© Aufbau Verlag
Mladá švýcarská spisovatelka Gianna Molinari vytvořila ve svém debutovém románu zevrubnou poetickou parafrázi myšlenek a nálad současné Evropy. Témata jako identita, hranice, sledování, lidskost, průmysl a příroda stejně jako nejistota, křehkost a proměnlivost zachyceného zpracovává nejenom verbálními, ale také grafickými, fototechnickými a matematickými výrazovými prostředky. Právě díky souhře různých modalit poselství zdůrazňujících variabilitu pojetí reality je dílo obzvláště blízké psychologickým stavům moderního člověka, v nichž zjištění, jak obtížné je striktně odlišit svět reálný od toho zdánlivého, a že ten, kdo dohlíží, dohled rozkrývá, jsou příčinou dysfunkce.
Význam pohledu toho, kdo dohlíží, je pro román klíčový – hlavní hrdinka se ocitá v takřka opuštěné továrně, aby zde začala pracovat na pozici hlídačky. Její první úkoly se týkají vlka (silný obraz v mytologiích různých evropských národů), který byl spatřen v areálu firmy a jehož údajná přítomnost má velký význam z hlediska tvorby perspektivy. S poměrně lakonickým vyprávěním, obrazností a jazykem kontrastuje ještě jedna pozoruhodná událost, kolem níž krouží myšlenky postav – záhadná nehoda, jež se odehrála na popsaném místě: pravděpodobně z letadla zde vypadl muž, nejspíš uprchlík. Román se přesto nemění v detektivku, nýbrž je spíše citlivým filozofickým popisem, který atmosférou a použitými postupy mírně připomíná prózu W. G. Sebalda.