Urbanismus & biodiverzita  Divoké zahrady Toronta

Mají být zahrady především pěkné na pohled nebo spíše užitečné pro malé tvory, co v nich žijí? Ondrej Čechvala vyrazil zkoumat zapadlé zahrady Toronta, kde objevil především ty takzvaně zdivočelé. Anebo vlastně naprosto přirozené? Aby tento fenomén lépe pochopil, udělal rozhovor s architektkou Virginií Gysel.

Trávník před domem je třeba pravidelně sekat, plít a udržovat. Koneckonců, co by tomu řekli sousedé? A co všechna ta klíšťata a všechny ty potvory, pro které je vysoká tráva útočištěm? Říkávalo se u nás na dědině. Vždycky mi připadalo, že ve středoevropských zemích je posekaný trávník něco jako slušnost a zároveň estetický vzor. Posekaný trávník je však důležitý i pro chataře a chalupáře, kteří žijí v odlehlejších oblastech. Jako by v tom bylo něco automatického. Nikdy jsem se nad tímto fenoménem příliš nezamýšlel, dokud jsem se nepřistěhoval do kanadského Toronta. Tam jsem objevil nespočet impozantních domů, kterým dominují zarostlé zahrady s bzučícím hmyzem (nazývané divoké nebo přírodní zahrady). Tato místa mě vizuálně fascinovala stejně jako proces jejich objevování a focení.

Ještě zajímavější pro mě bylo zjištění, že zdánlivě divoké a chaotické zahrady jsou ve skutečnosti promyšleným konceptem zahradních architektů. Každá rostlina zde má své místo a její význam nespočívá ani tak v potěše lidského oka, jako spíše v její užitečnosti pro živočichy. Zahrady plné motýlů a hmyzu jsou pak zpětně potěchou i pro nás. Abychom do tohoto konceptu pronikli hlouběji, oslovil jsem zahradní architektku Virginii Gysel, která mě do tajemství torontských zahrad zasvětila už během mého pobytu v Torontu.

Virginie, mohla bys nám nejprve říci něco o sobě a své práci?

Vyrostla jsem na devadesátihektarové lesní školce severně od Oakville. Byl tam sad, potok, bažina, spousta modrých volavek a malý les, kam jsme chodili na pikniky. Zbytek pozemku tvořila školka. Bylo to krásné místo k vyrůstání; na jaře jsme slyšeli žáby, celé léto ptáky a komáry, koncem léta cikády a pak cvrčky, kteří nám oznamovali, že se blíží zima. Sbírali jsme lesní plody, ovoce ze sadu, skřípiny a někdy i lesní houby, pokud byl mokrý rok.

Studovala jsem architekturu. Nenáviděla jsem ji, ale využila jsem své dovednosti při navrhování firemních interiérů, což mě bavilo. Pak přišla recese a nebyla práce, tak jsem se dala na podnikání v restauracích – tam se vždycky něco najde! Moji přátelé si v té době kupovali domy a volali mi: „Znáš zahradní design, znáš rostliny, pomoz mi vymyslet zahradu!“ Tak jsem začala dělat zahrady. Ty první byly dobré, ale ne skvělé! Pracovala jsem pro několik zahradních architektů, kteří mě hodně naučili, a nakonec jsem se vrátila do školy, abych získala titul BLA.

Založila jsem také TreeMobile, neziskovou, dobrovolnickou iniciativu. Cílem je zlepšit přístup ke kvalitním místním potravinám, přivést do města více přírody a v konečném důsledku snížit uhlíkovou stopu potravin.

Navštívil jsem mnoho měst, ale nikdy jsem neviděl tak krásné divoké zahrady jako v Torontu. Je to nějaký nový trend, nebo Toronto takové bylo vždycky?

Hmm. To je zajímavá otázka a záleží na tom, kam v Torontu jdeš. Jak víš, naše město je jedním z nejmultikulturnějších měst na světě. Takže různé čtvrti mají různou estetiku. Ty jsi žil ve východní části, která tíhne k anglickému stylu cottage garden, stejně jako západní část. Volné a hezké, ne příliš pracné. Hned vedle nich jsou zahrady, kde každé stéblo trávy stojí vzpřímeně, živé ploty se stříhají třikrát ročně a nikde není vidět ani plevel. To je kulturní záležitost. Základem Toronta je anglická kultura, i když samozřejmě mnoho jiných kultur přineslo a přináší své vlastní zahradní styly.

Klasická anglická zahrada je známá svým měkkým, přirozeným vzhledem, který je zcela odlišný od kontinentálních, upjatých verzí keřů, které by měly být disciplinovaně tvarovány. Britové, kteří sem přišli, nebyli bohatí, i když bohatí Britové přišli také a rozhodli se pro velký zelený trávník, který byl symbolem bohatství. Chudší Britové si přinesli semínka ze svých chalup a pěstovali nenáročné hezké zahrady.

Ano, to jsou jedny z těch zahrad, které mi učarovaly. Jaké jsou další styly zahrad, které můžeme v Torontu najít?

Silná je také francouzská/italská představa zahrady jako něčeho, co je třeba zkrotit. Ukázat přírodě, kdo je tu pánem. Pak tu jsou lidé, kteří vyrůstali v evropských městech, často neměli půdu, a tudíž ani historii zahradničení. Když si koupí dům v Torontu, vydláždí si předzahrádku, možná tam zapíchnou jednu rostlinu. A ta rostlina bude mít tvar deštníku nebo koule (povzdech).

Číňané, velmi spořiví a fantastičtí zahradníci, pěstují na svých předzahrádkách úžasné množství potravin. Čínskou zahrádku vždycky poznáš. Jsou tam obrovské tykve, dlouhé fazole a všechno to drží na vztyčených kusech dřeva. Pod tím vším pěstují další zeleninu, jako je salát atd. Žádný prostor se neplýtvá na okrasu, tady jde o produkci.

Když se zamyslím nad kanadským zahradnickým ideálem, neexistuje žádná jednotná myšlenka, snad jen žít a nechat žít.

Pojďme si teď říct něco o divokých (anebo přírodních) zahradách. V Torontu jich najdeme spoustu a jedním z jejich hlavních účelů je sloužit jako trvalé útočiště pro okolní volně žijící živočichy. Taktéž by měly obnovovat a udržovat místní původní flóru a faunu. Jaké jsou výhody divokých zahrad?

Výhod je spousta. Asi největším benefitem je podpora místní biodiverzity. Hmyzu a živočichům se na nepůvodních rostlinách nedaří a ani nemohou přežít. Původní rostliny se snadno pěstují, protože jsou přizpůsobené našemu klimatu. Někteří lidé mají obavy, že je některý z hmyzu poštípe, ale já jsem zjistila, že ti tvorové mají s rostlinami tolik práce, že mě nechávají na pokoji. Důležitou součástí divokých zahrad jsou i původní rosliny. Domorodí obyvatelé je využívají již po tisíciletí jako potravu, léky atd. Hybridní neboli vyšlechtěné rostliny takové vlastnosti nemají.

Jak na divoké zahrady nahlížejí tví klienti?

Moji klienti často chtějí, aby zahrady vypadaly fantasticky po celý rok. Problém s původními rostlinami je ten, že mají obvykle zelené listy, které jsou pro mé klienty nudné a říkají: „až budu mít velkou zahradní grill párty, tak to nebude kvést“. Já však prosazuji myšlenku, že zahrada není dvourozměrná věc. Vysvětlovaní bývá občas náročné. Zahrada má roční období, růst, pohyb. Je to živá bytost. Ptáci a motýli dodávají zahradě další živý prvek. Používám některé původní rostliny, které v zahradě vypadají skvěle a kombinuji je s dalšími okrasnými rostlinami, abych dosáhla rovnováhy.

Ve střední Evropě jsme v posledních letech zaznamenali úbytek hmyzu, zejména opylovačů. Jaká je situace v Torontu?

Myslím, že je to problém. Ale po realizaci opylovačských zahrad zároveň vnímám návrat obrovského množství hmyzu. Netušila jsem, že existuje tolik druhů původních včel! Drobné zelené včely, zemní včely, různí čmeláci a tak dále. Viděla jsem i další zřídka vídané tvory, jako jsou volavky baltimorské, žluťásci a housenka měsíčního motýla. „Postavte to a oni přijdou,“ jak se píše v knize Wilding.

V Torontu vzniká mnoho takových projektů. Například významný torontský hotel Royal York má na střeše úly. V zátoce Ashbridges Bay byli nedávno pozorováni vzácní stěhovaví ptáci. Měli by však být normální, ne vzácní. Pokud jim poskytnete místo, kde se jim bude dařit, budou přilétat. A přežijí navzdory nám. Vyhrajeme díky tomu všichni.

Zažila jsi někdy sousedské neshody mezi zastánci divokých a upravených zahrad?

V Torontu i jinde to někdy bývá problém. Existují „plevelné“ zákony, které se snaží zajistit, aby nedbalí majitelé domů neovlivňovali hodnotu nemovitostí a kvalitu městské krajiny. To dopadlo i na majitele divokých zahrad a někteří lidé byli dokonce nuceni kvůli tlaku sousedů své přírodní zahrady odstranit, což je smutné. Na druhou stranu, představa některých lidí o přírodní zahradě opravdu vypadá jako změť plevele! Proto je tak důležitý kvalitní a uvážený zahradní design.

Navíc i při přírodních zahradách existují techniky sloužící k vytvoření pocitu řádu. Například rozmístnit zahradu do ohraničených objektů jako například kontejnery anebo ponechat v zahradě kosené chodníky nebo kosené okraje. Pokud jsou okraje zahrad uklizené, působí zahrada svěže a organizovaně, nikoliv chaoticky.

Vzpomínám si na tvé nadšení, když jsi mi ukázala zahradu u kostela, kterou jsi navrhla a vytvořila. Proč je pro tebe tento projekt tak důležitý?

No, já jsem prostě chtěla pěstovat rajčata. Vedle mého domu stojí kostel, který měl v té době jedno hezké slunné místo, kde se toho moc nedělo. Požádala jsem proto lidi z kostela, jestli bych nemohla vypěstovat pár rajčat výměnou za zahradnickou pomoc. Ten nápad se jim líbil.

Další rok mi dovolili rozšířit a zasadit také fazole a brambory a nějaké bylinky. Udržovala jsem pro ně jejich zahrádky a dosazovala nové rostliny. Všichni byli spokojení. Zahrada přitahovala dokonce i nové farníky. Třetí rok jsem je požádala, jestli bych mohla založit rovnou sad se zahradou pro opylovače. Řekli mi: „dělejte si co chcete, my vám věříme.” Zanedlouho jsem měla ovocné stromy a rostliny po celé jejich zahradě.

Jaké jsi měla na svůj nový sad reakce od okolí?

Okolí se to líbí, někteří lidé dokonce vytáhli peníze z kapes, aby projekt podpořili! Děti po cestě ze školy trvají na tom, aby se mohli zahradou procházet a vidět všechny ty pestré květiny a motýly. Sousedé přinášeli treláže a rostliny. Několik dobrovolníků (nikdy jich není dost!) pomáhalo s pletím. Lidé ze Seedy Saturday [komunita lidí sdílejících a vyměňujících si semena rostlin, pozn. red.] mi nechávali ve schránce semínka. Kostel zaplatil zavlažovací systém. Muž odnaproti zahradu hlídal.

Budování krásné zahrady je dar pro ostatní i pro vás samotné. Když zahradu udržujete, lidé za vámi chodí a povídají si s vámi. Děláte něco hezkého, takže je snadné se s lidmi seznámit. Stačí, když řeknou, že se jim zahrada líbí, a vzápětí si už povídáte.

Takže se Ti povedlo vytvořit nejen divokou zahradu, ale i skutečnou komunitu.

Je to tak. Jeden z dobrovolníků, starší pán, byl do zahrady neskutečně zapálený. Našel v ní smysl. Zahrada z něj udělala součást komunity a když zaléval, každý si s ním povídal. Takže zaléval HODNĚ. Cítil se díky tomu užitečný a já jsem mu byla neskutečně vděčná za jeho pomoc.

Tak vidíš. Chtěla jsem jen malý prostor pro svá rajčata a podívej, co se stalo. Společenství. Kromě kostelní zahrady to byla i výsadba stromů v naší ulici v době pandemie. Tu se mi dokonce podařilo nechat schválit městským úřadem, takže naše guerillová výsadba je teď legální. I když mi řekli, abych to už neopakovala (smích).

Stačí malá jiskra, aby vzniklo společenství. Myslím, že já jsem tou jiskrou byla. Ale našlo se tolik lidí, kteří se pro tyto projekty nadchli, že je to teď věc celé ulice. Zaléváme stromy, navzájem se zdravíme a pomáháme si.

Virginie, poslední otázka bude trochu filosofická. Jaká je tvoje definice krásné zahrady?

Ondreji, tohle je nejtěžší otázka, kterou jsi mi položil. Začněme tím, co se mi nelíbí: věci vysázené v nudných řadách, statické výsadby a to nejhorší je puntíkovaná zahrada, kde lidé neuváženě vysazují od každého druhu něco nebo střídají dvě rostliny.

A co se mi líbí? Nejdůležitější je uspořádání. Pracuji se symetrií, výhledy a pocitem uspořádanosti. Klíčová je cirkulace a také praktické ohledy. Vzhledem k mému architektonickému vzdělání musí být věci v souladu a vyvážené. Cesty a schody by měly být široké, dobře provedené a velkorysé. Jakmile se začne s terénní úpravou, je třeba rozmístit rostliny tak, aby měly strukturu a byly zajímavé i v zimě. Zima u nás trvá 5 měsíců. Poté se navrhne schéma výsadby. První část je jako stavba stěn u domu a výsadba rostlin je pak jako rozmístění nábytku a malby.

Krásná zahrada má pohyb, sezónní zajímavost, pocit harmonie. Určité rostliny by se měly opakovat, oko sleduje tento rytmus. Krásný je smysl pro tajemství, místo, které musíte najít. Několik člověkem vytvořených objektů, jako je koupací miska pro ptáky, altán nebo socha, může dodat zahradě na zajímavosti.