© Bernberg Verlag, Berlin, 2019
Německá spisovatelka Katharina Hacker, laureátka Německé knižní ceny za rok 2006 za román Necitové, vydala sbírku, která se vzpírá přiřazení k jedinému žánru. Autorka sama přidala k názvu knihy Darf ich dir das Sie anbieten? (Můžu ti nabídnout vykání?) vysvětlení, že se jedná o „minutové eseje“, ale to nejspíš nestačí.
Nejlepší by bylo asi začít informací, že Katharina Hacker píše v zásadě o všem možném. Tato kniha je jakousi malou šperkovnicí. Podnětem k psaní je pro autorku například setkání, četba nebo jiný prvek každodenního života. Témata jejích prozaických fragmentů představují velké otázky (například poslání, svoboda, přátelství nebo smrt) stejně jako malé každodennosti, kontakt s předivem života. Ale téměř vždy je přitom nejdůležitější filozofický přístup. Vedle lidí se v textu nápadně často vyskytují zvířata, především pes, jemuž speciálně je věnována celá řada fragmentů.
Katharina Hacker se dívá na svět prostřednictvím slova. Navazuje při tom také na své filozofické nebo literární mistry, Bertranda Russella, Martina Bubera, Milenu Jesenskou nebo George Steinera. Výběr těchto jmen mimochodem není náhodný, poznáváme v něm stopy autorčina judaistického vzdělání. Vraťme se ale k pokusu o přiřazení této knihy k některému žánru. Já bych tato dílka nejspíš označil jako krátkou prózu – v souladu s autorčiným doporučením číst tyto texty například mezi dvěma zastávkami nebo v dopravní zácpě. Ačkoliv tato knížka nemá o mnoho víc než 100 stran a texty často zaplní jen část stránky (autorka čtenářům doporučuje, aby si na široké okraje zapisovali své postřehy), nečte se nijak rychle. V tomto smyslu je „minuta“ na přemýšlení určitě málo.
Tyto minutové eseje jsou svérázným apelem na naše svědomí. Katharina Hacker chce, abychom vystoupili z každodenního spěchu a na chvilku se společně s ní zastavili. Paradoxně to může trvat déle, než jen chvilku.
Berenberg Verlag