Ochrana ohrožených druhů  Jak může chov v zoo zachránit tygry

Kdysi obývali tygři habitat sahající od Kaspického moře až po Čínu a od Sumatry až po severní Rusko. Tygři jsou extrémně přizpůsobiví a nemají žádné přirozené nepřátele. Největší šelmě ztěžuje život nejvíce člověk. Některé poddruhy už vymřely, ostatní jsou výrazně ohrožené. Celosvětové ochranné a chovné programy mají zaručit zachování tohoto druhu. Lipský biolog Peter Müller od roku 1973 vede Mezinárodní plemennou knihu.

Peter Müller už jako dítě věděl, že chce později dělat „něco se zvířaty“. Vystudoval biologii, začal pracovat v lipské Zoo a dlouho tam působil na různých pozicích, mimo jiné jako ředitel. Dnes je mu 83 let a dosud tam částečně pracuje. Jednou z jeho činností je vedení plemenné knihy. Kolik tygrů v současnosti žije v tokijské zoo? Müller se směje: „To z hlavy nevím, ale můžu to dohledat.“ Má tak přehled o celém světě. Tedy pokud je daná zoo zapojena do chovného programu a pravidelně aktualizuje údaje.

Člověk je problém – ale také součást řešení?

Čísla pro rok 2022 hovoří takto: v zoologických zahradách žije 1.576 tygrů. Asi 4.300 až 4.700 jich žije ve volné přírodě. Tygr indický je nejpočetnější druh (přes 3000), tygrů malajských je už jen sotva 150 jedinců. Problémem je člověk: osídlení stále více zasahuje do tygřích teritorií, habitaty se využívají pro monokultury (například sója a palmový olej). Svou roli hraje i nelegální lov: tygři jsou stále relevantní součástí tradiční čínské medicíny; přisuzuje se jim léčivá, ne-li přímo magická moc. „To se sice nezakládá na pravdě,“ říká Müller, „ale tuto víru prostě nelze zabít“.

Peter Müller (vlevo) s ředitelem lipské Zoo Prof. Jörgem Junholdem | Foto: © Zoo Leipzig Hrozí, že tygři v dohledné době ze světa zcela zmizí. Platí to přinejmenším pro volně žijící jedince. Pokud je dnes zvíře klasifikováno jako ohrožené, je zařazeno do ochranných a chovných programů. Mezinárodní svazy zoologických zahrad WAZA a EAZA koordinují projekty po celém světě a zapojují se do nich i domovské země zvířat, které jsou obvykle vstřícné. Úbytek druhů tak lze zastavit, v lepším případě i zvrátit.

Plemenná kniha tygrů – Stěhování z Prahy do Lipska

Myšlenka vytvořit plemenné knihy pro ohrožené druhy vznikla v Polsku (pro zubry) a v České republice (pro koně Převalského) ve 20. a 30. letech 20. století. Plemenná kniha tygrů je vedena od roku 1966 a vznikla ze spolupráce mezi lipskou a pražskou zoologickou zahradou. První odpovědnou osobou byl pražský zoolog Dr. Vratislav Mazák. Když Mazák změnil zaměstnání, plemenná kniha přešla v roce 1973 do Lipska. Vedení knihy spočívá zpočátku v „naprosto suchém sběru dat“, popisuje Müller. O každém druhu tygra se shromažďuje co nejvíce informací: rodiče, místo a datum narození, chov, transporty, případně datum úmrtí, příčina smrti a nemoci. Ne každé zvíře je pro chov vhodné. Někteří jsou tzv. poddruhoví kříženci, tj. směs například tygrů amurského a bengálského. Cílem je totiž zachovat příslušný poddruh co nejpůvodnější.

Z Prahy se svého času vozily kartotékové lístky, dnes už vše funguje digitálně. Od roku 2019 existuje program evidence zvířat, který funguje jako komplexní databáze. „Pokud se například v tokijské zoo narodí tygří mládě a zaregistruje se, mohu se na ně podívat a zjistit, zda a v jaké podobě lze uvažovat o jeho zařazení do chovu,“ říká Müller. Občas se objeví i zvířata narozená ve volné přírodě: „Pokud se tygr příliš vtíravě přiblíží k lidem, musí být odchycen a umístěn v zoo.“ K tomu prý občas dochází v Číně, Rusku a Indii.

Mláďata zůstávají s matkou přibližně dva až tři roky, poté jsou přemístěna do jiných zoologických zahrad. V ideálním případě jsou zvířata ušetřena dlouhého cestování, ale ne vždy je to možné. Může se tedy stát, že tygr z Německa najde nový domov v Japonsku nebo Jižní Koreji. „Je potřeba co největší biologická diverzita,“ říká Müller. Jinými slovy do chovu by neměla být zařazována zvířata, která jsou si příliš blízce příbuzná. To proto, aby se předešlo dědičným chorobám.

V novém domově je tygr nejprve umístěn ve vnitřní kleci, aby si mohl zvyknout na nové prostředí, poté zvíře samo prozkoumává venkovní výběh a už slyší a cítí svou novou tygří rodinu. „Je rychle vidět, zda na sebe zvířata reagují se zájmem nebo agresivně,“ říká Müller. Většinou bývá socializace úspěšná. Že se to vůbec nepodaří, se stává, ale je to vzácné.
 

Čtyřčlenná tygří rodina v Dolním Sasku

Od roku 1989 v dolnosaské zoologické zahradě Ströhen pobývají a rozmnožují se silně ohrožení tygři amurští, kterých je ve volné přírodě jen asi 600 (stav k roku 2019). V červenci 2022 se ve Ströhenu narodila tygří mláďata Anouk a Aris. „Samec a samice u nás žijí spolu neustále, nejen v době říje,“ vysvětluje tisková mluvčí Yvonne Habermann. Ošetřovatel, který má zvířata na starosti, je velmi pečlivě sleduje a dokáže vypočítat přibližný čas narození. Několik dní předtím jsou zvířata oddělena. Porod obvykle proběhne přes noc a bez zásahu ošetřovatele. Poté jsou matka a mládě ponechány co nejvíce o samotě, aby se mezi nimi mohla nerušeně tvořit vazba.

Ošetřovatel, ke kterému mají důvěru, pouze čas od času zkontroluje, zda jsou mláďata aktivní a zda sají. Pouze v případě, že tygří matka mládě nepřijme, zasáhne se a pokusí se mládě ručně odchovat. To je vždycky výzva, říká Habermann, ale ve Ströhenu se to už několikrát podařilo. Pokud se vše podaří, smí se samec s mláďaty také setkat. „Je to vždycky největší radost,“ říká Habermann, „když vidíme, jak tygří mláďata vyrůstají společně s matkou a později i se samcem.“

Jak úspěšné tyto chovatelské programy jsou, závisí mimo jiné na živočišném druhu. V ideálním případě se s chovem začíná v době, kdy je ještě dostatek jedinců. Vícenásobné porody jsou rovněž výhodou. Tygřice mají každé dva až tři roky vrh až čtyř mláďat. Naproti tomu u slonů, nosorožců a tapírů se po dlouhé březosti obvykle narodí jen jedno mládě.

Chov tygrů je pečlivě sledován od 60. let 20. století a od té doby se podařilo vytvořit široký genetický sortiment. Alespoň v tomto ohledu to pro tygry vypadá relativně dobře. Existují však i eticky sporné chovné jevy.

Bílá srst, modré oči, známe ho z kouzelnických show v Las Vegas – bílý tygr lidi fascinuje. Müller se však k jejich chovu staví kriticky. „Bílí tygři jsou výsledkem vzácné mutace.“ Ve volné přírodě tato zvířata jen přežívají stěží. „Jejich gen je recesivní – to znamená, že je potřeba extrémní příbuzenské křížení, aby vznikli právě bílí jedinci.“ Navíc tak vzniká falešný dojem, že jde o samostatný poddruh: „Každých pár let někde čtu, že bílému tygrovi hrozí vyhynutí. To je prostě nesmysl.“ V zoologických zahradách, které jsou členem EAZA, platí přísný jejich zákaz chovu. Müller to vyjadřuje ve zkratce: „Každý bílý tygr ubírá místo jinému zvířeti.“

Tygr amurský v lipské Zoo | Foto: © Zoo Leipzig

Tygr amurský na turné – plány ohledně vypuštění do přírody u Kaspického moře

Mohou být zvířata narozená v zajetí vypuštěna do volné přírody? „V zásadě ano,“ říká Müller, „ale je to pokaždé výzva.“ Zvířata odchovaná v zajetí jsou často příliš orientovaná na člověka. Tygří mláďata se však mohou naučit lovit, instinkty v nich stále jsou. Takže i zvíře narozené v zajetí si může zvyknout na život ve volné přírodě.

„Nejtěžší je najít oblasti, kde mohou tygři nerušeně žít,“ říká Müller. Protože setkání člověka s tygrem mohou být nebezpečné pro obě strany. V současné době probíhají snahy usídlit tygra amurského na Dálném východu Ruska v někdejší oblasti výskytu tygra kaspického ve Střední Asii, oba druhy jsou si velmi podobné. Navíc vzhledem k tomu, že tygr kaspický je již zcela vyhuben, nehrozí, že by jeden druh vytlačil druhý. „To je z biologického a také etického hlediska ospravedlnitelné,“ vysvětluje Müller.

Vpuštění do volné přírody se má uskutečnit od roku 2025. Anouk a Aris ze Ströhenu budou v té době již tříletí. Ale kdo ví, zda jejich mláďata budou moci jednou opět žít ve volné přírodě?

Ochrana tygrů: žádný palmový olej, žádné suvenýry

Co může každý/á z nás udělat pro podporu tygrů? „Nikdy nekupujte komerční zboží, suvenýry nebo ‚léky‘, které obsahují části tygra,“ opakuje Müller to, co by mělo být samozřejmé. Kromě toho může pomoci i vědomé zřeknutí se výrobků, které obsahují palmový olej. Za nejúčinnější považuje Müller adopce na dálku nebo peněžní dary. Ty jsou investovány právě do programů na ochranu přírody. „Využívají se například na zřízení stanic rangerů, ti zajišťují, že tygři již nejsou nelegálně loveni – a že se tygři drží dál od lidských sídel.“

Gegen Ende des Jahres wird Müller die Führung des Zuchtbuches nach 50 Jahren einem Kollegen übertragen: „Ich freue mich darauf, einen jungen Menschen in diese Verantwortung einzuarbeiten.“

Koncem roku předá Peter Müller po padesáti letech vedení plemenné knihy svému kolegovi: „Těším se, že s touto zodpovědností seznámím někoho mladého.“

marec 2023