© C.H. Beck, München, 2019
Náš každodenní život je v současnosti neoddělitelně spjatý se spoustou digitálních přístrojů; doba, v níž žijeme, je formována obrovskými množstvími dat, která těmito přístroji tečou a jsou ukládána do „digitálních sil“. Svět milionů senzorů a nekonečných ukládacích kapacit má ovšem dvojí tvář.
Adrian Lobe ve své knize zkoumá, jak se naše digitální stopy – každá odeslaná zpráva, každodenní a domněle neškodné používání vyhledávačů, biometrické rozpoznávání nebo polohové služby chytrého telefonu v naší kapse – zároveň rozmanitým způsobem proměňují v „mikro-zatčení“ a jak se člověk v digitálním věku dobrovolně vydává do zajetí. Lobe registruje fenomény naší doby, a jeho příklady získané z digitální skutečnosti „naprogramované společnosti“ pořádně rozviřují rámec většiny velkých teoretických narativů o právním státě a humanismu a přepisují je. Lobeho zájem se zatím upírá na institucionalizované vykonávání moci, ovlivňující život individuí i společností, a na jeho racionalitu – autor se tak přiklání k filozofovi Michelu Foucaultovi, jak naznačuje už sám název knihy.
„Po nějaké době už neexistuje možnost žít mimo digitální reprezentaci. Člověk se stává zajatcem svého datového těla.“ Subjekt svíjející se v datovém vězení si uvědomuje, že je dotčeno jeho právo na intimitu a sebeurčení nebo že o něj dokonce přišel. Možná jako určité znamení ztráty sebeurčení nazývá autor tento nový věk „datapocén“ namísto antropocén. Lobe ve své analýze postupuje induktivně; formuluje všeobecné filozofické, právně teoretické, politologické, mocensko-teoretické či etické otázky na základě popisu konkrétních příkladů. Tyto problémy však nejsou pojednány v odborně vědecké šíři – Lobe nepíše jako vědec, nýbrž daleko spíše stylem knižního žurnalismu a jisté populární filozofie. Díky tomu je jeho kniha snadno srozumitelná a dobře se čte.
Verlag C.H. Beck