Na přeshraniční řece Odře mezi Polskem a Německem budou vůbec poprvé jezdit výletní lodě pro turisty

Vánek představuje revoluci. Ve vnitrozemí je to na Odře od roku 1945 totiž vůbec poprvé, kdy bude výletní loď kotvit u polského i německého břehu. Po desetiletí fungovala tato řeka jako geopolitická linie studené války a byla tématem především pro politiky ve vzdálených hlavních městech. Třeba Spolková republika Německo ji až do roku 1990 jako hranici Polska vůbec neuznala. Na místě samém se o ni zajímala hlavně pohraniční stráž, která od ní držela veškerý život stranou.

Poté, co se hranice Schengenu posunuly dále na východ, může být Odra opět normální řekou pro lidi. Může se stát místem k nadechnutí, kde se dá plout lodí a užívat si proměny mezi perspektivami z jednoho i druhého břehu. Nebo bude opět místem letní dovolené tak jako před 2. světovou válkou, kdy výletníci z blízkého Berlína hojně přijížděli, aby dále pokračovali do Štětína. Nebo se stane to, co popsal starosta města Nowa Sól a iniciátor této revoluce na Odře Wadim Tyszkiewicz časopisu Polityka: Z „pramene neštěstí“ se stane „pramen štěstí“. To vše ale jen za předpokladu, že v jízdním řádu není chyba. Je totiž krátce před desátou hodinou a loď stále není na dohled.

Složitý terén

Na mole už mezitím přece jen přešlapuje několik cestujících a netrpělivě vyhlíží oběma směry. Za bzučení motoru se náhle ze zátoky słubického přístavu vynoří Vánek. Je slyšet cvakání fotoaparátů, kterými cestující a ostatní přihlížející dokumentují tento sváteční okamžik.

„Dobrý den!“ zdraví zájemce kapitán Vánku Leon Cynk a upevňuje přístupové schůdky. Cestující nastupují do modrobílé lodi. Ta má dvě paluby, kapacitu 90 míst a kajuty pro čtyřčlennou posádku, dva kapitány a dvě barmanky. Vánek nabízí hodinové okružní jízdy podle jízdního řádu a na objednávku charterové výlety za předpokladu, že nemění přístav jako dnes. Tříhodinová vyjížďka do města s pevností Kostřín, kde bude loď kotvit několik dní, vyjde na 6,50 eur nebo 25 zlotých. Ospalý Frankfurt nad Odrou už je za námi, míjíme velký modrý oblouk městského mostu, ze kterého několik kolemjdoucích sleduje tuto novou vodní atrakci. Následujících deset kilometrů až do Lebusu zůstává most jediným orientačním bodem.

Frankfurt a Słubice v dálce splývají v jedno normální město na řece. Napravo a nalevo se teď na březích rozpíná divoká příroda: les, hráze, říční luhy, volavky popelavé nebo racci. Tu a tam se objeví nějaký rybář, který chytá ryby u hrází, které tvoří vyčnívající z vody. Připomínají stožáry elektrického napětí na okresní silnici a mají náladový rozpínající se proud udržet v jeho nestálém písčitém řečišti. Odra totiž představuje v rámci vnitrozemské lodní dopravy složitý terén.

Jako narození paterčat

Kapitán Leon Cynk je námořníkem už čtyřicet let, jeho opálená tvář je toho důkazem. Když otevře svou plně popsanou knihu jízd, dojde vám, jak důležitým vodním tokem Odra v dobách Polské lidové republiky byla. Mezi Hornoslezkou uhelnou pánví a západní Evropou se přepravovaly tisíce tun uhlí a železa. S privatizací polského vodohospodářství v roce 1998 došlo téměř k zániku oderské vnitrozemní lodní dopravy. „Dříve stát plavební dráhu čistil, dneska už bahno nikdo neodklízí,“ říká Cynk.

Kvůli měnícímu se stavu vody Odra není téměř splavná. Poslední výletní lodi na německé straně se tento stav v roce 2009 stal osudným. Za to, že má Cynk na stará kolena opět práci, vděčí převratné skutečnosti, a sice že se podařilo lodě přizpůsobit řece a ne naopak. Vánek je jednou ze dvou výletních lodí pro turisty, které byly postaveny výlučně s ohledem na specifické podmínky Odry. Maximální ponor lodi činí 70 centimetrů a tak může vyplout i při nízkém stavu vody. Sesterská loď Laguna je v provozu v jižním úseku Odry až k městu Głogów, Vánek pak na severu až ke Kostřínu, kde Odra tvoří státní hranici. Celkem se jedná o úsek dlouhý 220 km.

To znamená, že byly spuštěny dvě nové lodě pro okružní plavby. To se ve střední Evropě stává asi tak často jako narození paterčat. Na stožárech vlají vlajky Evropské unie, která na stavbu lodí přispěla šesti milióny eury a také vlajka města Nowa Sól, jejíž starosta Wadim Tyszkiewicz měl před deseti lety vizi, že by na Odře mohly plout výletní lodě. V městečku, které spravuje, zřídil přístav ještě předtím, než byly lodě hotové. A na německé straně se mu podařilo získat dva partnery, kteří byli toho názoru, že by se lodě měly zaplatit ze soukromých prostředků a provozovat komerčně. Soukromý investor se nicméně doteď nenašel a tak lodě provozuje spolek, který tvoří šest polských obcí na Odře, vyjma Frankfurtu a Eisenhüttenstadtu.

Potlesk vestoje

Z pohledu kalkulujícího obchodníka by se Vánek na Odře tedy nezačal nikdy plavit. Ale první výletníci z Berlína o něm už vědí. Tihle dva chlapíci popíjející na baru kávu rádi podnikají výlety do polské krajiny v okolí německého hlavního města. Jen to vlakové spojení je špatné, říkají. Teď ale zrovna chválí polského kapitána a jeho loď za všechno, co se v jeho zemi za poslední roky udělalo.

Venku začíná být rušno. Vidíme zříceninu pevnosti v Kostříně a je nám jasné, že naše plavba se chýlí ke konci. Cestující se dívají směrem ke břehu a mnozí z nich zůstávají stát, jako by chtěli příjezd lodi oslavit potleskem vestoje. Na přídi vedle stožáru stojí Leon Cynk a se zkoumavým pohledem navádí druhého kapitána vysílačkou pod dva mosty, předtím než loď zapluje do řeky Varty. Ta zde ústí do Odry a dává tak celé krajině ještě přímořský ráz. Posledních pár stovek metrů pluje Vánek proti proudu do svého domovského přístavu. Všichni fotí.