© Kiepenheuer & Witsch, Köln, 2020
Už podtitul románu Román augsburského pimprlového divadla u čtenářů v Německu nejspíš vyvolá řadu asociací. Tamější loutkové divadlo, které existuje od roku 1948, totiž miluje už několik generací. Neněmeckým čtenářům, kteří proslulé divadlo možná ještě neznají, by to však ani v nejmenším nemělo být na překážku, protože Thomas Hettche dovede na příkladu loutkového divadla a s ním spojených postav exemplárně popsat dětství a mládí celé epochy.
Příběh začíná na konci léta 1939, kdy se téměř osmiletá Hannelore přezdívaná Hatü, která s rodinou strávila prázdniny na venkově, musí vrátit do města. Když naposledy pozoruje idylické okolí, má pocit, že se právě děje něco hrozného. Cestou domů pak skutečně nad jejich autem přelétá mnoho letadel s hákovými kříži na křídlech. Děvčátko samozřejmě nechápe, co to všechno znamená. Šok přijde teprve tehdy, když tatínek, kterého Hatü nade vše miluje, musí odejít do války. Teď se dějí úplně nepochopitelné věci: rasová nauka v hodinách biologie, zmizení židovské spolužačky a rabování známých obchodních domů.
Pro Hatü je najednou těžké sladit to, co se říká na veřejnosti, s tím, co se tajně dozvídá ze zakázaného rádia BBC. Naštěstí se její tatínek vrátí domů, ale už nechce pracovat v divadle, kde před válkou působil jako herec a režisér. Nechce totiž vyrábět propagandistický materiál. Ale když jako voják pobýval v jedné škole v Calais, našel figurky pro loutkové divadlo a pořádal s nimi pro své druhy malá představení. Otcův podnik inspiruje celou rodinu, zejména Hatü, z níž se stane nadaná řezbářka a loutkářka. Tím je položen základní kámen divadla, které hraje nejprve pro potěšení dětí známé pohádky, ale brzy začne inscenovat i zcela novátorské hry, které oslovují také dospělé, například Malého prince.
Hettcheho schopnost popsat i strašlivé události do nejmenšího detailu je fascinující. Někdy se jedná spíš o náhodné pohledy, které pro dítě možná zůstanou jen pozoruhodnými obrazy; ale my v nich rozpoznáváme tragédii celé epochy. Autor však umí pomocí stejných úsporných „tahů štětcem“ vytvořit i obraz, který je tak krásný a plný naděje, až se duše směje. A jako doslova červená nit (vytištěná červeně) dílem prostupuje pohádková parabola o tom, co je v životě nejdůležitější, i když to oči nevidí – stejně jako srdeční nit.
Kiepenheuer & Witsch Verlag