Humanitární pomoc ve válce  Proč vojenská pomoc je také humanitární pomoc

Pokud chce někdo z ciziny podpořit lidi v Ukrajině, musí nevyhnutelně spolupracovat s ukrajinskou armádou. Naše přispěvatelka se účastnila transportů darované humanitární pomoci do různých regionů a vysvětluje, jak pomáhání v Ukrajině funguje.

„Jak můžeme pomoci?“ Když položíte tuhle otázku komukoli z Ukrajiny, odpoví většina, od prezidenta po seniorku na vesnici u Izjumu v Charkivské oblasti, jejíž tři synové padli ve válce od roku 2014 vedené proti ruské agresi: „Dodávejte nám zbraně – tanky, leteckou obranu, letouny! Zbytek zvládneme sami.“ Čím lépe se Ukrajina dokáže vojensky bránit, tím rychleji válku vyhraje, o to méně lidí v ní přijde o život. Proto je dodávání zbraní pro armádu nejlepší humanitární pomocí.

Osobnosti angažující se v občanské společnosti jen těžko mohou a chtějí dodávat vojenské letouny do Ukrajiny. Zvlášť když vůči armádě a vojenské technice v západoevropských zemích jako Německo panuje velká skepse, lidé raději bez morálních dizonancí chtějí pomoci takzvaným „malým lidem“ a „obyčejným lidem“: babičkám ve zchátralých sovětských panelácích nebo ještě lépe dětem, které se pak nevinně a vděčně usmívají do fotoaparátů mobilních telefonů a živí dobré svědomí. Rudé, rozpraskané a strhané tváře vojáků vyvolávají spíše pochybnosti než soucit.

Ale jak tedy pomoci − co je potřeba, co má smysl, co je udržitelné? To jsou otázky, které pravděpodobně trápí všechny pomáhající, protože nikdo nemůže pomoci všem potřebným. Zvláště ve válečné zóně. A Ukrajina je zemí ve válce. Rozdíl mezi tímto a jinými transporty humanitární pomoci po povodních nebo zemětřeseních spočívá v tom, že ti, kteří zde pomáhají, nepomáhají po katastrofě, ale během ní. Všechno, co uděláte, zorganizujete, nakoupíte a přivezete, může být v příštím okamžiku pryč. Jakákoli plánovaná akce může ztroskotat; ve válce neexistuje skutečná jistota. Pomáhající, jejich doprovod a ti, kteří pomoc přijmou, musí zvážit rizika. Jakákoli nouzová pomoc se spotřebním zbožím je účinná pouze krátkodobě − pokud se věci vyvíjejí dobře, jeden až dva týdny na rodinu.

Humanitární pomoc v počátečním chaosu

Květen 2022, Moščun, Kyjevská oblast. Před několika týdny ukrajinská vojska zpátky dobyla obsazená území před hlavním městem. Rozsáhlá ruská útočná válka trvá teprve tři měsíce a dobytí Kyjeva se podařilo zabránit. Obrazy zkázy, zranění a mrtvol jsou stále ještě nové a neznámé. Všichni mluví o zvěrstvech jako mučení a znásilňování v nedaleké Buče. Nikdo na nic jiného nemyslí. Do vesnice přijíždí německo-polsko-ukrajinský humanitární tým s dodávkou plnou potravin a léků. Rodina se právě vrátila z exilu na západní Ukrajině a nachází svůj dům vyhořelý. Sousedé začínají uklízet. Starší ženy, které přežily okupování ve stísněných sklepích, pláčou radostí nad balíčky s pomocí. Nejstarší z nich říkají německým dobrovolníkům, aby ilustrovaly hrůzu ruské okupace, kterou právě přežily: „Ta ruská okupace teď byla horší než nacistická okupace před 80 lety.“ Benzín je na jaře 2022 na příděl, ceny potravin v několika málo otevřených obchodech téměř denně stoupají. Mnoho zahraničních humanitárních iniciativ stále vykládá dary na západní Ukrajině. Sklady se tam plní. Ale na místě, kde zuří válka s boji, panuje velký nedostatek. Darovací kampaně nejsou nijak vzájemně propojené. Ti, kdo chtějí pomoci, dělají, co mohou: obnovují ostřelované domy, přinášejí například potraviny a léky. Potřeba pomoci a chaos, ale i motivace a důvěra jsou obrovské.

Červenec 2022. Boroďanka a vesnice v Kyjevské oblasti. Hrůzné vzpomínky na okupaci jsou stále přítomné, ale přišlo i léto s vůní malin a třešní. Oblast kolem Kyjeva je již několik měsíců není ostřelována. Žena ukazuje před svým rozbombardovaným panelákem v Boroďance, z jakého místa před několika měsíci ruská letadla a tanky ostřelovaly její dům a centrum města.

Manželé z vesnice vyprávějí, jak během okupace vjelo obrněné vozidlo přímo do jejich kuchyně. Jak opilí ruské okupační vojáky později jejich nadřízení zastřelili a upálili v sousedním domě. Nyní sousedé rozdávají humanitárním pracovníkům/ím podomácku vyrobené čelenky do vlasů. Děti na kolech jedou za dodávkou s humanitární pomocí. Ukazuje se, že: vládní potravinová pomoc sem do vesnic jezdí pravidelně, jednou za jeden až dva týdny se tu zásobují potřebné rodiny.
  Po téměř půl roce války se vytvořily sítě první pomoci, stát začal budovat infrastrukturu pomoci na obecní, okresní, oblastní a celostátní úrovni. Humanitární pomoc ze zahraničí se pomalu stává zbytečnou. Dobré zjištění: neboť jak sami ukrajinští dobrovolníci upozorňují, žádná pomoc by neměla vést k tomu, aby ti, kdo jsou za ni skutečně zodpovědní, upadli do pasivity. Ve výjimečných situacích může krátkodobá humanitární pomoc pomoci překlenout přechodné období, než zareagují místní orgány. To se jistě stalo – navzdory všem případům korupce. Centra pro vnitřně vysídlené osoby v Kyjevě, Oděse a dalších destinacích jsou zásobována také díky ukrajinským a mezinárodním nevládním organizacím a darům místních obyvatel. Opět se projevily silné stránky ukrajinské občanské společnosti, která je již léta živá: flexibilita, obětavost, síťování a improvizační talent.

Role armády při dodávání humanitární pomoci v blízkosti frontové linie

Kde je ale humanitární pomoc potřeba? V létě 2022 mohla být část ruských okupačních sil vyhnána z Charkivské oblasti. Zároveň s tím ukrajinské ozbrojené jednotky osvobodily první vesnice na jihu Ukrajiny, než na podzim následovaly hlavní osvobozovací údery na východě a jihu. Právě ve vesnicích, jejichž infrastruktura jako bankovní systém, zdravotnictví, telefonní signál a dodávky potravin byla narušena ruskou okupací, kde boje zničily nespočet budov, bylo nyní zapotřebí podpory. Jak ale pomáhat v aktivní válečné zóně, kam stále ještě zasahuje ruské dělostřelectvo a ukrajinské jednotky palbu opětují?

A co vlastně ukrajinští vojáci různých ozbrojených sil ve válečné zóně dělají? V první řadě je samozřejmě jejich úkolem bránit nebo osvobozovat ukrajinské území. Tedy bojovat. Ve skutečnosti však dělají mnohem více: jsou na místě, když se okupační síly derou zpět. Evakuují civilisty/ky ze sporných oblastí i zraněné vojáky/ně. Mohou poskytovat první pomoc a převážet raněné do míst s lékařskou péčí. Zajímají zajatce, když se objeví nepřátelští vojáci, a střeží obyvatelstvo s cílem pátrat po špionech a dezertérech. Jejich základny jsou často jedinými místy, kde generátory poskytují energii, zatímco dodávky elektrické energie a plynu v oblasti nefungují. Vědí, kdo se kde nachází a kdo kde co potřebuje.

Mohou být těmi, kdo přivezou první transporty humanitární pomoci tam, kde jsou potřeba základní potraviny a běžné léky, oblečení a přikrývky. Z tohoto důvodu − a také aby se zabránilo zneužití humanitární pomoci − nyní všechny dobrovolnické týmy v různých regionech země spolupracují s vojenskými jednotkami na plánování společných sbírek. Je to potřeba zejména v oblastech v blízkosti fronty, protože do oblasti v blízkosti takzvané „linie dotyku“ či „frontové linie“ − skutečné fronty − nemají civilisté bez vojenského povolení a doprovodu přístup. Tak je tomu například na východě Charkivské oblasti a v Ukrajinou kontrolované části Doněcké oblasti. Čím blíže je frontová linie, tím naléhavěji potřebujete vojáky, co znají hesla umožňující projet přes kontrolní stanoviště.
  Armáda může odhadnout a zjistit aktuální bezpečnostní situaci v den přepravy pomoci. Vzhledem k téměř vždy vysokému riziku ostřelování ve vážných případech může týmu dobrovolníků/nic dodat ochranné vesty a přilby. Vojáci mohou poskytnout rady, jak reagovat na ostřelování: Pokud uslyšíte projektil – hoďte ho dolů, zakryjte si uši, otevřete ústa a doufejte. Pak rychle vyhledejte úkryt podél země, pokud je to možné.

V městech na přímé frontě jako například Cherson na jihu Ukrajiny mohou v jednotlivých případech zpovolat obrněná vozidla, která dopraví dary na kratší vzdálenosti do vzdálenějších čtvrtí, jež jsou pravidelně ostřelovány ruskými odstřelovači.

Bezpečí a formality

Jednoduše řečeno, spolupráce s armádou je nejen téměř nevyhnutelná, ale také nezbytná v zájmu vlastní bezpečnosti. Zachování lidských životů je základním zájmem ukrajinské strany, a to jak na politické, tak na vojenské úrovni – to člověk na místě rychle pochopí. Protože bez ohledu na to, jak velká bude vojenská podpora Západu ze strany NATO, bude na tom Ukrajina v jednom ohledu vždy hůř než agresor: před ruskou invazí měla jen třetinu obyvatel ve srovnání se svým brutálním sousedem a vzhledem k velkým přesunům uprchlíků do zahraničí a úmrtím při raketové palbě a na frontě jich bude pravděpodobně ještě podstatně méně. V současné době žije na Ukrajině jen asi 33 milionů lidí z původních 44 milionů.
 
Ukrajina však potřebuje lidi a jejich pracovní sílu, aby mohla zemi udržet vojensky, hospodářsky, kulturně a sociálně. I proto je pro ně každá smrt tragédií s trvalým dopadem. Náhodná procházka centrem Chersonu, který je sice od listopadu 2022 osvobozen, ale na protějším břehu Dněpru ho denně nesčetněkrát ostřeluje ruské dělostřelectvo, může rychle vyvolat pokárání odpovědných vojenských představitelů. Bezpečnost musí být na prvním místě. Bouchání dopadajících dělostřeleckých granátů může varovat příliš pozdě. Naposledy ruské jednotky prokázaly svou bezohlednost, když v červnu ostřelovaly evakuační čluny v zaplaveném Chersonu a okolí.
  Dalším formálním důvodem pro spolupráci s armádou je také to, že pro bezcelní import humanitární pomoci v dodávkách nebo vlakem potřebujete oficiální průvodní listy, které předložíte ukrajinské celní správě. Předpisy pro tento účel se čas od času mění, a to i kvůli protikorupčním opatřením, ale vždy se vyplatí, pokud takovou průvodku máte od konkrétní jednotky Spojených ozbrojených sil nebo městské či oblastní správy. Ty jsou podle válečných předpisů země za současného válečného stavu zároveň městskou nebo krajskou vojenskou správou.

Armáda přebírá ve válce mnoho na první pohled civilních úkolů. Často je také velmi osobně těší zájem a podpora dobrovolníků, zejména ze zahraničí, o jejich životu nebezpečnou práci na frontě. Často z toho čerpají motivaci a sílu. A vojáci – kromě zbraní – mají také civilní potřeby, které ne vždy uspokojí základní vybavení poskytované státem. Auta, drony, technické vybavení, ale také spreje proti komárům a hmyzu, spací pytle nebo hořlavé pasty. To vše je spotřební zboží. Při každém nepřátelském útoku na jejich pozice se takové věci ztrácejí. V mnoha jednotkách vojáci/kyně sami každý měsíc vybírají peníze na pokrytí těchto dodatečných potřeb. Tyto peníze však pak nejsou k dispozici jejich rodinám a příbuzným – právě zde může vojenská pomoc nepřímo prospět civilnímu obyvatelstvu. Květen 2023, Ivančukivka na jihu Charkivské oblasti. Starosta ukazuje z kopce na řeku Severský Doněc – tudy vedla více než půl roku loni v létě hranice mezi těmi pod ruskou okupací a jejich sousedy pod ukrajinskou kontrolou. Bylo obtížné uniknout ruskému pronásledování, zejména pokud příbuzní sloužili v ukrajinské armádě. Ženám a dětem hrozila deportace. Někteří obyvatelé skutečně zmizeli.
  Od podzimního osvobození se starosti a utrpení lidí změnily. Bolest z osobní ztráty přehlušuje mnohé každodenní potíže. Starší muž mi děkuje za svou porci jídla. Zdvořile, ale bez jakékoli radosti. Se svěšenými rameny a kulhavou chůzí říká: „Co víc mohu udělat, naši chlapci musí konečně zvítězit.“ Jeho bývalá žena a dcera byly v panelovém bytě v nedalekém Izjumu, když ruské rakety proměnily celou čtvrť v trosky. Žena byla nalezena mrtvá. Dcera je stále považována za nezvěstnou. Jeho syn byl nedávno zabit na frontě v Bachmutu a stále leží v márnici v Dněpru. Tento muž teprve čeká, až bude moci pohřbít celou svou rodinu.

Zažít válku

Když je člověk na místě na Ukrajině – mezi dělostřelectvem a minami, zraněnými a mrtvými –, nevyhnutelně začne tleskat protiletadlovým systémům, když zasáhnou co nejvíce ruských dronů a raket na obloze. Jako prakticky každou noc tohoto léta – v Kyjevě a Oděse, od Charkivu po Lvov. Může to být tak hlasité a děsivé, že i ti nejpacifističtější zbraňoví skeptici najednou děkují vojenské technice – v případě Patriotu a Iris-T také z Německa – za velmi reálnou, velmi hmatatelnou vojenskou obranu.

A tak se kruh rychle uzavírá: zde ve válce je vojenská pomoc vždy také humanitární pomocí.

srpen 2023