Uprchlíci v Řecku  Dobrovolně na ostrově Samos

Na řeckém ostrově Samos hodně uprchlíků poprvé vstupuje na půdu EU. Už dva měsíce jsou umísťováni do nového moderního tábora, který aktivisté za lidská práva označují za „vězení“. Organizace Samos Volunteers zde pomáhá od roku 2016 a nechtějí se nechat odradit ani novými, ztíženými podmínkami.

„Když uprchlíky odvezli, pračky jsme si nechali,“ říká Simone Innico. Stojí před jednou ze dvou prádelen ve Vathy na ostrově Samos a s obavami hledí na prázdný tábor a 200 metrů vzdálenou džungli. Přesun do uprchlického tábora Zervou, prvního uzavřeného tábora EU s kontrolovaným přístupem, trval tři dny. Vše muselo proběhnout rychle, aby nebylo moc času na protesty. To je také důvod, proč se počet uprchlíků v posledních měsících snížil pod tisíc.

Z velkého počtu nevládních organizací, které na Samos přišly po roce 2015, jich zde zůstalo jen několik. Od roku 2016 působí na ulici Dimitriou Petrou Samos Volunteers. V listopadu loňského roku dorazila Simone do hlavního města řeckého ostrova a je zodpovědná za komunikaci s novináři a za nezbytný fundraising. Vystudovala filozofii a mezinárodní vztahy v Turíně. Díky své práci na italském velvyslanectví v Aténách se dozvěděla o katastrofální situaci na tomto řeckém ostrově a rozhodla se na rok připojit k Samos Volunteers. Návštěvníci jí každý den vyprávěli o krysách, které jim sežraly i oblečení, a o havěti, která způsobovala vyrážky, zejména dětem. „V lednu,“ říká, „jsme zažili teploty pod bodem mrazu. V srpnu teploměr někdy vystoupal až na 44 stupňů. Někteří se v džungli chránili pouze plachtou. Mnozí z nich jsou mimo to unavení i z útěku samotného.“

Džungle bez sociálního zařízení | Foto: © Wolfgang Sréter

Součást restriktivního systému?

Poté, co byla v Řecku z velké části zrušena omezení v důsledku šíření koronaviru, byli u Samos Volunteers opět všichni vítaní, ať už museli přežívat v táboře, nebo v džungli, jak se říká změti stanů, provizorních plachet a hor odpadků, které obklopovaly tábor na svahu za městem obehnaný masivním kovovým plotem. Nezávislá nevládní organizace Samos Volunteers pracovala výhradně mimo tábor, protože, jak říká Simone, nechtějí být součástí tohoto restriktivního systému, který lidi v nouzi spíše vylučuje, než přijímá, a nerespektuje základní lidská práva. Její hlavní zásada, stejně jako u Lékařů bez hranic: poskytovat pomoc přímo lidem v nouzi.

Jedna z prádelen | Foto: © Wolfgang Sréter
V táboře nebyla teplá tekoucí voda, proto tu také mají obě prádelny s celkem šestnácti pronajatými pračkami a sušičkami. Ty lze používat šest dní v týdnu dvanáct hodin denně během dvou směn. Každý/á by tu měl mít možnost udržovat v čistotě to málo, co vlastní nebo co získal ze skladu s oblečením vedle prádelen. Tato nabídka by nebyla možná bez velkorysé pomoci místních řemeslníků a techniků, kteří pračky opraví, jakmile přestanou fungovat. V policích jsou narovnané pytle s prádlem, přísně dělené na vyprané a špinavé. Některé měsíce se jich vypere až 2000. Od roku 2018, kdy prádelny převzaly Lékaři bez hranic, se vypral obsah celkem 43 000 pytlů.

O několik domů dál se nachází Alpha Center provozované Samos Volunteers. Hned v přízemí jednopatrového domu si člověk povšimne spousty zásuvek. Tam si návštěvníci/ice mohou dobít mobilní telefony, aby byli ve spojení s domovem, o který přišli, nebo s příbuznými a kamarády na ostatních ostrovech. Spousta afghánských uprchlíků se od převzetí Kábulu Tálibánem strachuje o své příbuzné. V táboře se tedy posílila psychosociální podporu, částečně ve formě individuálních sezení.

Communication Manager nevládní organizace Samos Volunteers Simone Innico před Alpha Center | Foto: © Wolfgang Sréter Kromě prádelny je tu prostor, kde stojí čtyři šicí stroje. Dalších osm lze vypůjčit od jiných organizací. Při mojí návštěvě tu afghánský krejčí spolčeně s africkým kolegou šil oblečení pro děti. Zašívá se tu, ale také přešívá. Komunikace probíhá anglicky, farsi, pašto a naopak. Proces, který není úplně snadný a tak se u toho člověk hodně nasměje. Některé dny zde na dveřích visí cedule „Women Space“. Potom místnosti patří pouze ženám, které zde mohou pobývat, především ale dvůr plný květin využívají k relaxaci.

V prvním patře se nacházejí učebny. Jazykové kurzy řečtiny, angličtiny, francouzštiny a němčiny se zde nabízí v různých stupních pokročilosti od členů Samos Volunteers, místních vyučujících, ale i od uprchlíků samotných. V učebnách sedí muži a ženy s rouškami na tváři, pocházejí z nejrůznějších zemí a částečně se mezi sebou nedokáží dorozumět. Vedle bílé tabule jsou nalepená velká písmena latinky. Spousta studujících se musí učit nové znaky a často i směr psaní. Pro výuku ovládání počítače je k dispozici omezené množství laptopů. Během lockdownu se vyučovalo na prázdné ploše mezi budovami. Andere füllten Arbeitsblätter aus, die in Kästen bereitgestellt und korrigiert wurden.

V krejčovství | Foto: © Wolfgang Sréter Prostory se používají kromě toho i na jógu, relax a hudbu. Pořádali se tu i oslavy, aby se vnímaly a akceptovaly interkulturní rozdíly, které v táboře, především ale v džungli často vedly ke konfliktům. Hodně dětí tak v Alpha Center mohlo oslavit své první narozeniny po nebezpečném útěku.

„Už dlouho plánujeme fotoworkshop, protože ženy z tábora o to projevily zájem,“ říká Ani, která pochází z Argentiny a v centru převzala koordinaci bezpečných prostorů pro ženy. „Bylo by to tak snadné, protože mobilní telefony tu mají všichni. Potřebujeme jen někoho, kdo to umí i se zpracováním fotek.“ K různým obrazům na zdech by tak potom přibyly i fotografie, na kterých se uprchlíci zabývají svojí situací nebo prostě jen mají radost z focení, která jim může skýtat i naději.“

Příjezdová cesta do uprchlického tábora Zervou | Foto: © Wolfgang Sréter

Ke zdravotním problémům se přidávají psychické potíže

Zda Samos Volunteers se svými pětatřiceti pracovníky na místě, mezi nimiž je i spousta uprchlíků, nadále dostojí svým nárokům, zůstává otázkou. Nový tábor Zervou leží na planině bez stínu sedm kilometrů za Vathy a přijali v něm zatím všechny obyvatele/ky starého tábora a džungle. Zatím se do tábora dá dostat pouze po písčité cestě. Jízdenka na autobus do města stojí 3,20 eur. Vzhledem k tomu, že uprchlíci dostávají příspěvek 70 eur měsíčně, do města si v budoucnu zajedou pouze v nejnutnějších případech.

Velká bílá tabule se znakem EU a Řecka informuje o tom, že náklady na stavbu táboru (276 milionů eur) převzala EU. Tábor na ostrově Samos se chápal jakožto pilotní projekt. Další uzavřené tábory na Kosu a Lerosu byly již také otevřeny a další se plánují na Lesbu a Chiosu. Sociální dávky musí financovat řecká vláda. Co se zabezpečení týká, jsou tyto tábory na nejmodernější úrovni: žiletkový plot, světlomety a vysoké stožáry, ampliony, kamery, rentgenové skenery a drony. Do ubytovacího zařízení lze mezi osmou hodinou ranní a osmou hodinou večerní vstoupit pomocí čipového náramku. „Začíná nová éra,“ řekl řecký ministr pro migraci Notis Mitarachi ohledně otevření zařízení na ostrovech Kos a Leros. „Osvobodíme naše ostrovy od migračních problémů a jejich následků.“

Ubytovací zařízení, kde jsou uprchlíci uzavřeni a střeženi | Foto: © Wolfgang Sréter Je stále nejasné, jak se v uprchlickém táboře Zervou bude moct dát nakupovat, obecní správa ve Vathy se doposud bránila tomu zřídit v táboře obchod. Samos Volunteers chtějí ve spolupráci s Lékaři bez hranic ve svojí práci co možná nejrychleji opět pokračovat – ve stanech před novým táborem. Tedy za předpokladu, že budou mít přístup k přívodu elektriky a vody. Mají zatím k dispozici dvě auta, která zajišťují dopravu pracovníků/nic, materiálu a prádla do prádelen ve Vathy. Další náklady, protože benzín v Řecku stojí až 1,90 za litr.

Patrick Wieland, terénní koordinátor Lékařů bez hranice, do telefonu popisuje náladu panující mezi uprchlíky jako katastrofální, protože informační politika oficiálních úřadů, která by vlastně měla probíhat v několika jazycích, je více než váhavá. Kromě zdravotních problémů mají prý uprchlíci čím dál více i problémy psychické a riziko sebevražd odhaduje jako poměrně vysoké. V tomto táboře lidé sedí jako v pasti, říká Wieland. Doufá, že alespoň v nouzových případech smí do tábora vstoupit lékaři, terapeuti, především ale porodní asistentky.

Na otázku, co bude se starým táborem, právnička Katerina Kouliouotis pokrčí rameny, pracuje tu roky a problémy azylantů dobře zná: „They will clean the place.“ Stany, plachty, spacáky, deky a odpadky v džungli se jednoho dne určitě odstraní. Jestli zmizí i pevně instalovaný kontejner a kovový plot, závisí na hlasování obecní správy městečka Vathy.

Loď německé pobřežní hlídky pracuje v noci pro Frontex. | Foto: © Wolfgang Sréter V srpnu sice dorazilo jen 82 uprchlíků, ale panují obavy, že kvůli napjaté situaci v Afghánistánu se dá do pohybu další migrační vlna, která vede přes 5000 kilometrů na Západ. Tisíce lidí kromě toho už teď čekají na to, až je na Samos nebo jiný ostrov přesunou z turecké strany. Uprchlický tábor Zervou Refugee Camp, který Patrick Wieland z Lékařů bez hranic označil za vězení, nikoho neodradí. Na lodě německé pobřežní hlídky, která už roky sídlí v přístavu Vathy a v noci pracuje pro Frontex, připadnou opět sporné úkoly. Už nyní Evropská agentury provádí ilegální pushbacks neboli zpětná zajíždění.

december 2021