„Jé, promiň, mám asi špatný signál, chchr chchr, vůbec tě neslyším...“ Kdo z nás tuto lež ještě nikdy nepoužil, aby se zbavil nevhodného telefonátu? V mnoha venkovských oblastech Německa je ovšem tato věta míněna vážně. Místa bez pokrytí signálem a k vzteku pomalý internet jsou na mnoha místech každodenní realitou.
Němečtí politici už léta diskutují o tom, že je potřeba vybudovat digitální infrastrukturu, inovativní nápady však doposud nezazněly. Naposledy ministr dopravy Andreas Scheuer navrhl aplikaci, pomocí které by občané na cestách úřadům oznamovali místa, kde není signál. Za tento návrh zklidil vlnu posměchu. Dnes už existuje mapa vysílačů a pokrytí mobilní sítě. Ty by si musel někdo prostě prohlédnout a „bílá místa“ pokrýt, zní kritické hlasy. Ovšem, podobné experimenty v minulosti ukázaly, že občané pomocí aplikace hlásili i místa bez signálu, která by podle mapy měla být pokrytá.„Všechny peníze šly do licencí“
Že místa bez pokrytí signálem brzy zmizí z mapy Německa, patří k již klasickým slibům politiků posledních let. Už Scheuerův předchůdce Alexander Dobrindt roku 2015 oznámil, že do roku 2018 se vše vyřeší. Při dražbě frekvencí mobilních sítí se tehdy stanovilo, že vítěz bude zároveň zodpovědný i za pokrytí míst bez signálu. Dobrindt zavedl „digitální balíček“ včetně dotačního programu. Od té doby se toho ovšem moc neudálo. Signál na venkově ještě pořád není žádná samozřejmost.Počátek problému sahá hluboko do minulosti a dražba frekvencí mobilních sítí hraje podstatnou roli. V roce 2000 se při první velké dražbě UMTS frekvencí investovalo v přepočtu 50 miliard. Internet tehdy slavil velký boom. Každý si z tohoto koláče chtěl uříznout svůj díl. Etablované firmy ceny vyšroubovaly nahoru, aby odstrašily ty, co do byznysu chtěli vstoupit – a to stejné nakonec udělaly i se zákazníky. Plán ale nevyšel. Co následovalo, popisuje Burkhard Ringlein, předseda AG Netzpolitik působící v rámci Friedrich Naumann Stiftung: „Všechny peníze šly do licencí; na samotné budování infrastruktury už toho moc nezbylo.“
Dodává: „Stejný problém máme dnes s dražbou LTE-frekvencí,“ kritizuje Ringlein. „Draží se příliš draze a neprůhledně. Například ve Finsku to funguje úplně jinak. Aukce tam probíhá mnohem výhodněji a frekvence podniku patří teprve v okamžiku, kdy je skutečně jisté, že během tří let 99 procent plochy, pro niž získaly licenci, skutečně pokryly.“
Izolace nejen geografická, ale i digitální
S mobilními sítěmi souvisí další infrastrukturní problém: při výstavbě širokopásmové sítě, nutné pro rychlý internet, Německo rovněž zaostává – a to i v mezinárodním srovnání. Celkově vzato má většina německých domácností spojení mezi 16 a 30 Mbit. Slib, který spolková vláda formulovala teprve před čtyřmi lety – že do konce roku 2018 bude ve všech domácnostech internet 50 Mbit za vteřinu –, nová ministryně pro digitalizaci Dorothee Bär krátce po svém nástupu do funkce v tomto roce zrušila.Podobné sliby zazněly už v roce 2010. Nikdy ovšem nebyly naplněny. Seznam zklamání v tomto rezortu je dlouhý a jeho dopad právě na lidi na venkově poměrně frustrující. Na venkově a především v bývalém východním Německu má 50 Mbitový internet méně než polovina domácností. Hrubé rozdělení podle regionů si lze do detailu prohlédnout v širokopásmém atlasu. Ten ukazuje například to, že ve velké části Meklenburska-Předního Pomořanska každá čtvrtá domácnost nemá spojení lepší než 6 Mbit/s.
Co je pro obyvatele frustrující, je pro místní firmy dokonce nebezpečné. Všechny firmy tu sice mají internet. Téměř tři z deseti ovšem pracují s rychlostí dat menší, než je 10 megabitů za sekundu. To má dopad na jejich činnost a konkurenceschopnost. Digitalizace se všude omílá dokola, právě prodej zboží se čím dál více přesouvá na internet. Ale jak chcete provozovat online shop nebo třeba jen instagramový účet, když nahrát obrázky nebo aktualizovat webovou stránku trvá vícero hodin.
Míst bez signálu se v mezičase ujaly spolkové země samotné v rámci vlastní iniciativy. V Bavorsku se zvažuje, že se zřídí vysílače k pronajmutí, protože jejich výstavba se pro jednotlivce často nevyplatí. Sasko nedávno získalo povolení k převzetí podílu obcí na výstavbě širokopásmové infrastruktury, čímž se celá situace zbavuje byrokratického balastu a výstavba se urychluje. Také Severní Porýní-Vestfálsko vyjednává s mobilními operátory a hledají společně řešení. Nadějí je mimo jiné pátá generace mobilních sítí. 5G je co se objemu dat až 10 Gbit/s považován za budoucnost mobilních sítí. Od května 2018 v Berlíně stojí první antény 5G v Evropě, „testovací pole“ se má rozšiřovat. Ty mají být všude – a to skutečně plošně, z čehož mají profitovat nejen města, ovšem, než se tak stane, může to pár let trvat.
Žvanění o skleněných vláknech místo skutečné politické vůle
Co se internetového spojení týká, zcela jasně panuje nedostatek optických sítí. Ty dokáží přenést nepředstavitelně velká množství dat zároveň a rychle, a proto se ve světě, kde každý chce používat online stream a ukládat data v cloudech, stal nutností. Výstavba optické sítě dat byla pro Německo debatována už v 80. letech v rámci 30letého plánu. Skončila ovšem v šuplíku, protože přednost se dala výstavba infrastruktury pro kabelové televize. To, co se nedodělalo, dnes pořád čeká na dořešení.Na výstavbu širokopásmového připojení existují dva dotační programy, ale peníze se rozdělují „příliš pozdě, příliš nedostatečně a příliš byrokraticky“, jak kritizuje Torsten Gerpott, profesor pro telekomunikační hospodářství, naposledy v televizních zprávách Tagesschau. Co se technické stránky věci týká, optické sítě nekončí v bytech, ale ve skříňkách rozdělovačů na ulici nebo ve sklepě. Z těch totiž vedou staré měděné kabely a ty daný proud dat nezvládnou. Vzít na sebe stavební úpravy spojené s výměnou měděných kabelů za optickou síť se nájemník a majitelům domů nechce, firmy se obávají finančních nákladů. Protože všichni nemají stejného poskytovatele připojení k internetu, musely by se navíc signály na všech kabelech přizpůsobit. Na tom zase nehodlají spolupracovat poskytovatelé připojení.
Další důležitou okolností je, že pro vládu optická síť evidentně není prioritou. V Německu se spíše sází na vectoring. „Tato technologie je něco jako technické voodoo, s jejíž pomocí zombie v podobě měděného vedení lze ještě chvilku držet při životě,“ píše bloger Sascha Lobo. Dle Evropského účetního dvora je právě vectoring zodpovědný za to, že se Německo v oblasti rychlého internetu nevyvíjí. Vláda vectoring nadále hájí a stejně tak činí telekomunikační společnost Deutsche Telekom – není divu, uvážíme-li, že stát vlastní téměř třetinu společnosti. Politická vůle měnit budoucnost se často ztrácí někde mezi strýčkováním a lobbingem.
Je to nekonečný příběh
Zbývá ještě hodně práce. Němečtí občané a obce by se už neměli spoléhat na politické sliby vlády. Po deseti letech selhávání, co se výstavby širokopásmového připojení a sítí mobilních operátorů týká, nelze odpor spolkových vlád k tomuto tématu popřít. Sascha Lobo to formuluje ještě o něco tvrději: „Ještě nikdy nebyla nastolena strategie ohledně širokopásmového připojení, pokaždé pouze náznaky, s přihlédnutím k třetinově státnímu Telekomu, bez vážnějšího zájmu o budoucnost. To je politika ohledně digitalizace, které by všichni zúčastnění přesně v tomto momentu měli pověsit na hřebík. Všechny ty sliby nebyly nikdy míněny vážně, byly výhradně – skutečně výhradně – situačně kosmetické.“júl 2018