© Suhrkamp Verlag, Berlin, 2020
Fabjan Hafner (1966-2016) zůstává v našich vzpomínkách především jako velkorysý přítel, literární vědec a kongeniální překladatel ze slovinštiny do němčiny (Zajc, Zupan, Šalamun, Krese, Vidmar a další – od roku 2017 uděluje Goethe-Institut v Lublani dokonce Cenu Fabjana Hafnera). Nyní před nás předstupuje jako básník - díky hned dvěma knihám, která vydala renomovaná nakladatelství a pečlivě je sestavili lidé, kteří mu byli blízcí, jako Zdenka Hafner Čelan, Peter Handke a Dominik Srienc.
V dvojjazyčné sbírce nakladatelství Suhrkamp najdeme pod prostým názvem Erste und letzte Gedichte (První a poslední básně) přesně to, co název říká: Hafnerovy básně z mládí a z posledních let jeho života. Jedná se o básně, které do němčiny nepřeložil sám Fabjan Hafner, takže je mohl nepředpojatě přebásnit Peter Handke, což se mu velmi šetrně povedlo. V dojemné předmluvě poznamenává, že i juvenilní básně jsou míněny naprosto vážně – „dětinsky vážně – fabjanohafnersky vážně“ a že základem všech básní jeho předčasně zemřelého přítele je „něžný a tichý – strach, ale právě protože je něžný, není němý, nevyslovený“.
Všechny básně, které Hafner napsal slovinsky, včetně těchto, jsou součástí souborného díla, které právě vydali Zdenka Hafner Čelan a Aljoša Harlamov (Cankarjeva založba). Název Iz jezika, ki ga ni (Z jazyka, který neexistuje) pochází z ústřední básně: „Psát básně: překládat z jazyka, který neexistuje“ (do němčiny přeložil Fabjan Hafner).
Suhrkamp Verlag