Berlín – portrétní série  Kateryna a její odolnost

Lvivská umělkyně Kateryna uprchla do Berlína před dvěma lety. Dlouho se cítila cizí a propadla naprosté osamělosti. Pak také přežila rakovinu. Uprostřed svých osobních bojů Kateryna připravuje první samostatnou výstavu. Své životní krize přetváří v pestrobarevná umělecká díla.

Umělkyně Kateryna žije dva roky v Berlíně. Má zde kolo, blízkou přítelkyni a pokoj ve čtvrti Kreuzberg. Její pokoj je útočištěm plným rostlin a světla, stěny září veselými žlutou, mystickou fialovou a jemnou růžovou. U Kateryniny postele leží pestrobarevný tkaný ukrajinský koberec, dědictví po babičce. Její rodina pochází ze Lvivu, kde dodnes žijí její rodiče a bratr.

Jízdenku do Berlína dostala od své kamarádky na jaře roku 2022. Spolu s prosbou, ať s sebou do Německa vezme i kočku. Když Kateryna přijela, byla rozhodnutá zůstat v bezpečí jen krátce. Stejně jako mnozí doufala, že válka brzy skončí. Tato naděje však rychle pohasla. Brzy si musela obstarat úřední osvědčení potvrzující její uprchlický status. Vyčítala si, že otálí a setrvává v tomto pocitu. Uplynul rok a půl, než se konečně odhodlala nechat si do Berlína přivézt svůj šicí stroj.
  Před válkou prožila Kateryna několik soukromých tragédií. Jako by ji někdo vedl po schodech přímo do propasti. Když se rozešla se svým dlouholetým přítelem, vyhaslo hřejivé teplo jejich blízkého pouta. Pak selhalo její tělo. Poté, co na ni v Karpatech zaútočil medvěd, zůstává její pravá ruka oslabená a zjizvená. Následovala osobní bytová krize, která rozvrátila její pocit domova. Stěhování proměnilo vnější svět, ale ne ten vnitřní. Ruská útočná válka ji nakonec donutila uprchnout a vydat se do neznáma: migrace, neznámá místa a cizí lidé.

Kateryna se osamění bála už dlouho. Obvykle se od ní odpoutávala tím, že se ponořila do rychle se pohybujícího víru hlučných setkání. Ve Lvivu byla známá jako organizátorka kulturního života a jako někdo, kdo rád iniciuje nové. Rychle se seznamovala s novými lidmi a stejně rychle se s nimi uměla rozloučit. Na kole se rychle řítila po karpatských horách a proudil v ní adrenalin. Tuto energii pak kanalizovala do tvůrčích projektů: Jediné, co jí v Berlíně zůstalo, byl její nejstarší a nejoblíbenější projekt: promítání filmů na neobvyklých místech. Ale pak se jí porouchal projektor. Sociální moře vyvrhlo Katerynu ven.

Postupem času chodila mezi lidi už jen tu a tam. Přestala se projevovat na sociálních sítích, kde dřív byla velmi aktivní. Místo toho najednou měla chuť na izolaci a ticho. Výsledkem byl nespočet kreseb tužkou. Na kole už nejezdila po horách, ale na místa, kde mohla nerušeně kreslit. Tiergarten, Treptower Park. Bizarní a abstraktní skicy vyvolávaly mnoho otázek, aniž by poskytovaly odpovědi. Proč to všechno? Co to má znamenat? Je to vůbec umění?

Nyní se Kateryna připravuje na samostatnou výstavu. Barevné exponáty, zvýrazněné černými paspartami, pokrývají pohovku. Jedna z kreseb zobrazuje ženská záda, z nichž vykukují široce otevřené oči. Ty se nacházejí v oblasti beder, jako by vyrůstaly z vaječníků. Právě v této oblasti Katerynu operovali berlínští lékaři*ky, aby jí odstranili rakovinový nádor. V kresbách se manifestovalo třetí stadium rakoviny dlouho předtím, než bylo vidět na ultrazvukové obrazovce. Prolila mnoho slz zdrcení a zoufalství. Během léčby na klinice však Kateryna cítila podporu své rodiny, německých lékařů*ek i celého světa.

Tam, kde došlo ke ztrátě, našla kompenzaci. Operace ji připravila o možnost mít děti. Téhož dne se dozvěděla, že její bratr se stane otcem a ona tetou. Berlín jí nemohl nabídnout útulné bezpečí lvivských ulic. Toto město jí však zachránilo život. Strach z osamělosti zde proměnila v sebelásku. Ozvěny tragédií, které prožila, ve vděčnost za život. Místo vlasů, o které přišla při chemoterapii, se jí na hlavě třpytí nové hebké chmýří. V budoucnu chce Kateryna pokračovat v tradici svých předků a znovu začít tkát. Její síla spočívá ve splétání hrozných událostí do látky plné smyslu.

máj 2024