Anna mluví jedenácti jazyky  Klíčem k učení jazyků jsou zájem a potěšení

S Annou (41) jsme se poprvé setkali na konferenci Polygloth Gathering 2024 probíhající na pražské VŠE. Pochází z Ruska, mluví jedenácti jazyky, a na podobných akcích je nejen častou účastnicí, ale také přednášející. Ve svém jazykovém centru kombinuje koučink a psychologické metody. Co si myslí o jazykových aplikacích a jak jí jde vlastní učení se češtiny?

Jak probíhalo Vaše polyglotské setkání?

Byl to nádherný zážitek, úžasné workshopy. Mnoho lidí znám z dřívějška a máme velmi příjemné kontakty. Přesahují rámec polyglotských komunit – máme společné projekty a někteří studují na naší akademii jazykového koučinku. Z toho důvodu, to bylo velmi milé, velmi srdečné, ale i prezentace byly úžasné. Vždycky chodím na ty od lidí, které znám – Elisa Polese a Richard Simcott jsou celosvětově známí polygloti, kteří umí úžasné množství jazyků. Elisa jich ovládá 26 a Richard více než 50. Je to nevšední zážitek být s nimi na jejich prezentacích i po nich. A bylo tam mnoho dalších působivých nápadů, inovací, prezentací.

Jak tato setkání obvykle vypadají a co je jejich cílem? Představuju si, že si s lidmi prostě povídáte a přecházíte z jazyka do jazyka.

To děláme taky, ale není to jediná věc. Myslím, že různí lidé to berou trochu jinak, záleží na zájmech.
Pro mě je hlavním cílem prozkoumat inovativní nápady, řešení a získat nějakou novou inspiraci, co můžeme udělat pro efektivnější a zdravější osvojování jazyka. A k tomu máme spoustu prezentací, workshopů a někdy také oddělené místnosti s technickými nebo technologickými pomůckami. Také paralelně existují místnosti, kde máme stoly pro určité jazyky, kde můžeme mluvit s rodilými mluvčími. Někteří lidé navštěvují hlavně tyto stoly a méně chodí na prezentace.

Pak tam máme také bohatý kulturní program, kulinářský festival, velmi často tanec, karaoke, kvízy, všechno vícejazyčné. Takže je to spousta zábavy, ale také spousta vědomostí.
 

Rodí se člověk s předpoklady stát se polyglotem*kou, nebo je to něco, co se dá naučit?

Myslím, že obojí, a jsou tu i další možnosti. Chci říct, že důležité je mít ten zájem o jazyky. Já si pamatuji, že jsem se jako malé dítě o jazyky velmi zajímala. A taky moje maminka byla učitelka angličtiny a němčiny. Mně to v hlavě utkvělo tak, že největší počet jazyků, které se dají učit najednou, jsou dva. To bylo prostě omezení, protože jinou představu jsem neměla. 

Když jsem pak pochopila, že vlastně existuje tolik dobrých přístupů a nástrojů, jak se naučit spoustu jazyků, cesta k tomu, abych se stala polyglotkou se mi otevřela. 

Klíčový je zájem. Vím, že mnoho lidí se jazyky neučí, možná prvních 20, 30 let svého života. Ale v určitém okamžiku se začnou o jazyky, o život polyglotů zajímat. Zkoumají, jak to dělali ostatní. A také se začnou učit jazyky, stanou se z nich polygloti*ky.

Mimochodem, polyglotská setkání jsou otevřená i právě jazykovým nadšencům, lidem, kteří mají rádi jazyky, nemusí to nutně znamenat, že lidé musí umět mnoho jazyků.

Má každý polyglot*ka svůj specifický postup při učení jazyků? 

Každý má své specifické přístupy a oblíbené nástroje. I u jednoho člověka se to dost často mění, v určitém okamžiku pochopí, že s jedním přístupem naučil tři nebo čtyři jazyky, fungovalo to moc dobře, ale u dalších jazyků to už nefunguje. To se stává poměrně často.

Jsou čtyři, nebo to může být i víc zásad, které jsou společné pro všechny polygloty, které znám. Jednou z nich je například najít něco, co přináší skutečné potěšení. Když už ne potěšení, protože ne všichni lidé jsou schopni pociťovat skutečné potěšení, tak alespoň radost. Pro některé lidi je to sledování seriálů, rádi se dívají v jakémkoli jazyce. Pro jiné lidi to budou například rozhovory s celebritami. Musíme najít, co nám může přinést potěšení a jak můžeme jazyk do tohoto typu činnosti začlenit.

Druhá věc, která je také společná pro všechny polygloty*ky, které znám, je pravidelný kontakt s daným jazykem, což je každý den nebo alespoň každý druhý den. Takže to funguje mnohem příjemněji, 30 minut každý den versus například 2 hodiny jednou za 4 dny. 

A jaká jsou vaše specifika v přístupu k novému jazyku?

Miluji koučování. Profesionální koučink je velmi silnou metodou. Někdy z tohoto typu metod stačí koučování, a někdy je potřeba přidat něco navíc, jako jsou psychologické techniky, například pro práci s některými bariérami, hlubokými emocionálními bloky. 

Koučování znamená, že kdykoli začínáme s nějakou velkou věcí, například s učením jazyka, velmi hluboce zkoumáme, proč to vlastně děláme, co nám to může přinést, jakou osobností se díky tomu staneme, jaký budeme mít emoční stav.

To nám pak přináší velký smysl, velkou motivaci a objevují se nám nové myšlenky, jak vlastně vidíme ten cíl. Už z toho cíle dokonce nacházíme typ činností, které chceme v tom jazyce dělat. Prostě zaměřit se přesně na to, co chceme. 

To často ušetří 80 procent času, úsilí. Neděláme spoustu aktivit, děláme jen to, co nás k tomu cíli přímo přivádí. A pak s koučováním zkoumáme i další části procesu. Zkoumáme cestu, zkoumáme akcelerátory, integrujeme, zkoumáme, jaký druh podpory potřebujeme, jak se podporujeme v období plateau (stagnace), kdy přestáváme vidět velmi rychlé výsledky. Potřebujeme ale motivovat k tomu, abychom pokračovali v práci, abychom se dál učili.

Toto hluboké zkoumání v metodě koučování je něco, co je pro mě největším, nejsilnějším akcelerátorem a podporou.
 

Co si myslíte o různých aplikacích pro učení jazyků? Používáte je také při koučování?

Ano, když říkám další akcelerátory, tak právě aplikace nebo technologie, nástroje umělé inteligence, mnemotechniky pro rychlé zapamatování, mohou být těmi akcelerátory. Mám své oblíbené aplikace, no záleží na tom, na jaké úrovni se jazyk právě učím a o jaký jazyk se jedná. Například aplikace, které preferuji, mají i živé lekce a živou komunikaci s rodilými mluvčími.

Mohu jmenovat jednu z nich, a to Babbel Live, která je mou oblíbenou. Má bohužel jenom pět jazyků, ale jinak je ten koncept prostě vynikající. Co bych tam ještě ráda změnila, je asi to, aby byly lekce kratší. Mají hodinové dlouhé lekce, ale ta flexibilita je pořád dost velká. Není tam tolik lidí, maximálně šest během jedné lekce, mohou se zúčastnit lidé z celého světa. Známe téma, známe úroveň a můžeme se připravit na slovní zásobu a taky z hlediska gramatiky k dané lekci. A pak si to opravdu procvičujeme, mluvíme s představitelem jazyka. Když se například učíme španělštinu, může být zastoupena více než 20 zeměmi. Máme lidi, rodilé mluvčí ze všech těchto zemí, a to je skvělá zkušenost. Slyšíme různé typy španělštiny – každý člověk používá jiný jazyk, i když pochází ze stejné země. Je to praktické, dozvídáme se o těch lidech, co mají rádi, o jejich životě, o jejich profesi atd. To funguje velmi pěkně, může to ušetřit spoustu úsilí. 

Ale pokud nám chybí třeba část koučování, kterou já preferuji a kterou používám u každého jazyka, tak se stane to, že se začneme učit jazyk, třeba i s Babbel Live, a v určitém okamžiku se zastavíme. Život nám přinese nějaké jiné priority, něco se stane a my přestaneme. Proto potřebujeme, alespoň z mého pohledu, nějakou hlubokou strategii, což je pro mě koučovací přístup. Pak přidáme aplikace a nástroje a platformy, kde cvičíme, kde si osvojujeme jazyk.

Je tedy lepší investovat čas a peníze do opravdu dobrého učitele nebo do aplikací, které jste zmínila?

Nikdy se nemůžeme naučit jazyk pomocí aplikace, pokud nemá výukovou část nebo alespoň procvičovací, mluvenou část. No málokterá aplikace ji má. Jednak tedy potřebujeme systém a vstupní materiál systematicky, co se týče gramatiky. A na druhé straně potřebujeme procvičování mluvení. 
Pakliže máme aplikaci, která je jenom aplikací bez mluvení, tak určitě potřebujeme učitele*ky nebo nějakou náhradu za ně, třeba mluvit s někým, s tím jazykovým reprezentantem*kou, mít ho instruovaného, jaká témata potřebujeme, jak opravovat naše chyby atd. Je tolik alternativ, jak můžeme spolupracovat se skutečnými lidmi místo tradičního chápání učitelů*lek.

Takže ano, výukovou část samozřejmě potřebujeme a aplikace nám mohou trochu pomoci. Ta kombinace funguje.

Je něco, co byste doporučila lidem, kteří jsou na začátku své cesty učení se jazyků?

Samozřejmě, i zde je nejlepší objevování, ideálně metodou koučování. Pochopte, že je to dlouhá cesta a ne mnoho lidí je schopných ji skutečně dokončit až k něčemu, co pro ně má smysl nebo co chtějí. Takže z tohoto důvodu potřebujeme hluboké objevování. Jaký je konečný bod, který má pro mě velký smysl, který mě motivuje? Potřebujeme hodně prozkoumat náš cíl. Pokud tuto strategickou práci neuděláme hned na začátku, s největší pravděpodobností se zařadíme mezi těch více než 90 procent lidí, kteří učení jazyka poměrně brzy vzdají.

Minimálně mít tuto koučovací zkušenost na začátku, ideálně i později aby se vytvořil celý systém, integrovalo potěšení, a všechny ty věci, které jsou potřeba pro tuto poměrně dlouhou cestu. Pro někoho je to rok, pro někoho rok a půl nebo dva roky, záleží na cíli.

Jsou nějaké výzvy, kterým vy osobně čelíte v procesu učení?

Samozřejmě se stává, že jazyk, který se učíme, nemáme rádi. Takže u některých jazyků se začnu učit a předtím jsem zrovna ten jazyk neměla v lásce, ale během procesu učení si ho velmi oblíbím a v určitém okamžiku se do toho jazyka mohu i zamilovat. Pak je to pro mě velice přínosné, a v tom jazyce raketově stoupám. Někdy se ale tato chemie nedostaví a my nemáme k tomu jazyku, dané kultuře nebo k představitelům jazyka příliš velký vztah. Zastavíme, cítíme se poněkud znuděně a s největší pravděpodobností s tím přestaneme.

Takže jsem si stanovila tři, možná i více jazyků, jejichž základy jsem se naučila, a rozhodla jsem se, že mi to stačí, protože k těmto jazykům nemám v současné době příliš velký citový vztah. Stalo se to s čínštinou, také s hindštinou, ale vím, že si v určitém okamžiku možná vytvořím vazby s lidmi z Číny nebo z Indie. Když se objeví něco, co pro mě vytvoří velký význam, budu se tento jazyk učit dál. 

Je třeba být k sobě upřímný, když s tím bojujeme. Někdy stačí, abychom pracovali s psychologem*žkou nebo s koučem*kou, co za překážky mi stojí v cestě, když ten jazyk opravdu potřebuji, opravdu chci umět. Máme spoustu nástrojů, ale když prostě pochopíme, že to není náš cíl, že je to něco, s čím jsme jen experimentovali, je lepší být k sobě upřímný a jít za jinými jazyky nebo za jinými cíli v našem životě.
 

K jakým jazykům máte v současnosti nejbližší osobní vztah, předpokládám, s výjimkou Vašeho mateřského jazyka?

K mateřskému jazyku je ta vazba samozřejmě velká, to je pro mě ruština. Jinak nejraději mám italštinu. V tuto chvíli také španělštinu, tu došlo k velké proměně. Dřív jsem španělštinu moc nemusela, ale letos se to změnilo. 

Pomáhá Vám láska k jazykům a všechny dovednosti, které jste získala, v každodenním životě? Dokážete je využít pro jakési  „větší dobro“? 

Samozřejmě, především je to hluboce zakořeněné v mé profesi. Pracuji jako mentorka pro jazykové koučování a jako zakladatelka Language Coaching Academy. Máme tam lidi z různých zemí. V tuto chvíli používáme při výuce hlavně dva jazyky, ale jinak se všechna témata točí kolem mnoha jazyků. Pak tančím bachatu a bachata je velmi mnohonárodnostní komunita.

Pak jsem součástí mnoha mezinárodních komunit, jako je Internations, největší komunita expatů v každém velkém městě. Z nějakého důvodu jsem tam poprvé jela z pracovních důvodů a pak jsem tam zůstala. Vzniklo mi z toho mnoho vazeb pro téměř všechny oblasti mého života. A ano, někdy je těžké říct, jestli jsem to udělala záměrně, nebo se to prostě začalo dít přirozeně, protože mě asi přitahuje mluvení cizími jazyky a komunikace s lidmi z různých zemí.

Ovlivnilo polyglotství nějakým způsobem Vaši identitu?

Samozřejmě, má to velký vliv. Největší je asi kulturní inteligence, která je stále větší a větší, a my jsme stále otevřenější různým věcem, vizuálně, emocionálně, mentálně.

To se stalo i mně. Myslím, že se zase tak nějak doplňují, koučování a nějaké další metody, kde se neustále rozvíjím. Jazyky i koučování jsou o rozšiřování obzorů, o etickém chování, o inteligenci a o tom neustálém růstu, který mám ráda.

Byl nějaký jazyk, který pro Vás byl obzvlášť obtížný, nebo který jste se nemohla naučit na takovou úroveň, jakou jste si na začátku přála?

Ano, samozřejmě, takových příkladů bylo mnoho. Opět to byl případ čínštiny, když jsem pochopila, že je s ní poměrně hodně práce a nemám tam moc spojení, moc možností tento jazyk používat nebo si ho užívat. Bylo to těžké a rozhodla jsem se s čínštinou počkat. Také s francouzštinou to nebylo tak snadné.

Je na Vašem seznamu nějaký další jazyk, který se chcete naučit?

Samozřejmě. Jakmile dokončím svůj projekt ve španělštině, další jazyk, který chci zvládnout, je arabština. 

A jak se Vám učí český jazyk? 

Čeština byla hezká. Je to slovanský jazyk, takže je tam hodně podobností s mým rodným jazykem, s ruštinou, a tady mi hodně  pomohli různé mnemotechniky, jak si zapamatovat slovíčka, jak dělat paralely v gramatice.

Ale hlavně je to jazyk části mé rodiny a pro mě to byla taková motivace se učit česky, být součástí části Prahy, části České republiky, části mé české rodiny, studovat MBA. Takže jsem si tento jazyk velmi rychle osvojila a velmi se mi zalíbil.

júl 2024