„Volby“ v Bělorusku  Běloruská cesta: od vnitřní diktatury k evropské integraci

Vital Rymašeuski, běloruský politik a veřejný činitel, bývalý politický vězeň, v rozhovoru hovoří o spěchu Alexandra Lukašenka s prezidentskými volbami v Bělorusku, problémech běloruského uprchlictva v EU a o své vizi budoucnosti Běloruska po skončení autoritářského režimu.

Prezidentské volby v Bělorusku byly vyhlášeny na 26. ledna 2025, přestože legislativa umožňovala jejich konání později, ale Lukašenko spěchá. Proč?

Hlavním výrazem, kterým lze popsat Lukašenkovo chování, je strach. Všechny jeho kroky jsou diktovány strachem. Termín voleb je názornou ilustrací tohoto strachu. Volby jsou naplánovány na leden, což je pro lidi velmi nepohodlné. Je těžké si představit volební kampaň o Vánocích a na Silvestra, kdy jsou svátky (rozhovor proběhl v prosinci 2024 – pozn. red.). Lukašenko rád mluví o rodinných hodnotách, ale teď se lidé na to všechno musí vykašlat, na tradici trávení Vánoc s rodinou, protože v tomto období bude vrchol kampaně a agitace. Navíc bývá v Bělorusku v této době obvykle chladno.

Druhým významným důvodem je inaugurace Donalda Trumpa, která se uskuteční 20. ledna 2025. Lukašenko spěchá, aby ukázal, že má situaci v Bělorusku pod kontrolou, a aby se s ním co nejdříve jednalo. Stejně jako celý svět sleduje vývoj možných jednání mezi Ukrajinou, Ruskem a Evropou. Lukašenko se zoufale snaží nějakým způsobem dostat k těmto jednáním. Proto se volby uskuteční v lednu, i když by se podle legislativy mohly konat na jaře nebo na začátku léta.

Co to znamená pro běloruskou opozici, která je momentálně v exilu?

Možnosti pro svobodnou politickou aktivitu v Bělorusku jsou nulové. Demokratické síly můžou jednat pouze koordinovaně. To se nám podařilo – vytvořili jsme společné poselství pro Bělorusy: přijít k volebním urnám a hlasovat proti všem. Zatím je to v Bělorusku bezpečný způsob, jak vyjádřit politický postoj. Lidé se mohou zúčastnit a hlasovat proti provládním kandidátům. Zvláště s ohledem na to, že od roku 2020 uplynuly čtyři roky a vyrostla generace, která bude volit poprvé. Zároveň však nedoporučujeme těm, kteří byli dříve perzekuováni, aby ve volebních místnostech projevovali nějaký aktivismus, a to ani těm, kteří byli zadrženi třeba jen na jeden den. Je to příliš velké riziko, protože za jakoukoli politickou aktivitu hrozí represe.
 

Jaké existují vize dalšího postupu opozice po volbách, ve kterých bude podle očekávání Lukašenko prohlášen za vítěze?

Strategie demokratických sil se tady rozcházejí. Část podporuje zpřísnění sankcí, tedy synchronizaci sankcí proti Rusku a Bělorusku, včetně opatření proti běloruským a ruským občanům. Jiná část usiluje o přehodnocení strategie, možná dokonce o zahájení komunikovat s Lukašenkovým režimem za účelem jednání a propuštění zadržovaných. V současné době je v Bělorusku více než 1500 politických vězňů. Nejméně sedm politických vězňů ve vězení zemřelo. Dokonce i s teroristy se vedou jednání o propuštění rukojmích a záchraně životů. Proto se názory na další kroky demokratické opozice různí.

Kromě 1500 politických vězňů je mnoho Bělorusů a Bělorusek, kteří emigrovali do zemí EU. O jaký počet lidí se jedná?

Přesné statistiky neexistují. Odhadujeme počet běloruských občanů, kteří byli nuceni se přestěhovat, na 500 tisíc až jeden milion. K tomuto číslu je třeba připočítat lidi, kteří v zemích EU trvale žijí a pracují. Mimochodem, v Bělorusku nyní roste počet lidí, kteří odjíždějí za prací do Ruska, i když v posledních letech tento počet neustále klesal.

Obecně platí, že jakékoli přesné číslo v rozmezí 500 tisíc až jednoho milionu je pro Bělorusko děsivé (populace Běloruska je v tomto roce odhadována přibližně na 9,2 milionu lidí, a to včetně uprchlíků – pozn. red.). Běloruské úřady problém přímo nepřipouštějí, ale na úrovni předsedy vlády zaznívá, že ekonomika trpí odlivem pracovní síly. Každý rok se počet pracovní síly v regionech Běloruska snižuje o 10–15 %. Část lidí odjíždí do Minsku, ale i tam je podle statistik nedostatek pracovníků – chybí 60 až 100 tisíc zaměstnanců. To je velký problém, protože minimálně 500 tisíc běloruských občanů opustilo zemi.

Jaké jsou typické problémy těchto lidí?

Prvním problémem je tlak ze strany Lukašenkova režimu. Neustále pronásleduje ty, kteří se účastnili protestů, a lidé tak opouštějí zemi, aby unikli politickým represím. Například běloruské ambasády v EU v podstatě přestaly fungovat, ačkoli jedním z jejich poslání je podpora občanů v zahraničí. Bělorusové si nemůžou obnovit pasy, uzavřít sňatek ani vyřídit dokumenty potřebné pro studium. Běloruské úřady kladou běloruským občanům v EU mnoho překážek.

Mimochodem, pro mnoho Bělorusů je kvůli politickému pronásledování legální opuštění země nebezpečné, a proto se z Běloruska vystěhovávají nelegálně. Tato praxe stále existuje. Například lidé, kteří si odpykali trest odnětí svobody, mají omezení na vycestování. Mohou být zatčeni přímo na hranicích.

Druhým problémem je diskriminace na základě občanství v EU. Bělorusové jsou dnes jednou z nejvíce diskriminovaných skupin v Evropské unii. Nejtvrdší postoj zaujímá Litva. Ano, Litva sice přijala úřad Svjatlany Cichanouské, financuje jeho činnost a činnost demokratických struktur obecně, chová se ale velmi tvrdě k obyčejným běloruským uprchlíkům: odmítá je legalizovat, vrací je do Běloruska, označuje je za hrozbu pro národní bezpečnost. Pokud je osoba prohlášena za hrozbu pro bezpečnost Litvy, je jí automaticky zakázán vstup do ostatních zemí EU.

Existují konkrétní případy?

Například příběh Vasila Veramejčyka, který bojoval na straně Ukrajiny proti Rusku v rámci pluku Kastuse Kalinouského (běloruská jednotka v Ozbrojených silách Ukrajiny – pozn. red.) a byl za svou službu vyznamenán. V Litvě však narazil na problémy kvůli tomu, že v minulosti smluvně sloužil v běloruské armádě. Po návratu z Ukrajiny, kde působil jako dobrovolník, byl zařazen na seznam osob představujících hrozbu pro národní bezpečnost Litvy, i přesto, že v Litvě má rodinu. Následně odjel do Gruzie, odkud se už nemohl vrátit do Evropské unie. Vasil je IT specialista a více než rok žil ve Vietnamu. Vietnamské úřady ho nedávno zatkly a během jednoho dne deportovaly zpět do Běloruska. Tam ho nyní čeká trest odnětí svobody až na 15 let nebo dokonce poprava zastřelením. Kromě toho mu byl zakázán i vstup na Ukrajinu Službou bezpečnosti Ukrajiny, přičemž důvod tohoto rozhodnutí zůstává nejasný. Na tomto příkladu si můžeme představit, jak se cítí obyčejní Bělorusové, kterým evropští politici po roce 2020 řekli: Podporujeme vás a podporujeme demokracii v Bělorusku a boj za demokracii. Dnes se však Bělorusové cítí jako lidé druhé kategorie, kteří mají problémy s legalizací svého pobytu, otevíráním bankovních účtů atd.

Existují sankce, které zasahují běžné Bělorusy nebo dokonce odpůrce Lukašenkova režimu?

Problémem je, že stále existují nezodpovědní běloruští politici v exilu, kteří tlačí narativ synchronizace sankcí proti Rusku a Bělorusku. To vede k synchronizaci sankcí proti ruským a běloruským občanům. Lidé jsou postihováni, zatímco například tranzit zboží mezi Ruskem, Čínou a EU přes Bělorusko probíhá velmi živě. Tento tranzit není omezován, i když Lukašenkův a Putinův režim z něj mají velký prospěch. Zároveň je zakázána železniční doprava do EU pro běloruské občany (kvůli bezpečnostním rizikům EU zakázala osobní dopravu s Běloruskem. Existuje však nákladní a autobusová doprava – pozn. red.). Nemyslím, že Lukašenko od počátku své vlády v Bělorusku používá osobní vlaky.

Další příklad: běloruští studenti v České republice se potýkají s problémem, že po úspěšném složení přijímacích zkoušek a přijetí na vysoké školy nemohou získat víza. Jednoduše jim byla hromadně zamítnuta. Takto je Bělorusko připoutáno k Rusku, protože pokud Bělorusové nebudou komunikovat se zeměmi EU, a to mluvím o obyčejných Bělorusech, protože individuální sankce proti představitelům režimu jsou nezbytné, tak studenti půjdou na ruské vysoké školy.

Po změně vlády v Polsku se tam situace Bělorusů taky zhoršuje. Existují případy, kdy vydání pracovního povolení trvá déle než rok. To vše ale není tak hrozné jako rány, které zasahují víru běloruských občanů v demokracii v Bělorusku, a to hlavně těch Bělorusů, kteří podporují Ukrajinu a Evropskou unii. Tito lidé potřebují podporu, a když se místo toho setkávají s cynickým přístupem ze strany svých spojenců, podkopává to jejich důvěru.

Pociťují Bělorusové a Bělorusky dopady úspěchů krajně pravicových politických sil ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 a nárůst souvisejících nálad?

Pravděpodobně se tak děje v celé EU, ale například v Litvě čteme hanlivé výroky na adresu Bělorusů, jejich přirovnávání k Rusům a vidíme i diskriminaci na základě jazyka. Podle mého názoru je to způsobeno tím, že politici cítí, že v litevské společnosti roste xenofobie. A xenofobie je namířena proti jakékoliv odlišnosti. Proto vyzývám jak běloruské organizace, tak i ukrajinské organizace a orgány, aby těmto tendencím věnovaly pozornost. Sociologické průzkumy nyní ukazují zhoršení postojů vůči Ukrajincům. Jde tedy o společný problém Ukrajinců a Bělorusů a musíme přemýšlet o tom, jak ho řešit. Měly by se konat informační akce, akce mezikulturního dialogu, které by ukázaly skutečný život uprchlíků, skutečný život v Bělorusku a na Ukrajině. Protože nárůst xenofobních nálad v EU bude mít pro Bělorusko a Ukrajinu strašné důsledky, sníží se podpora veřejnosti v EU a evropských politiků.

Jaké instituce vytvořila běloruská opozice od roku 2020 k ochraně zájmů občanů a občanek Běloruska v zemích EU a k pokračování politické činnosti?

Bělorusové mají tři orgány, které si nárokují zastupování všech Bělorusů. Jsou to Svjatlana Cichanouská jako zvolená prezidentka v roce 2020 a její kancelář, tj. prezidentský aparát (výsledky voleb v Bělorusku v roce 2020 jsou považovány za zfalšované — pozn. red.). Za druhé existuje Spojený přechodný kabinet, který má své ministry odpovědné za určité oblasti. Třetím orgánem je tzv. Koordinační rada, která byla zřízena v roce 2020 a sdružuje nejpovolanější osoby, které jménem protestujících jednají s úřady o pokojném předání moci a deeskalaci. Z těchto struktur byla potvrzena legitimita Koordinační rady, jejíž poslední členy zvolili Bělorusové prostřednictvím elektronického hlasování v květnu 2024. Koordinační rada dnes zahrnuje přibližně 80 členů z různých politických struktur a organizací občanské společnosti. Tyto struktury by měly být těmi hlavními, které lobbují za zájmy běloruské společnosti a Bělorusů.

Kromě toho existují i občanské organizace, které se věnují podpoře běloruských uprchlíků. Jsou zde centra, která spolupracují s vládami Polska, Litvy, Ukrajiny a dalších zemí. Někdy jde o společenskou podporu, jindy i o materiální pomoc. Podporu od občanských organizací bych hodnotil jako podstatně významnější než podporu od politických struktur.

Jednou Lukašenkův režim padne. Existuje nějaká ucelená představa mezi běloruskou veřejností o tom, jaké by mělo být Bělorusko po diktátorovi?

Zaprvé, tento rok většina demokratických sil Běloruska přijala platformu o evropské volbě. To je i moje pozice a pozice naší organizace. Evropská budoucnost Běloruska znamená integraci do Evropské unie.
Po ruské invazi do Ukrajinu je všem jasné, že bezpečnost v globálním smyslu nemůže být zajištěna bez členství v NATO. Nicméně tento druhý bod o členství v NATO je problematický i pro Ukrajinu, takže mluvit o tom v případě Běloruska je zatím předčasné a dokonce zbytečné.

Evropská volba, jak členství v EU, tak integrace podle příkladu Norska, které není členem EU, ale je silně integrováno do struktur EU, to je to, co běloruské demokratické síly navrhují. Bělorusko by mělo být evropskou, demokratickou zemí, která bude mít dobré vztahy se všemi zeměmi, zejména s Ukrajinou, Litvou a Polskem, protože to jsou naši sousedé.

Myšlenka společné Evropy je naší budoucností. Tato myšlenka už získala srdce milionů Bělorusů po revoluci v roce 2020. Ano, Lukašenkův režim potlačil revoluci v roce 2020, ale to je jen bod na cestě. Běloruský národ jde dál, 500 tisíc až milion lidí běloruské diaspory je součást běloruského národa. Proto žádáme o porozumění a podporu všech Evropanů, ať už žijeme kdekoli.

Koneckonců bychom všichni měli bojovat proti režimům Lukašenka a Putina. Nesmí se vytvářet „železná opona“ mezi Bělorusy a Evropany, protože tím bychom pouze podpořili autoritářské režimy. Absence „železné opony“ mezi Evropou a Běloruskem je to, čím mohou všichni Evropané nyní pomoci v boji Bělorusů za svobodu a demokracii ve východní Evropě.
 

leden 2025