© Suhrkamp Verlag
Mladý muž vzpomíná na svého staršího bratra, který zemřel před lety. Na poslední společnou noc, kdy obráželi mnichovské hospody. Bratrův hrob navštívil jen jedinkrát, byť je myšlenkami na něj posedlý. V nekonečné kaskádě vzpomínek jsme svědky meandrovitě se vinoucích hovorů mezi oběma bratry, plynoucích bez hranic a nádechů v setrvalém proudu vědomí, který přerušuje jen enormně velké množství piva a ještě větší dávky panáků.
Heinzi Hellemu se knihou „Die Überwindung der Schwerkraft“ podařilo vytvořit něžný, melancholický a místy vtipný román, který v soudobé německojazyčné literatuře nemá obdoby. Jazyk, smysl pro rytmus, duch doby: nesmírně originální zpracovávání smutku formou literatury – a k tomu ještě způsobem nanejvýš jímavým. Autorovi se každopádně daří překonat gravitaci zcela bez známek úsilí. Jeho próza je tak proklatě dobrá, že se začíná vznášet s první větou.