Science-Fiction
V jiných světech

O přátelských Marťanech, o umělé inteligenci v honbě za zločinci a o bolševické revoluci ve Švýcarsku – deset německy psaných sci-fi románů, které byste měli znát.
 

Německo má velkou tradici sci-fi žánru, která sahá daleko do minulosti: Sen (Der Traum, 1634) astronoma Johannese Keplera byl vůbec první příběh, který vědecky zdůvodnil cestu do vesmíru, E.T.A. Hoffmann si v novele Písečný muž (Der Sandmann, 1816) vysnil prvního umělého člověka a Fritz Lang svým filmem Metropolis (1927) povýšil sci-fi film poprvé na uměleckou úroveň. Žánr sci-fi to měl v této zemi přesto vždycky trochu těžké, což bylo způsobeno především tím, že tato tradice byla ve 30. letech 20. století přerušena dvanáct let trvající vládou nacistů. V poválečném období byla v Německu populární téměř výhradně sci-fi americké provenience. Série časopisů Perry Rhodan byla pokusem o napodobení začátku 60. let. Perry Rhodan vychází dodnes, ale německy psaný žánr sci-fi toho samozřejmě nabízí mnohem víc.

Kurd Lasswitz: na dvou planetách (1897)

Příběh o prvním kontaktu s Marťany vyšel téměř současně s vědeckofantastickým románem Herberta George Wellse The War of the Worlds (Válka světů), ale se zcela jiným vyzněním. Lasswitzovi šlo o mír a smíření mezi oběma planetami. Jde o nadčasovou klasiku od „otce moderní německé sci-fi“. Po Kurdu Lasswitzovi je pojmenována také nejvýznamnější německá cena v žánru sci-fi.

Arno Schmidt: republika učenců (1957)

Než se Arno Schmidt pohroužil do své schránky s poznámkami ke svému velkému opusu Zettelův sen (Zettel’s Traum), napsal bláznivou postapokalyptickou grotesku Republika učenců (Die Gelehrtenrepublik), ve které se Evropa v důsledku jaderné války stala neobyvatelnou a vybraní intelektuálové na plovoucím ostrově v Tichém oceánu smějí spravovat svůj vlastní malý svět - a při tom selhávají.

Wolfgang Jeschke: poslední den stvoření (1981)

Wolfgang Jeschke, dlouholetý editor sci-fi řady nakladatelství Heyne Verlag a sám mnohonásobně oceněný autor sci-fi literatury, posílá své hrdiny a hrdinky o pět milionů let zpátky do minulosti, kde musejí bojovat o energetické zdroje současnosti. Kniha, která vám v každém ohledu sebere půdu pod nohama. Jeden z vůbec nejlepších románů o cestování časem.

Angela und Karlheinz Steinmüller: Andymon (1982)

Je to jeden z nejvýznamnějších sci-fi románů zaniklé Německé demokratické republiky – a důkaz toho, jak může podvratná sci-fi fungovat jako utopie: Nové světy, které v této knize budují mladí lidé, vychovaní vesmírnou lodí, se totiž neřídí programem politické strany, ale realitou - i když je to realita jiné planety.

Carl Amery: tajemství krytpy (1990)

Carl Amery byl ze všech německých autorů žánru sci-fi nejbavorštější, ale nepsal žádné provinční romány, naopak – více světovosti se mezi desky knihy vejde jen stěží. Tajemství krypty je podobenství o pokrokářství, podobenství překypující vědomostmi a moudrostí. Kdyby byl Umberto Eco psal sci-fi, pak by se jeho kniha této knize pravděpodobně dost podobala.

Andreas Eschbach: tkalci gobelínů (1995)

Andreas Eschbach má důvod k úsměvu, protože jeho knihy se pravidelně objevují na seznamech bestsellerů. Jeho sci-fi román Die Haarteppichknüpfer (česky vyšel v roce 2001 pod názvem Tkalci gobelínů) rozhodně stojí za přečtení. | Foto (detail): © picture alliance/Uwe Zucchi Německo zatím nezrodilo žádného národního šampiona v žánru sci-fi, jakým byl například Isaac Asimov v USA, ale pokud by měl být někdy někdo do této role obsazen, byl by mým kandidátem Andreas Eschbach.  Jeho prvním románem byli Tkalci gobelínů – dobrodružství na vzdálené planetě, která nakonec není tak daleko – s pointou, kterou si dokáže vymyslet jen Eschbach.

Christian Kracht: budu tady na slunci i ve stínu (2008)

Důležitým, ale v německy psané literatuře jen zřídka používaným sci-fi motivem je alternativní svět, tedy scénář současnosti nebo budoucnosti, který vyplývá ze změněné minulosti. Bolševická revoluce se v Krachtově románu neodehrává v Rusku, ale ve Švýcarsku – s opravdu groteskními následky pro svět.

Dietmar Dath: PulzarovÁ noc (2012)

Co kdyby... jednoho dne bylo všechno jinak? V knize Pulsarnacht se science-fiction objevuje jako kosmický a politický myšlenkový experiment, který nikdo nedokáže napsat s takovou intelektuální vervou jako Dietmar Dath. Tento novinář deníku FAZ produkuje romány a knihy faktu jako na běžícím pásu, ale každý jeho příběh jiskří a září svým vlastním jedinečným způsobem.

Tom Hillenbrand: země dronů (2014)

Proč se tato kniha prodává jako „detektivní román“, a ne jako sci-fi, je záhadou, kterou může vysvětlit pouze nakladatel. Ano, došlo v ní k vraždě, ale zbytek románu je čisté sci-fi, protože vypráví o Evropě v blízké budoucnosti, kdy umělá inteligence bude honit zločince. Problém spočívá jedině v tom, že tuto umělou inteligenci lze zmanipulovat.

Sibylle Berg: GRM – Brainfuck (2020)

Budoucnost – sociální, politická a intelektuální hromada trosek. Takový scénář jsme si zvykli označovat jako dystopický. Tak snadné to však u Sibylle Berg není, protože ledacos na světě se prostě musí nejdřív porouchat, aby se uvolnilo místo pro něco nového, lepšího. Tento text je stejnou měrou znepokojivý i dojemný. Německý sci-fi román, vyprávěný v rychlém tempu.
Spisovatelka Sibylle Berg (uprostřed) a herečka Katja Riemann (vpravo) předčítají během digitální konference „re:publica“ z románu GRM – Brainfuck od Sibylle Berg. Vlevo moderátorka Nora Wohlfeil. | Foto (detail): ©picture alliance/dpa/Soeren Stache