© Residenz Verlag, Salzburg–Wien, 2020
V dobách pandemie je to nejspíš velice aktuální otázka. Když je návštěva v ordinaci lékaře spojena s nebezpečím nákazy, rádi sáhneme po mobilní aplikaci. Když ji použijeme, software nám okamžitě – na základě fotografie nemocné části těla – stanoví diagnózu a předepíše lék.
Ale do jaké míry se dá ve zdravotnictví umělá inteligence skutečně použít k léčbě? Skutečně dokáže nahradit i lékaře? Autor této knihy jako lékař a spoluprovozovatel digitálního zdravotnického portálu NetDoktor ví přesně, jaké obavy a jaká očekávání si pacienti spojují s „krásným novým světem“ zdravotní péče. Je to imponující perspektiva, která se neustále rozšiřuje. Tak například: Když někdo trpí vzácnou chorobou, má v rámci tradičních postupů malou šanci, že se rychle dostane k odpovídající léčebné metodě, protože ani nejzkušenější lékaři neznají víc než jen zlomek z několika desítek tisíc nemocí. Inteligentní systémy, které pracují s ohromnými databázemi, však všechny tyto choroby identifikovat umí. Jejich zvláštní výhodou je, že nejsou vázány na jedno místo, takže v podstatě již dnes je lze nainstalovat i v té nejmenší venkovské ordinaci. Odtud se můžete připojit k databázi nejbližší nemocnice: bude-li pacient urychleně potřebovat zákrok, budou ho na operačním sále očekávat lékaři a pomocný personál, kteří už na něj budou připraveni.
Tam, kde se dříve lékaři orientovali pohmatem, se dnes využívají moderní zobrazovací metody, které během pár vteřin zcela bezbolestně a bezproblémově zobrazí fungování lidských orgánů. Pomocí těchto metod je možné choroby zjistit dřív a díky tomu rostou šance na uzdravení. Na poli diagnostiky se už lékaři neobejdou bez pomoci stále lepších softwarových systémů.
V lékařství se celosvětově usiluje o možnost nasazení takové léčby, která by byla šitá na míru individuálním potřebám jednotlivých pacientů. Také vytvoření léčebných metod, při kterých by bylo potřeba zjišťovat a hlídat tisíce fyziologických dat a průběžnou změnu jejich hodnot, je představitelné pouze s využitím počítače. Tzv. chytré hodinky, které hlídají náš zdravotní stav, maličké přístroje měřící krevní tlak a hladinu cukru v krvi, se staly běžnou součástí našeho života. Díky vývoji robotiky se implantují umělé orgány, které jsou mnohem výkonnější než ty přirozené. Krevním řečištěm lze vysílat k cíli nanoroboty, aby, až tam dorazí, opravily nemocné buňky.
Ať už se bude lékařská technika vyvíjet jakkoliv oslnivým způsobem – přístroje lidskou přítomnost nikdy zcela nenahradí. Lékaři totiž nejsou jen těmi, kdo shromažďují veškerá zdravotní data a stanovují optimální léčbu, jsou i soucitnými a přemýšlejícími lidmi, kteří svým působením dodávají odvahu, a jako takoví jsou důležitou součástí léčebného procesu. Umělá inteligence člověka nemůže nahradit, může jen podpořit a zefektivnit jeho činnost.
Residenz Verlag