POLICKÝ OBRAT DOPRAVA
„KONEC SPOLEČNÉ EVROPY“

Co se stane, když v Evropské unii posílí pravicoví populisté? O důvodech a následcích odklonu politiky doprava a o možných protistrategiích hovoří Alexander Häusler, sociolog, který působí na vysoké škole v Düsseldorfu a zabývá se extremismem.
 

Pane Häuslere, pravicoví populisté jsou napříč celou Evropou politicky na vzestupu. V Německu byla na jaře 2016 v průzkumech názorů hodnocena pravicově populistická strana Alternativa pro Německo (Alternative für Deutschland, AfD) jako třetí nejsilnější síla ve státě. Jaké jsou důvody úspěchu pravicových stran?

Důvodem je krize eura. K tomu se pojí ta skutečnost, že počty uprchlíků od léta 2015 stále stoupaly a evropské státy se projevily jako neschopné najít rozumné celoevropské řešení. Za úspěchy pravicových stran však stojí také vážná krize politické reprezentace, která pravicově populistickým silám umožňuje reagovat na krizi evropského modelu nacionalistickými odpověďmi.

Co odlišuje pravicové populisty od pravicových extremistů a neonacistů?

Máme v Evropě pravicově extremistické strany, které vystupují pravicově populisticky, a máme také pravicově populistické strany, které nepocházejí z extrémní pravice. Nejnebezpečnější stranou v západní Evropě je Národní fronta (Front National) ve Francii, která nejpozději od doby, kdy se vedení strany ujala po Jean-Marie Le Penovi jeho dcera Marine Le Pen, má výrazné pravicově populistické zaměření. Na druhé straně máme Švýcarskou lidovou stranu (Schweizerische Volkspartei), nejsilnější pravicově populistickou stranu v celé Evropě, stranu, která vzešla ze selského hnutí. Toto široké spektrum je vidět i v Evropském parlamentu.

Pravicové i levicové síly profitují z krize evropského modelu

Někteří funkcionáři AfD v Německu hájí pravicově extremistické, národovecké pozice. Jsou přechody mezi těmito pozicemi plynulé?

Ano, do určité míry. AfD je politická strana zastřešující různá uskupení napravo od Křesťanskodemokratické unie (CDU), tedy strany kancléřky Angely Merkel. V době založení AfD v roce 2013 dominovalo v AfD ekonomické liberální křídlo, které reprezentoval zakladatel strany, Bernd Lucke. Už před změnou ve vedení strany v roce 2015 patřili k AfD také národní konzervativci z řad zklamaných bývalých příznivců CDU a CDU a nacionalistické, extrémně pravicové křídlo. Tato rozdílná uskupení jsou nikoli bezkonfliktně spojena pod jedním zastřešením. Spektrum sahá od konzervativců, kteří sami sebe nepovažují za pravicově extrémní, až k zarytým neonacistům. Alternativa pro Německo je v květnu 2016 zastoupena v osmi zemských sněmech a musí teď dokázat svou akceschopnost v reálné politice. Na tom se ukáže, zda je schopná přežít, nebo zda ji čeká stejný osud jako jiná pravicová uskupení, která z politické scény zase zmizela.

V některých evropských zemích existují silné levicově populistické strany – například Syriza v Řecku, strana ministerského předsedy Alexise Tsiprase, nebo strana Podemos ve Španělsku, která v roce 2014 vzešla z politického hnutí. Jak je to možné?

Motivy jsou velmi rozdílné. U pravicového populismu čerpá motivace z exkluzivní idey etnicky definovaného obyvatelstva a směřuje proti přistěhovalcům a cizincům. Levicoví populisté chtějí naproti tomu zastupovat celé obyvatelstvo, v centru jejich pozornosti je sociální spravedlnost. Krize politické reprezentace vedla k tomu, že jak na pravé, tak na levé straně politického spektra posílily nové subjekty. Dokud budou v Evropské unii chybět odpovídající politické předpisy, tak se na tom nic nezmění.

Konfrontace místo démonizace

Úspěch pravicových populistů jde na úkor zavedených politických stran. Prožíváme právě implozi evropského partajního systému?

Tento systém erodoval v některých zemích už před lety. To, co se už delší dobu ukazuje ve Francii, Rakousku nebo Nizozemsku, se může stát i v Německu – zmenšení lidových stran a ztráta jejich významu, jako je tomu například v Itálii. Nejsem si jist, že velké politické strany v Německu v roce 2016 už pochopily, co nás možná čeká. Pravicoví populisté žijí z toho, že se prezentují jako subjekty pronásledované levicově liberální politickou elitou, která údajně potlačuje mínění lidu, a vystupují jako obhájci lidu. Tento efekt se ještě zintenzivňuje, když s nimi zavedené politické strany odmítají mluvit. Bylo by smysluplnější pustit se v Německu do konfrontace s AfD a ukázat, jaké důsledky by měl národní egoismus a rasismus pro Německo a Evropu.

V Rakousku je Svobodná strana Rakouska (FPÖ) v roce 2016 už nejsilnější stranou. Ve Francii si Marine Le Pen dělá naděje, že se v roce 2017 stane prezidentkou. Převezmou pravicoví politikové moc v Evropě?

Tu zčásti už mají. Vzorem všech pravicových populistů je Viktor Orbán v Maďarsku. Pokud by se v dalších zemích dostaly do vrcholných státních a vládních pozic pravicové síly, byl by to konec společné Evropy.