© Claassen Verlag, Berlin, 2020
Christian Baron se narodil v roce 1985 v Kaiserslauternu v dělnické rodině jako druhé ze čtyř dětí; jeho otec byl stěhovák, matka uklízečka. Ve svém debutovém románu Ein Mann seiner Klasse (Muž své třídy) si dal za cíl zpracovat toto formující sociální prostředí přiznaně autobiografickou formou: Píše příběh své vlastní rodiny a vlastního dětství, přičemž v centru pozornosti je násilný a na alkoholu závislý otec.
Paradoxně musí autoři beletristických děl, pojednávajících o spodních sociálních třídách, nutně stát stranou, mimo, už proto, že protagonistům z tohoto prostředí chybí jazyková vybavenost, aby dokázali vyprávět o problémech, které je trápí. Stojí mimo, ač buď beztak pocházejí z těchto vrstev, anebo se původnímu prostředí vzdálili v důsledku společenského vzestupu, zejména ovšem díky učení, a toto prostředí tedy mohou pozorovat z nové perspektivy. Christian Baron hovoří právě z této druhé pozice, a protože vypráví o svém životě a svých zážitcích, je jeho tón nesmírně autentický: ať se týká otcových opilecko-agresivních způsobů, matčiny nemoci či tety, u níž děti nakonec vyrůstají.
Baronův vypravěč vyvolává dětské vzpomínky a zároveň je předkládá čtenáři z perspektivy dospělého, který je dodatečně interpretuje. Díky způsobu vyprávění oscilujícím mezi minulostí a přítomností kniha zkoumá i to, jaké stopy může socializace proběhnuvší v dělnické třídě zanechat na nové společenské roli intelektuála.
Christian Baron napsal precizním stylem šokující román, v němž se obratně střídají časové roviny– je to četba, kterou si lze zamilovat. Dotýká se nás emocionálně, zároveň se však vyhýbá jakékoli formě patosu a sebelítosti. Další silnou stránkou románu je to, že jeho protagonisté nejsou podáváni „černobíle“: Otec se nestává ztělesněním zla, nýbrž v zásadě přívětivou postavou, jíž se ale nedaří utvářet vlastní život. V této souvislosti jsem, domnívám se, objevila nejdůležitější otázku, již román klade: Jsou to vlastní, individuální rozhodnutí, co určuje životní cestu a osud člověka, anebo sociální příslušnost črtá určité kontury už předem? Baron považuje za rozhodující druhou možnost. Příčinu otcovy tragédie spatřuje jednoznačně v rozporuplnosti jeho sociálního postavení; naráží na to i sám název románu: Muž (ze) své třídy.
Claassen Verlag