Smíšená čtyřhra: Visegrádská skupina #1 | Slovensko
Povstání žen

Dlouho se zdálo, jako by se nikdo v Evropě o Slovensko nezajímal, přitom pod povrchem to už dávno vřelo: Děsivá korupce, mafie ovlivňující nejvyšší vládní struktury a archaický obraz žen, který se vysmívá jakémukoli popisu. Avšak aby se Slovensko probudilo, muselo nejprve dojít ke dvěma vraždám, domnívá se Michal Hvorecký.
 

Milé čtenářky a čtenáři,

na jaře 2018 to zažilo i malé Slovensko: patnáct minut světové slávy – přesně tak, jak ji v roce 1968 slíbila  předpověď Andyho  Warhola. Warholova rodina pochází z rusínské vesnice  Miková, z venkova poblíž ukrajinské hranice v dnešním východním Slovensku.

Po  brutální vraždě mladého investigativního novináře  Jána Kuciaka a jeho snoubenky, archeoložky Martiny Kušnírové, se Slovenská republika konečně zase jednou objevila ve zprávách a na titulních stranách velkých mezinárodních novin. Dokonce i mezinárodní rozhlasové stanice přicházely s každodenním zpravodajstvím. Byl to však především internet a sociální sítě, které umožnily sledovat dramatické události následující po smrti  27letého investigativního novináře minutu po minutě.

„Nejprve muselo dojít k takové tragédii, aby se Slovensko konečně probudilo.“

Moje vlast upadla do hluboké krize. Protože se mnoho spoluobčanů domnívalo, že odpovědnost nese vláda, stalo se z protestní hnutí „Za slušné Slovensko“ během kratičké doby největší akce od Něžné revoluce v listopadu 1989. Ve více než 30 městech vyšly navzdory ledovému chladu do ulic tisícovky lidí. Škoda, že důvod byl tak smutný. Nejprve muselo dojít k takové tragédii, aby se Slovensko konečně probudilo.

Jedině tak si začala evropská veřejnost všímat toho, co všechno se v přehledném sátě o pěti a půl milionu obyvatelích odehrává za  – na  země Visegrádu poměrně pěknými – kulisami: Děsivá  korupce, propojení vysokých „sociálně demokratických“ politiků s organizovaným zločinem, arogantní vládní koalice, jež se domnívá, že je nedotknutelná, demontáž právního státu, dělba moci pod nátlakem a nanejvýš amorální obchodování oligarchů s lidmi u moci. Díky těmto ženám proběhly demonstrace důstojně a smysluplně: žádné potyčky, žádné výtržnosti, protestovalo se pokojně. I proto mnohým okamžitě připomněly hnutí „Veřejnost proti násilí“ z roku 1989, jež tehdy svrhlo komunistickou diktaturu. Organizátorkám bylo pravidelně vyhrožováno, na síti je zasypávaly nenávistné komentáře a pronásledovali trollové, nejčastěji byly absurdně obviňovány, že pracují pro amerického burzovního miliardáře George Sorose.

Ony se však nebály, neustále pokračovaly ve své práci, nevzdávaly se, diskutovaly, organizovaly  crowdfundingové kampaně, za pomoci desítek dobrovolníků distribuovaly plakáty a letáky, psaly projevy, pravidelně jednaly s policií o bezpečnostních opatřeních, poskytly bezpočet interview.

„První svobodná československá vláda byla čistě mužská společnost“

Po roce 1989 byly z historické paměti doby porevoluční vymazány prakticky všechny ženy. První svobodná československá vláda byla čistě mužský společnost. Vnímání významného podílu žen na epochálních demokratických změnách zůstalo minimální. Čtu-li orální historii Sametové revoluce, opakuje s v rozhovorech s očitými svědkyněmi znovu a znovu jeden motiv: Po výrazně pozitivním, euforickém začátku následovaly frustrace, zklamání a vztek.

V roce 1990, bezprostředně po založení prvních nových politických hnutí a stran, byly ženy vynechány. Do dnešního dne je přítomnost žen ve slovenské politice marginální, jejich role se podceňuje. Ženské angažmá v politice je vnímáno jako rozptýlení na účet rodiny.

Německo je zemí přistěhovalců, ale Slovensko vykrvácí, protože z něj odchází stále víc vzdělaných lidí

Více než 11 procent lékařů ve spolkové zemi Sasko pochází ze Slovenské republiky. Totéž platí pro zdravotní sestry a pečovatele: hromadně odcházejí do ciziny. Důsledky jsou pro náš zdravotnický systém katastrofální. Od pádu železné opony se se svou vlastí rozloučilo čtvrt milionu Slováků. Většina těch nejnadanějších dávno studuje v zahraničí.

Náš slavný krajan  Andy, jehož rodiče se původně jmenovali Varcholovi a začátkem dvacátého století odešli do Pittsburghu, nepředpověděl, co se stane s těmi, kdo už svých patnáct minut slávy vypotřebovali .

Na povrchu zmohly protesty mnohé: Zkorumpovaný premiér, jemu oddaný ministr vnitra a nevěrohodný policejní šéf sice oficiálně odstoupili, avšak neoficiálně vládnou všichni tři dál. Politika má v mé zemi extrémně špatnou pověst, a tak demonstranti vždy vystupovali nestranicky a také apoliticky. Jenže svět bez politiky neexistuje. Demokratickými procesy nesmíme pohrdat, musíme je posilovat. Proto pokračujeme ve svém úsilí.

Musíme zastavit odliv mozků, aby bylo Slovensko zase atraktivní, aby mělo budoucnost. Nemůžeme svým dětem zanechat zemi, v níž má mafie k vládní koalici tak blízko jako nyní, kde je korupce tak všudypřítomná jako nyní, kde je široce rozšířená nespravedlivost a vražda novináře zůstane nevysvětlená.