste při tvorbě komiksu postupoval?

Nejdřív jsem dostal od Davida Mairowitze scénář. Přijel do Prahy, řekli jsme si, jak kdo Kafku chápeme, a shodli jsme se na tom, že to zase není tak veliká depka, jak se často vysvětluje. David říkal, že v němčině je mnohem vtipnější než v jiných jazycích, jelikož je to psané takovým německým úřednickým jazykem. Shodli jsme se, že by to mohla být taková skoro groteska. To byl první impuls, na jehož základě jsem začal hledat postavy a dělat casting jako u filmu. Ze začátku jsem si to nechával schvalovat, abych se nevydal špatným směrem. Nakreslil jsem si tedy hlavní postavy, jako jsou K. a Olga. A David mi říkal, jak by si je zase představoval on. Zpočátku jsme se hodně usměrňovali – já jsem K. viděl jako takového zemitého zeměměřiče a on spíš jako Kafku.

Podoba Vašeho K. s mladým Franzem Kafkou se opravdu nedá popřít. Je mezi nimi skutečně vazba?

Ano, já jsem udělal K. jako Kafku v letech, kterých se on nedožil – řekněme třicet pět nebo čtyřicet. Scénář byl psaný jako literární scénář, takže bylo dost možností adaptovat ho po svém, jak to cítím já. Vždycky, když jsem napsal deset nebo patnáct stran, poslal jsem to Davidovi, a většinou už jsme se pak shodli. Hodně postav jsem našel třeba na hřbitově u nás v Branné, což je takový sudetský hřbitov. A stejně jako se hledají lokace u filmu, tak i já jsem si je hledal v Jeseníkách, protože to tam trošku znám. Byly to převážně Branná, Javorník a javornický zámek, jen trošku předělaný. Pak jsem začal kreslit storyboard, naskenoval jsem ho do počítače a skoro už jsem na něm nic neměnil, takže to ve výsledku bylo celkem rychlé.

Jak dlouho Vám tedy práce na Kafkově Zámku trvala?

Takové té řemeslné, tvrdé práce na tom bylo asi sedm měsíců, od září do dubna. Ale už od léta 2012 jsem si četl, obeznamoval se se scénářem, hodně jsem skicoval a připravoval jsem si různé manuály, jak budou vypadat postavy. Díval jsem se na filmové adaptace a taky na to, jak se kreslilo v době, kdy to Kafka psal. Přece jen atmosféra jeho knih je specifická, tak abych se k tomu nějak přiblížil. Navíc jsem si vymyslel speciální techniku, a to je vystřihování do papíru. V komiksu je to nezvyklý způsob a špatně se s ním dělá detail, na což mě na začátku upozorňovali. Postupně jsem se tím tedy prolouskával a člověk nakonec zjistí, že je to skvělý příběh, sice ne jednoduchý, ale vlastně celkem vtipný.

A bavilo Vás to?

Já jsem byl z toho úplně nadšený. Samozřejmě, že ta práce je ubíjející, když už to trvá pár měsíců. Kdyby ten stres byl menší, bylo by to ještě lepší. Některé věci bych dneska už předělal, ale to je tak u všeho.

Máte nějaký limit, kolik hodin denně pracujete?

Nejradši to mám tak, že přijdu na devátou do ateliéru a v šest nebo v sedm skončím. Snažím se to dodržovat, ale samozřejmě se najdou další trable a čas začne houstnout. Takže na závěr už jsem pracoval třeba od devíti do devíti, u posledních třiceti stránek i do půlnoci. Ale mám takový limit, že nakreslím denně stránku, což se i kvalitativně dá zvládnout.

Jak jste si poradil s tím, že příběh má otevřený konec?

U nás to končí tak, že je K. totálně unavený, zhroucený a málem umírá. Něco říká, ale už nevíme co, je tam jen prázdná bublina. Vtipné je to v tom, že končí zase u toho samého chlapíka, u kterého začal. Je to takový věčný kruh. Ale co já jsem si z toho udělal jako závěr, je to, že chlapi touží po moci, snaží se prodrat na zámek a mít tam nějakou funkci a že ženy touží po mocných chlapech. A tak to podle mě zůstává dodneška.

Čím to je, že se Kafkův Zámek rozhodlo vydat právě britské nakladatelství? Němci nebo Češi by k němu přece jen měli o něco blíž.

Oni to v Německu rozhodně vydají, někdy v lednu, a budou z toho i velké výstavy. Celé to bude pravděpodobně spojené právě pod Davidem Mairowitzem a představí se tam nějaká francouzská výtvarnice, Robert Crumb a Zámek. Výstava pak bude cestovat po literárních domech v Německu a předpokládám, že se staví i tady v Praze. U nás to nejspíš vydá Labyrint a mělo by to vyjít v rámci Komiksfestu. Samozřejmě, všechno je o nápadu – Self Made Hero se na adaptace zaměřuje a napadlo je to. Německý trh se sice zdá být velký, ale když jsme se tam s Aloisem trochu adaptovali, zjistili jsme, že komiksovým bestsellerem je pro ně dva tisíce kusů jako u nás. Problém je, že to nikdo nezaplatí a zadarmo se do toho nikomu nechce.