© Carl Hanser Verlag
Příslušník wehrmachtu Veit Kolbe se na sklonku roku 1943 vrací z východní fronty do Vídně, aby se zotavil z těžkého zranění. Ideologií nasáklé řečnění příbuzných se mu však protiví natolik, že se brzy stáhne do ústraní k jezeru Mondsee. Odhlédneme-li od pravidelných přeletů spojeneckých bombardérů, všudypřítomných gymnazistek evakuovaných z ostřelovaných měst či potravin na příděl, žije tamní obyvatelstvo v křehké nápodobě všednosti. A Veit tu dokonce narazí na několik spřízněných duší. .
Arno Geiger ve svém poutavém románu názorně ilustruje, že se válka nevede pouze na zemi a ve vzduchu, ale také v hlavách zúčastněných. Veitovo vyprávění, které autor podle všeho vystavěl na základě osudů skutečných osob, prokládají autenticky působící deníková svědectví a výňatky z korespondence dalších postav. Ve výsledku tak vzniká barvitá koláž hlasů, jež s citem zrcadlí každodenní obavy o přežití i lidskou touhu po blízkosti a poklidném životě.