Aydin Akin požaduje právo volit v komunálních volbách pro všechny cizince v Německu

Aydina Akina zná většina Berlíňanů. 70letý muž téměř denně na kole objíždí půl Berlína, ze čtvrti Schöneberg na západě do čtvrti Neukölln na východě. Je přitom vybaven megafonem a ze všech stran protestními plakáty. „Hledej opravdovou demokracii,“ stojí na jedné z cedulí. Tato věta shrnuje Akinovo zklamání ze země, v níž 45 let žije: jako „berlínský Turek“, jak sám sebe označuje, jako otec od rodiny a daňový poplatník.

Kdo se v německém právním systému a jeho jazyce nevyzná, má co dělat, aby porozuměl byrokratickým obratům, které Akin se samozřejmostí používá, když hovoří o uzákoněném rozdílném zacházení s cizinci v Německu. „Německý stát dělá rozdíl mezi „upřednostňovanými“ a „neupřednostňovanými“ cizinci,“ říká Akin, který až do odchodu do důchodu pracoval jako daňový poradce.

Má na mysli rozdílná privilegia cizinců z EU a cizinců z takzvaných třetích zemí v Německu. Zatímco občané EU se smějí účastnit komunálních voleb a podle daňového práva mají stejné postavení jako Němci, Turci a jiní migranti z mimoevropských zemí toto zvláštní postavení nemají. „Přitom jsou tito lidé částečně již po tři generace v této zemi,“ dává Akin k úvaze.

Když před 45 lety, ihned po studiích, odešel do Německa, měl Akin před očima ideální představu právního státu, v němž se může každý občan domáhat svého práva na rovné zacházení. Tento pohled se mezitím relativizoval. Je to způsobeno i tím, že Akin není německým občanem. Tato skutečnost ho však neodrazuje od toho, aby pro sebe a pro ostatní nepožadoval minimální míru občanských práv.

Kolem 300 tisícům z půl milionu cizinců žijících trvale v Berlíně je stejně jako Akinovi odepřeno volební právo. „To je nedemokratické,“ říká na to Akin – a protestuje za všechny. Poprvé kvůli požadavku práva na účast v komunálních volbách nasedl na kolo za všechny tyto cizince po volbách do Spolkového sněmu v roce 2005. Od té doby urazil na kole přes 100 000 kilometrů – a vládě a stranám napsal tisícovky protestních dopisů.

„Ironií je, že většina stran požadavek rovného zacházení s cizinci v Německu již někdy ve svých volebních programech měla,“ říká Akin. „Věřil jsem, že dodrží slovo. Jenže volební slib se ukázal být lží. Jako demokrat jsem se s tím nemohl smířit.“

Zatím se na zákonné situaci v Německu nic nezměnilo. Ovšem cyklistická trasa, kterou Aydin Akin projíždí již téměř deset let, zanechává stopy. K Akinově projektu „Stejné právo všem“ se již připojilo na 40 dalších aktivistů, kteří také za své volební právo pravidelně šlapou do pedálů. Akin sám říká, že o zrovnoprávnění bude bojovat až do konce života. „Doufám ale, že se konce této nespravedlnosti ještě dožiju.“