© Suhrkamp Verlag
Předesílám, že nejnovější kniha Philippa Thera „Outsideři. Útěk, uprchlíci a migrace v moderní Evropě“ má našlápnuto stát se standardním dílem. Přináší široce koncipovaný přehled uprchlických vln v Evropě – od hugenotských náboženských uprchlíků raného novověku až po politické uprchlíky pozdního 18. století, od ohromných uprchlických vln v důsledku obou světových válek až po aktuální „uprchlickou krizi“.
Síla knihy tkví především v tom, že znovu připomíná to, co už historie často odsoudila do zapomnění. Kdo si dnes ještě vzpomene na exodus Řeků z Malé Asie po konci první světové války? Nebo na uprchlíky po krizi v Maďarsku v roce 1956 nebo po „Pražském jaru“ v roce 1968. Popis historických procesů oživují krátké biografie reálných uprchlíků a stručné portréty aktérů uprchlické politiky, např. UNHCR.
Kniha bezesporu záslužně demonstruje, že útěky a uprchlíci k dějinám Evropy patří již po staletí – a často je také utvářeli. O něco obtížnější je to s pokusy o uchopení pojmu „integrace“. Autor sice uvádí řadu historických příkladů integrace – zejména té úspěšné. Ale v případě situace v Evropě od roku 2015 místy ustupuje jasnost a vymezení historických pojmů apelativnímu přístupu k tématu.
Studii Philippa Thera můžeme chápat jako příručku k po staletí běžným uprchlickým vlnám, která čtenáři přináší mnoho nových poznatků. Navíc obsahuje četné podněty pro další diskuse v kontextu vzájemných vztahů mezi nacionalismem, humanitarismem, integrací a evropskou uprchlickou politikou.