Mezi sociální utopií a gangsterským rapem

Paneláková sídliště jsou v Německu symbolem sociálních problémů. Na Východě a na Západě byla koncipována jako řešení bytové nouze poválečné doby. Po pádu železné opony se negativní image sídlišť přelilo i do bývalé NDR. Následoval sociální úpadek a diskuse o demolici
nebo revitalizaci.

„Vysoké domy – tísnivé ovzduší – pár stromů – lidé na drogách – tady se bortí sny.“ Řeč je o čtvrti Märkisches Viertel, jednom z největších panelákových sídlišť Berlína. Se stříbrnou maskou umrlčí lebky rapuje kontroverzní gangsterský raper Sido ve videu k Mein Block (Můj blok) před hradbami šedivých paneláků o agresi a kriminalitě. Nejen v německém hip-hopu jsou paneláková sídliště symbolem pro sociální úpadek a žalostné životní podmínky. Především s východoněmeckými panelákovými sídlišti jsou v dnešní době spojeny nové, negativně znějící pojmy jako smršťování měst, prekariát nebo území pro demolici. Člověk zde může rychle upadnout do ostalgie, čili nostalgie po starých východoněmeckých časech, když si vzpomene na euforii, s níž se v šedesátých letech minulého století stěhovaly mladé rodiny do sídlišť NDR.

,,Každý bydlí za stejných podmínek ve stejných bytech. Ve stejném domě bydlí generální ředitel i technik z chemického kombinátu, primátorka bydlí ve stejném obytném bloku jako operátor z velína teplárenské centrály.“ Na sídlištích NDR, jak jasně vyjadřuje i citát ze zprávy Plán a budování města dělníků v chemickém průmyslu Halle-Neustadt z roku 1972, by se měla zhmotnit socialistická ideologie rovnosti.

Ta, spolu s marxisticko-leninskou vírou v techniku a společensko-politickou orientací na malou rodinu, vedla k industriální výstavbě standardizovaných panelových bytů. Stala se tak lékem pro poválečné Východní Německo, postižené nedostatkem bytů i zanedbanými zástavbami. Dobrá infrastruktura a celková funkční koncepce lákaly obzvláště od sedmdesátých let 20. století masy do nových čtvrtí jako bylo Nové Město v Hoyerswerda nebo čtvrť Johannestal v Berlíně. V roce 1990 bydlela téměř třetina východoněmeckého obyvatelstva v panelových domech.

Od integrace k exkluzi

S pádem zdi se i na Východě zhroutil sociální integrační model sídlišť. V Západním Německu vznikala taková sídliště především v 60. a 70. letech minulého století: například Mnichov-Neuperlach nebo západoberlínská čtvrť Märkisches Viertel, kterou Sido líčí jako ráj drobných kriminálníků náchylných k užívání drog. Negativní image tak ulpěla na sídlištích ve starých spolkových zemích už od jejich vzniku. Skrze ně si sice i sociálně slabší rodiny mohli poprvé dopřát moderní byt, leč v individualisticky orientované společnosti se soukromým bytovým trhem to však vedlo ke koncentraci chudých obyvatel do těchto nových, státem podporovaných sídlištích.

© Foto: Christian Schaser Podle Carstena Kellera, sociologa a autora knihy Leben im Plattenbau – Zur Dynamik sozialer Ausgrenzung (Život v panelácích – K dynamice sociálního vyčlenění), pozdější opravy staveb a infrastruktury dále zafixovaly veřejný obraz těchto sídlišť jako problémové. Není se tak čemu divit, že lidé v západním Německu byli šokováni představou, že 30 procent nových občanů sjednocené SRN žije v problémových sídlištích. Velmi rychle v rozpravách převládlo slůvko demolice.

Naštěstí ale brzy došlo ke shodě na jiném řešení. Zlepšování obytného prostředí a modernizace měly zajistit bytový fond do budoucna. „Po deseti letech urbanistického vývoje v nových spolkových zemích se ale ukázalo, že ani nastoupená cesta revitalizace nebyla schopna zabránit erozivním procesům“, konstatuje Carsten Keller. Úpadek někdejších míst sociální integrace přitom probíhal v každém městě, na každém sídlišti, ba dokonce v každém obytném bloku odlišně. Východoněmecká středně velká města, kdysi státem podporovaná centra průmyslu, se rychle stala předvojem sociálního úpadku.

Trendu, který se brzy rozšířil i do panelákových sídlišť na okrajích velkoměst a maloměst. Urbánní sociologové dnes soudí, že přiblížit se socialistické utopii promíchání všech společenských skupin se podařilo pouze ve velkoměstech. Naproti tomu ve středně velkých městech byla sídliště koncipována jako výstavba podnikových bytů a poskytovala především dělníkům a řadovým zaměstnancům bydlení propojené funkčním způsobem s pracovištěm. Privilegovaní se koncentrovali v novostavbách v centru města.

Východiska z ghettoizace

© Foto: Christian Schaser Zmíněné nerovnosti naznačily vývoj po pádu železné opony. Zatímco se podařilo povýšit například apartmá v panelových věžácích v centrální čtvrti Berlín-Mitte na vyhledávanou lokalitu mladými lidmi, zůstává obrázek okrajových oblastí, středně velkých a malých měst tristní. Deindustrializace vedla ke strukturální nezaměstnanosti, stěhování obyvatel na periferie měst a nešťastná bytová politika nastartovaly sociální úpadek. Mladé, lépe kvalifikované lidi to táhlo na Západ a do velkoměst. Starší a sociálně slabší obyvatelé zůstali. Uvnitř sídlišť tak dochází – podle Carstena Kellera – k „vytváření ostrůvků s vlastním sociálním milieu“.

„Za povšimnutí stojí vzájemná závislost mezi statusem a viditelnou kvalitou bydlení“, vysvětluje tento urbánní sociolog jeden z výsledků svých výzkumů. Ze stáří zástavby a stupně sanace lze vyčíst sociální zázemí obyvatel. Zatímco migranti a sociálně slabší občané bývají spíše vydáni na pospas chátrání paneláků, které nejsou vůbec nebo jen špatně sanované, žijí etablovaní starší obyvatelé většinou spokojeně o pár bloků dál v renovovaných bytech. Špatnému image paneláků jsou však vystaveni i oni. Bludný kruh odlivu obyvatel a sociální exkluze?

© Foto: Christian Schaser Nikoliv neodvratně. Velké projekty přestavby měst jako v duryňském Leinefeldejsou jsou toho příkladem. Koncem 80. let tvořily 90 procent města panelové domy, v roce 1994 bylo 30 procent veškerých bytů v Leinefelde prázdných. Za podpory spolkového a zemského programu Stadtumbau Ost (Přestavba měst na Východě) tu od roku 2002 byly částečné demolice spojeny s investicemi do infrastruktury a zelených ploch. Projekty přestavby, jako ty od několikanásobně oceněného architekta Stefana Forstera, ukazují, jak vdechnout panelákům architektonicky zajímavým způsobem nový život. A také Carsten Keller upozorňuje na to, že sídlištím v Německu nehrozí nutně demolice nebo budoucnost jako kulisa pro pochmurná hip-hopová videa. „Navzdory prvnímu zdání potřebují sídliště na Východě a Západě ne méně, ale naopak více sociálně politických intervencí“. Aby se uchránila sídliště před jejich zdánlivě jistým osudem v podobě ghett zítřka, musela by být výstavba sociálních bytů rozptýlena po městě a především by muselo dojít k materiálnímu a sociálně kulturnímu zhodnocení sídlišť s ohledem na potřeby jejich obyvatel.