„Že jsem gay, je jen okrajovým jevem“
Lesby a gayové v Křesťansko-demokratické unii (CDU)
Konzervativní a homosexuál: jde to dohromady? Pro členy Pracovní skupiny leseb a gayů v CDU (používající zkratku LSU) není tato kombinace v rozporu. Zatímco uvnitř strany se stále ještě prudce diskutuje o otevření manželství a přijetí adopčního práva pro homosexuální páry, lobby uvnitř strany, která právě o něco takového usiluje, se rozrůstá. Ne ve všech německých spolkových zemích je však LSU uznávanou pracovní skupinou. Berlín a Braniborsko představují výjimku.Martinu Ochovi je 21 let, je členem CDU – a je gay. „Je to součástí mé osobnosti jako mé jméno,“ říká student a budoucí učitel, který se k Pracovní skupině připojil v roce 2010. Od konce roku 2011 je Martin krajským předsedou LSU-východ. Tato skupina je se svými 150 členy největší z regionálních zastoupení spolkové LSU.
Martin už mnohokrát slyšel otázku, jak se může jako homosexuál ztotožňovat s konzervativními hodnotami CDU. „Jsem členem CDU, protože stojím za hodnotami a politickými rozhodnutími této strany. To, že jsem gay, je jen okrajový jev, na kterém bych mé členství ve straně nečinil závislým,“ vysvětluje tento student. „Také v SPD (Sociálně demokratické straně Německa) a ve Straně zelených existují výhrady vůči homosexuálům,“ tvrdí s důrazem. „Otázka homosexuality není specifickým problémem CDU/CSU (Unie Křesťansko-demokratické unie a Křesťansko-sociální unie. Pozn. redakce: srovnatelné s českou KDU-ČSL). Vždyť i červeno-zelená koalice před deseti lety využila příležitost k prosazení homosexuálního manželství stejně tak málo.“
To, že právě červeno-zelená koalice v roce 2001 uzákonila registrované partnerství osob stejného pohlaví – a to proti hlasům konzervativní Unie, na Martinově loajalitě vůči CDU nic nemění. Martin především kritizuje tehdejší vládu za něco jiného: „Registrované partnerství není ani jedno, ani druhé. Neznamená zrovnoprávnění homosexuálních partnerství s manželstvím muže a ženy. Dnešní opozice tedy ještě donedávna sama nedokázala prosadit v současnosti požadovaný zákon.“
„Homosexuální manželství neexistuje“
Důkaz, že jeho strana právě prochází proměnou, vidí Martin v iniciativě několika poslanců z frakce Unie v německém Spolkovém sněmu. Ti požadovali uprostřed parlamentních prázdnin zavést pro registrovaná partnerství stejné daňové výhody, kterých si užívá manželský svazek. „Za to LSU bojovala několik let. To si rozhodně můžeme připsat jako úspěch.“ Ústředním tématem LSU je kromě zavedení adopčního práva také otevření manželství homosexuálům. „Je až s podivem, kolik lidí v Německu hovoří o homosexuálním manželství (tzv. Homo-Ehe). Přitom manželství tohoto druhu v Německu ještě stále neexistuje, pouze registrované partnerství. Muž s mužem nebo žena s ženou mohou být v Německu pouze „partneři“, ne manželé.“
Jak překonané a zastaralé je nerovné zacházení s homosexuálními a heterosexuálními páry, zjistil také Spolkový ústavní soud. Na začátku srpna 2012 padl verdikt, který přesně odráží Martinův názor: rovněž vidí homosexuální manželství v souladu s křesťanským světonázorem Unie. „V každém případě jde o vzájemnou péči.“
Právo na adopci také pro homosexuální páry
To je také Martinův argument, když agituje za adopční právo pro gay a lesbické páry. Prosadit se to podle něj musí jak uvnitř strany, tak také ve společenském dialogu, ve kterém by mohly obě strany předložit své argumenty a výhrady. „V demokracii nejde o to uspokojit každého, nýbrž nalézt ta nejlepší řešení pro většinu populace. Tím se vyznačuje lidová strana,“ připomíná Martin své straně jistou povinnost. Jelikož to byla donedávna především CDU/CSU, která se stavěla váhavě až odmítavě k rovnoprávnosti homosexuálů.
Martin současně vehementně oponuje argumentům z vlastních stranických řad, jež jsou proti právu homosexuálů na adopci dětí: „Předně nejde o zásadní adopční právo. V LSU panuje jednota, že nikdo nemá právo na dítě, ale že při rozhodování, jaká rodina smí dítě adoptovat, jde výlučně o blaho dítěte. To může být v rodině, v níž jsou rodiče homosexuální, zaručeno stejně tak jako u heterosexuálních párů.“
LSU lobuje tedy nejen ve svých vlastních politických řadách, nýbrž také ve spolupráci s dalšími gay a lesbickými organizacemi. „Snažíme se samozřejmě ukázat velkou účast – například na jednotlivých přehlídkách jako Christopher Street Day v našem kraji.“ Pokud jde o toto téma, projevuje se u Martina přece jen špetka konzervatismu. Domnívá se, že gay a lesbická scéna nese určitou část viny na tom, že ve společnosti ještě existují výhrady vůči adopčnímu právu homosexuálních párů. „Možná by měla gay komunita na Christopher Street Day vystupovat méně provokativně, pokud chtějí ve společnosti získat široký souhlas se zmíněnou formou adopce. Být hlasitý a výstřední je sice krásné – avšak ne vždy užitečné.“