© Suhrkamp
Poslední měsíc války. Dvanáctiletá Luisa prchá se svou matkou a starší sestrou z Kielu na venkov, na šlesvicko-holštýnský statek, kde je rodina pro danou chvíli v bezpečí před bombardováním. V Německu však v těchto dnech není žádné místo dost vzdálené na to, aby do života lidí, kteří zde žijí, nezasáhla radikálně válka. Luisa nemusí do školy, nad její hlavou létají směrem na východ bombardéry, krajem táhnou uprchlíci a mladá dívka je jako součást dospívání nucena sledovat svět plný drancování, vraždění a násilí páchaného na ženách. A po strašlivém zločinu, který pocítí na vlastním těle, se Luisa zhroutí.
V jazykově mistrném textu popisujícím zvěrstva, o nichž jsme již četli či slyšeli mnohokrát, je zvýrazněna zejména druhá rovina vyprávění, v níž autor nechává zaznít rekapitulaci hrůz třicetileté války z úst učence. Motiv opakování zločinů v historii, které lidé páchali rovněž na svých bližních, je silný a bolestivě brilantní. Rothmannův román nabízí více než jen vzdor vůči lidem bez špetky citu: Ukazuje, jakou silou se literatura může zmocnit našeho ducha a srdce.